13. Co je to ,,záchrana" ?

26. září 2009 v 13:38 | Dahyla alias Das |  Katy, lovkyně upírů
Už nějakou dobu se upír rozhlížel kolem sebe.
,,Kde je doprčic?" Radši jsem se ani neptala kdo, ale mám doměnku, že by to mohl být nějaký upíří oddávající, nebo tak někdo.
Za tu dobu co jsem byla nastoupit do toho přepychového auta jsem teprve teď zjistila, že se "ten" řidič jmenuje Jeremy. Celkem pěkné jméno, skoro škoda pro upíra, ale co já vím! Nemusel se taky stát upírem stát upírem dobrovolně, mohli ho k tomu donutit. Taky se již mohl narodit nějakém rodince upíří. Teda pokud upír může mít děti, ale já si myslím, že jo.
Prostě je to padesát na padesát..
Pohlédla jsem na upíra, telefonoval asi deset metrů ode mě a naštvaně něco křičel do mobilu, bohužel jsem mu nerozuměla. Jeremy zamyšleně leštil zrcátko u auta.
Rozhlédla jsem se, mezi nima do lesů neprolítnu a skálou vážně procházet neumím. A tak zbývá jediná možnost jak bych jim mohla uniknout. Otvor ve skále. Nevím kam vede, ale když mě chytí tak dopadnu stejně jako když se o nic nepokusím. Pokud to nevyjde, tak alespoň budu mít pocit, že jsem se o něco pokusila.
Naposledy jsem se podívala na upíry a pak jsem se zhluboka nadechla a rozběhla co nejrychleji ke skále přede mnou.
Nevnímala jsem pálící odřeniny na rukou způsobené od ostrých kamenů v úzké skalní chodbě vytesané bůh ví číma prackama. Toužila jsem se jen a jen dostat co nejdále od tich upírů. Běžela jsem pořád dál, chodba zahybala do všech stran a já pořád zběsile běžela dál v nitru skály.
Netuším jak dlouho jsem běžela, ale mně to připadalo jako věčnost. Pomalu jsem se zastavila a pomalu jsem vydechovala. Rány na ramenech a pažích mě děsně pálili, jako kdyby mi někdo na kůži přiložil několik rozpálených uhlíků. Byla jsem celá politá potem, takhle hodně jsem si už dlouho nezaběhala.
Ztišila jsem svůj dech a pozorně se zaposlouchala. Nic jsem neslyšela. Vypadá to, že mám buď slušnej náskok nebo ještě nepostřehli, že jsem zmizela, případně kam jsem zmizela….
Pár minut jsem ještě odpočívala a pak se dala zas do zběsilého běhu.
Po pár set metrech se chodba rozšířila a konečně jsem se neotírala o stěny chodby.
Po chvíli jsem vběhla do jeskyně a zastavila se. Byla to obrovská jeskyně asi jako dvě fotbalová hřiště. Na druhé straně jeskyně pokračovala chodba dál. Pohnula jsem se, že budu pokračovat v dál, protože kdyby náhodou se objevil Jeremy s Lukem byla bych v pasti, když z nenadání na mě něco skočilo a kouslo mě to do krku. Zaječela jsem. Ječení se vrátilo v ozvěně. Ucítila jsem jak mi po krku stéká pramínek vlastní krve a pak jsem omdlela.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama