15. Zjištění

30. září 2009 v 16:18 | Dahyla alias Das |  Katy, lovkyně upírů

15. Zjištění

Několik dnů jsem se marně z něho pokoušela dostat odpovědi. Ale čtvrtý den jsem byla už opravdu nasraná. Vpadla jsem do jeskyně využívanou jako obývák. George tu nikde nebyl. Vztekle jsem nakopla pohovku. Zrovna teď musí jít obstarat žrádlo! Občas přinese jenom nějaké lesní plody nebo vyrazí do města. Ze supermarketu je vážně jídlo - oprati z lesa- komfort. Ale mě je to celkem fuk, maso stejně nejím a na ovoce jsem zvyklá. Když jsem byla malá - po smrti rodičů-, tak jsem si v lese nebo spíše u lesa udělala takový bungr ve větvích stromu (žádnej přepych) a živila se jenom malinama a podobně nebo jsem ze zahrad kradla ovoce. Nebylo snadné uniknout ze spárů pratety.
Ve školce jsem byla jako ryba ve vodě takže jsem po setkání s upírem asi hodinu poté tam dorazila. Oni mě poslali na sociálku a oni zase k pratetě. Po prvním setkáním s upírem jsem na půl druhého roku ztratila řeč, takže se ode mě nikdo nic nedozvěděl. A potom, v pěti letech jsem nikomu nic neřekla, nevěřila jsme žádné žívé duši a stejně jsem tušila, že se mi jenom vysmějí. Teta Blanka (jak se prý jmenuje) mě mlátila.. Stačilo poprosit o rohlík, když jsem měla hlad a hned jsem na tváři měla otisk její ruky.
Ve třinácti jsem od ní utekla a v šestnácti jsme si začala schánět práci a postavila jsem se na vlastní nohy. Doteď nemůžu pochopit, jak byli ti policajti blbí, že je nenapadlo podívat se na půdu. Asi nikdy nepochopím na co ty blbci v uniformách jsou! Nejspíše na to aby se předvedli v bedně. Odfrkla jsem si.
V obýváku byla jenom pohovka, stará skříň a židle se stolkem. Posadila jsem se na židli a čekala. Už za pár minut jsem se začala nudit.. Začala jsem přecházet od stolu ke skříni.. a znovu.. a znovu.. sem a tam.. sem a tam.. Pak jsem konečně uslyšela kroky. Konečně se objevil a v ruce nesl košík se zeleninou, ovocem a chlebem. Byl zřejmě ve městě… Skoro bych zapomněla.. jmenuje se Leo..
,,Ahoj!"
,,Čusky, fusky, Leo!"
Uložil jídlo do skříně a jak jsem zjistila byla do ni vestavena lednice.
,,Já myslím, že je čas abys mi řekl pravdu.." Podívala jsem se mu do očí. Chvíli bylo ticho, ale pak konečně promluvil, ,,Ano, máš pravdu, je na čase.."
A jak to dořekl, tak jeho vlasy přeměnili barvu na modro a oči taky, tělo se trochu změnilo, byl vyší a ruce a nohy se mu trochu zvětšili. Odrazil se od země a několik minut tančil u stropu. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou. Snesl se k zemi a zas vzal na sebe lidskou podobu.
(Já..já jsem démon vzduchu, můžu se ve vzduchu pohybovat jako ryba ve vodě nebo se vznášet do výšin." Podíval se na mne.
,,To je.. zajímavé.. fascinující!" zašeptala jsem. ,,co ještě umíš?"
,,Mám větší sílu a zbystřené smysli.." Zasmála jsem se.. ,,To hned člověk závidí..takhle se vznášet.. Ale proč mi tohle všecko říkáš?"
Podíval se na mne, jako když učitel vzdychá jak ten žák, před tabulí může bej tak blbej.
,,Snažil jsem se by jsi se tím nestala, ale nevyšlo to. Promiň.."
A teď mi to došlo.. Já jsem démonka.. vzduchu!!! Svezla jsem se na studenou podlahu jeskyně. ,,Já..já.." polkla jsem. ,,Celej život mám na ruby! Nejdříve moje rodiče zabije upír, pak mně chtějí upíři taky zabít, pak jeden z nich chce abych byla jeho družkou a teď tohle!"
Leo se na mě soucitně podíval. Pomohu ti se vším. Neboj se, určitě to zvládneš!"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama