14. Probuzení

26. září 2009 v 13:40 | Dahyla alias Das |  Katy, lovkyně upírů
Několik dní jsem ležela v bezvědomí. Konečně jsem se probudila…
S trhnutím jsem si sedla na postel. Omámeně jsem se rozhlédla kolem sebe. Nacházela jsem se v malé jeskyni.. Nic kromě téhle postele jsem tu neviděla. Mlhavě jsem si vzpomínala co se odehrávalo v předchozích dnech. Vím, že jsem nějak unikla ze své svatby, jak to nevím. Pak, že běžím nějakou chodbou, nebo něčím takovím. Pak si matně vzpomínám na jeskyni a že na mě něco skočilo. Poškrábala jsem se na krku a ucítila obvaz. Sakra! Na to, že by mě někdo kousl si nevzpomínám! Tuto myšlenku jsem rychle zahnala s tím, proč by mi pak někdo na kousanec dával obvaz… Určitě jsem se někde nějak odřela.
Šíleně mě začala třeštit hlava… Bylo to strašné, k nevydržení, jako když vám v hlavě bouchne bomba a současně vám někdo klepe kladívkem na hlavu. Vztekle jsem zaskřípala zubama, ale tím sem ještě víc trpěla. Ušklíbla jsem se a znovu si lehla. Však ono to nějak dopadne, osud stejně nezměním, pokud mám zemřít tak zemřu. Za pár vteřin jsem usnula poloklidným spánkem.
-------------
Někdo vstoupil do jeskyně. Podíval se na lovkyni, jak spí a zkontroloval obvazy na rukou, pod kterýma se skrývaly odřeniny rozedřené až do masa. Smutně se na dívku usmál a položil džbánek s vodou, který doteď svíral v rukou, na podlohu vedle postele. Posléze odešel..
-------------
Když jsem se znovu probudila, byla všude tma, svíčka na zemi byla zhasnutá, ale já jsem díky své schopnosti viděla celkem dobře. Natáhla jsem se pro malý džbánek s vodou, který jsem objevila vedle lůžka. A teprve teď jsem si všimla obvazů na rukou. Zranění muselo být vážnější, protože přes obvazy prosakovalo pár kapek krve, ale paže jsem měla bolestí znecitlivěné. Rychle jsem hltala velké doušky vychlazené vody, žízeň mě zřejmě navštívila ve velkém. Když jsem celý džbánek vyprázdnila, dostavila se škytavka.
Naštvaně jsem se zvedla, abych vypadla z téhle jeskyně a podívala se co tu skrývá dál a kdo je ten, kdo se o mě takhle stará, ale někdo byl rychlejší.
Vešel urostlý mladík s pořádnýma svaly…
,,Kdo jseš?" vyhrkla jsem ,,Proč se o mě vůbec staráš?!" probodla jsem ho laserovým pohledem ,,Co se mi stalo? Proč jsi mě nenechal zemřít?"
Usmál se na mě a já se na chvíli rozhodla pomlčet, protože se mi chystal vyměnit obvazy. Odřeniny na rukou namazal mastí z bylin a znovu je zafáčoval čistýma. S krkem udělal to samí, ale když mi jej mazala pěkně to bolelo, na rozdíl od rukou.
,,Z čeho mám to na tom krku?" ptala jsem se dál..
,,Máš mnoho otázek" Promluvil tiše ,,A všechny spolu souvisejí. Odpovím ti až se vyléčíš a léčení chce čas. Všechno chce čas. Ale o jedno tě prosím" podíval se mi do očí ,,buď trpělivá a hlavně se na mě nezlob."
S těmito slovy debatu ukončil a odešel z jeskyně s nádobou v ruce. A já měla zas o čem přemýšlet.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama