Střípky fotek a událostí velkého medvěda

16. března 2015 v 20:55 | Das |  Falčí
Už je to rok, co jsem se naposledy zmiňovala o Falkovi. Tak je na čase to změnit, ne?

Bohužel už nemám tolik času se mu věnovat - hlavně škola a brigáda zabírají moc času. Ale dost o mně!
Každopádně na procházky chodíme, tento rok se mnou už byl i na longboardu, jednou za týden či dva opakujeme nějaké triky a cviky poslušnosti. Je ale znát, že se ním nechodím tak často jako dříve, vidím to i trochu na poslušnosti.


Ještě letní fotka z dovolené. Moje oblíbená.
 

155. My diary

10. ledna 2015 v 13:26 | Das |  My diary
Nějak se moje prsty bojí po klávesnci rozběhnout tak, jako dřív. Bojí se, že už to zapoměli a zároveň jim mozek toho říká tolik, co by mohli napsat, že neví jaká písmenka zmáčknout jako první..
Mrkám na poslední článek - 4.9.2014 a na poslední deníčkový článek - 31.5.2014. A dnes je 10.1.2015.

Počasí je divný, času je málo, lidi jsou sráči, peněz furt málo, školy moc a prázdniny krátky,..

Přijde mi, že čas letí neskutečně rychle. Mrkla jsem a byly Vánoce. Mrknu a bude léto.

Školní tejden vždy tak nějak přežiju, spánkový deficit doháním moccacinem z automatu a nebo (když si dovolím utrácet) karamelovým lattém z DéKáčka a s kofeinem v žilách se snažím přesvědčit mozek ke spolupráci při písemkách a nebo neusnout.

Občas mám štěstí a tejden zpestří něco záživnějšího - přednášky od studentů z rúzných zemí, něcí narozeniny nebo cokoliv co člověka vytáhne z rutiny spát, stávat, usnout v autobuse, škola, neusnout na hodině, spánek v buse, učit se doma (občas se i fakt učím), spát,...


O víkendech jsou většinou jen dvě možnosti - zápas nebo práce. Basket už je jen o tom dohrát soutěž, dosáhnout toho, aby nás na zápase bylo aspoň těch 5 lidí, co musí být na palubovce. O trénincích ani mluvit nemůžu, žádný nejsou. Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale už se tak těším až to skončí...

Skoro celé vánoční prázdniny za barem taky nejsou moc fajn. Sice jsem si vydělala, ale chci něco nového na sebe, nutně potřebuju boty, litr šel na řidičák (děkuji svým nejlepším bráchům za to, že mi k vánocům dali skoro všechny peníze na něj a jási tak doplatím jen minimum)..

Také stát za barem, usmívat se a koukat se na ty lidi, kteří tam chodí každý pátek a vy máte buď zápas nebo jste v práci a volný pátek prospíte, taky fajn, fakt. Taky mě neskutečně rozčiluje, že v jediné hospodě, kam bych u nás šla, pracuju, takže si to tam nikdy neužiju tak, jak bych chtěla. Ale včera to bylo fááááájnové. Oslava kamarádky mé ségry ve znamení pár piv, jointa a fotbálku.


Gruzie (část druhá)

4. září 2014 v 21:51 | Das |  Já a moje kecy

Ráno jsme se všichni vzbudili šťastný. A kdo ne, tak se mu nálada prostě musela zlepšit při pohledu na okolní hory. Naše tábořiště mělo být výše než česká Sněžka. Když zavřu oči, stále vidím ten božský výhled, noční oblohu,..
Samozřejmě jsme nelenili a hned vyrazili k nedalekému vodopádu. Cesta mě zklamala v tom, že jsem čekala větší tůru, ale když to porovnám s "ice breaking games", které jsme původně měli hrát v jiné části Gruzie, tak jsem si vůbec nestěžovala.

Pánská část výpravy využila příležitosti a ve vodopádu si dali pořádnou ranní sprchu. Mně osobně tedy stačilo, jak mě stříkající voda pocákala, když jsme se hromadně fotili. :D


Další články


Kam dál

Reklama