Povídky na téma libovolné (Greeny.K*, Katha-chan, Rozka)

22. března 2011 v 16:41 | Das
GREENY.K*

Každý si myslí, že mýtické postavy můžou být jen ve filmech, knihách a starých legendách, ale můžou se stát skutečností? Může nás přijít navštívit jednorožec ? Tak pozorně čtěte…

Když se v sobotní dopoledne šla malá Melanie projít ven, namířila si to rovnou do lesa za jejich malým stavením. Byl krásný, slunečný, letní den tak proč se v takovém vedru neprojít lesem, kde je přece jen chladněji a příjemněji. Do toho lesa málo kdo chodil. Říkalo se, že je temný a strašidelný, dokonce i prokletý, ale Melanie to neodradilo. Melanie byla zvenčí sice mlaďounká, jemná dívka v růžových šatech s hnědými vlasy až po pas, ale uvnitř to byla tvrdá dívka, která se ničeho se nebála.


Šla po lesní pěšině hlouběji a hlouběji do lesa. Všude rostli květinky a hlavně borůvky. Neodolala a začala se živit těmi lahodnými bobulemi. Jak se tak soustředila jen na borůvky, nevšimla si, že je daleko od pěšiny a vlastně se ztratila. V tom se rozběhla směrem odkud přišla. V tom zakopla, upadla a udeřila se do hlavy. Vpadla do jakéhosi bezvědomí.
V tom se probudila. Les byl jiný. Teplejší, prosvětlenější, barevnější, veselejší a něčím kouzelný. Melanie se zvedla šla směrem, kterým si myslila, že přišla. V tom se jí zdálo, že se za stromem mihlo něco růžového, velkého, ale velice tichého. Začala tu neznámou věc pronásledovat. V tom se před ní postavil velký, růžový kůň se stříbrnou hřívou a rohem uprostřed čela. Melanie upadla a děsně se polekala. V tom to mohutné zvíře promluvilo: "Ty jsi Melanie, viď panenko." Melanie se snažila pochopit, že na ní mluví růžový jednorožec a vykoktala: "Ano…Jak znáš moje jméno?" Jednorožec se pousmál a jen řekla: "Nasedni." Možná to byla hloupost, ale Melanie nasedla. Růžový jednorožec jí vozil po lese a seznámil ji ještě s bílým králíkem bez ucha. Vílou, která neumí tančit. Panem motýlem a mírumilovným dráčkem. Byl to kouzelný svět, svět snění a fantazie, ale byl skutečný. Vždyť Melanie si se všemi povídala, hrála. Dočista zapomněla na čas. Nejspíš uběhlo několik dnů a Melanie se příjemně bavila se svými novými kamarády. Všechno bylo tak nemožné, tak okouzlující a přesto tak skutečné. Po nějakém čase si Melanie vzpomněla na domov, na maminku, jejich malý domeček a to jen díky borůvkovým skvrnám kolem pusy a na rukou. Rozhodla se, že musí své kamarády opustit a vrátit se domů za maminkou, ale slíbila, že se brzy zase vrátí. Kouzelné postavičky zprvu nesouhlasili, ale nakonec ji motýl vyvedl na okraj lesa, rozloučil se a Melanie se rozběhla k domovu. Už měla naplánované jak mamince poví o růžovém jednorožci, Panu motýlovi, Víle, Zajíci bez ucha, dráčkovi, dvoumetrových hadech, srnách co umí létat, jedlích muchomůrkách, růžovém dešti a bonbonech co rostou na každém stromě.
Ale v tom se Melanie probrala a zjistila, že je nejspíš poledne. Na čele měla malou ranku. Polekala se a běžela domů. Nic si z jejího snu nepamatovala. To co se zdálo jako několika denní dobrodružství bylo vlastně několika minutové bezvědomí po pádu. Melanie, ale stále věří, že někdy potká nějakého trpajzlíka či růžového jednorožce. A CO VY ? VĚŘÍTE NA JEDNOROŽCE ? :D

kATHA-CHAN
Jmenuji
se Gábina, je mi 17 let a momentálně nemám stálý domov. Z domu jsem
odešla dobrovolně kvůli matce. Před jejím přítelem, Robertem, se starala
a klidně by mohla vyhrát soutěž "nejlepší matka roku", když ale nebyl
doma, chovala se ke mně hnusně. Zhruba před čtyřmi měsíci jsme se začaly
hádat...

Bylo
už šest večer, mamka začala připravovat večeři, aby už byla hotová,
když Robert přijde domů. Už si nevzpomínám, co to bylo, ale poté, co to
dala do trouby péct, mi vlítla do pokoje, strhla mi sluchátka a začala
mi dělat další přednášku.

"Víš
vůbec, jak se oblékáš?... Ne? Já ti to řeknu, jako děvka!" rozkřičela
se. "Víš vůbec, co si o nás myslí sousedé? Kvůli tobě jsme všem k
smíchu!" vždycky jí záleželo na tom, co si o nás myslí ostatní. "A ta
hudba, co posloucháš! Já v tvým věku poslouchala New Kids on the Block!
To je pořádná skupina, ale ty písničky zpívají, neřvou!" chvilku mlčela,
asi čekala, že jí na to něco řeknu, ale proč bych měla? A tak
pokračovala: "Navíc máš příšerné známky! Jseš teprve v druháku a už
dostáváš i čtyřky!" Jo tak "jenom" ? Vždyť jsem nejlepší v ročníku! Už
se zase nadechovala na další pokračování a já se modlila, aby se to její
jídlo nemuselo péct moc dlouho. Než stihla zase promluvit, klaply
dveře. Robert přišel domů. Mile se na mě usmála, otočila se na patě a
odešla.

Tohle
ještě bylo jemné, postupně se to zhoršovalo. Poslední slova, která jsme
si řekly byla: "Co se stalo s mojí malou sladkou holčičkou?!" zařvala
na mě. "Je pryč!" odpověděla jsem jí, popadla bundu a navždy odešla z
toho...

Od
té doby jsem tam byla jenom jednou, když byli všichni v práci. Vzala
jsem si svoje věci a už doopravdy odešla z jejich života. Teď žiji u
kamarádek. Někdy to jejich rodiče neví, jindy je to nahlášené, záleží.

ROZKA

Stalo se to jednoho letního odpoledne.Bylo hezky,jak už to v létě bývá.Slunce pařilo a slabounký větřík mě chladil na kůži.
Všichni někam šli,něco podnikali a já nechtěla otálet za nimi.Proto jsem se rozhodla vyjít ven.Rychle jsem na sebe hodila šortky, krátké bílé triko,popadla tašku a vyrazila na vlak.
Bylo opravdu krásně.Už ted jsem byla ráda,že jsem vyrazila.A jak se později ukázalo,opravdu jsem udělala dobře.

Ani nevím,proč jsem došla zrovna sem.Možná mě něco táhlo,ale pochybovala jsem o tom.
Dorazila jsem do městského parku blízko Karlova náměstí.Samozřejmě tu bylo plno lidí a tak jsem rychle vyhledala nějakou opuštěnou lavičku.Naštěstí jsem ji našla a hned tam hupsla.

Chvíli jsem si četla knížku,kterou jsem si zrovna půjčila v knihovně a ponořila jsem se do říše fantazie.Většinou mě chránily před skutečným světem a já v nich nacházela útěchu,tak to bylo i nyní.Chtěla jsem na chvíli prostě vypnout.
To mi bohužel moc dlouho nevydrželo,protože mě do reality zase vrátil hrozný a srdcervoucí křik.
Nějaký kluk hulákal na celý parčík jméno nějakého psa a hnal se za velkou,hnědou koulí,která se pomalu ztrácela za rohem.
Odložila jsem knížku a trochu se porozhlédla po okolí.Ani jsem si neuvědomila,co vlastně dělám.
Nepřítomně si pohrávám s "R" na mém krku a hledím do dáli.
Opravdu je ten svět plný zvláštních lidí,ale řekněte mi:,,Co je v tomhle životě normální?!"Už opravdu máloco.
Nějaká postarší dáma se rozčiluje nad nepořádnými pejskaři.Křičí na celé kolo a naštvaně si otírá botu o trávník.Připomíná mi býka.
Poté zahlédnu dětcka hrající si v altánku,kde je honí rozzlobené a hanbou se propadající matky.Pár,který se chová až moc nevkusně a bezdomovce spící na lavičce dobrých pár metrů ode mě.
Ani jedna z těchto osob mě ovšem nezajímá.Já hypnotizuji očima jen jednoho člověka.

Na koloběžce přede mnou dovádí asi tak čtyřicetiletý chlapík.Vlasy má místy stříbrem poseté,kulaté brýle na nose a košili zastrčenou do černých,úzkých kalhot.
Pozoruji ho s novým zájmem.Divím se,že mu zřejmě nevadí,že na to už nemá věk.
Ale…Opravdu nemá?!Podle mě by mohl.Každý má v sobě po celý život kousek malého,hravého,bezstarostného dítěte Tento muž tedy určitě.
Ladně se odráží od země a na zvědavé,nechápající kolemjdoucí se od ucha k uchu kření.Musím se nahlas zasmát.Vypadá jak Paroubek na houpačce.Ale přesto mu závidím.
Závidím mu tu radost z takové maličkosti,jako je jízda na koloběžce.Pocituju závist nad jeho bezstarostností,klidem,s kterým tu jezdí a směje se nad světem.Závidím mu to sebevědomí.
Podle všeho má život rád a nic si nedělá z posměšných řečí,které k němu určitě doléhají od znuděné party vedle posprejovaných laviček.Nepřestává se usmívat.Možná se právě směje těm pubertálním trdlům.Možná si v duchu říká:,,Jen se mi smějte,já se vám taky směji."
 


Komentáře

1 *Dreamy* *Dreamy* | Web | 22. března 2011 v 16:47 | Reagovat

máš moc hezkej design akorat ta modra na tom vubec neni videt :D

2 Shara♥ Shara♥ | Web | 22. března 2011 v 16:55 | Reagovat

Nó =D Lůcká ten klokán psala taky..Jenže MY ještě nevíme vysledky..Neboj budeš první kdo je bude vědět =D ...Si šikovná :) Ale sere mě že je Ell jepší než TÝ ! =D =DD já dneska dostala 4 z matiky =(=DD ale tož..celá třída ten test posrala..Takže cájk =D a taky ..3 ze zemáků ;D ....ODE DNESKA..Musím se UPLNĚ moc učit :) Už sem se trochu podívala na Anglinů :) Tedka chvilinká na blogů a pak se na tu ANglinu podívat pořádne :) Paráda =D a tak co ty a škola? =DD

3 Shara♥ Shara♥ | Web | 22. března 2011 v 16:55 | Reagovat

Páni :) TY POVÍDKY sou uplně úžasné :)

4 Rozka Rozka | Web | 22. března 2011 v 17:12 | Reagovat

proč já jsem modrá? :D děkuju :)

5 *Dreamy* *Dreamy* | Web | 22. března 2011 v 17:19 | Reagovat

aha tje skoda pac to uplne bije do oci :(

6 DiDi :] DiDi :] | Web | 22. března 2011 v 17:28 | Reagovat

Krásný Povídky ♥ :-)
Jinak Yéés :-D Radši už nekomentovat :-D
Áha :-D Na Basket bych šla taky ! :-D SI to uží ;-)

7 Andie Andie | Web | 22. března 2011 v 18:39 | Reagovat

Ahoj Das..
jsem ráda že tu jsou ty povídky určitě je někdy přečtu ale ted' nemám moc času tak je přečtu o víkendu..:D:D:D... nový zápisek v deníku a nová rubriak kalendář dále článek reklamy tak koukej koukej a vbal oči jak se svět tu kolem točí..:D:D:D tak ahoj!! :-x

8 Nicol* Nicol* | Web | 22. března 2011 v 18:54 | Reagovat

Parádní povídky.. Konkurence 100%tní :-)

9 Chii - chan Chii - chan | Web | 22. března 2011 v 19:59 | Reagovat

No jo, Teddy - když zjistil, že jsem při jeho plavání dostala záchvat smíchu... rozběhl se ke mně, otřepal se a já - už bez úsměvu zjistila, že jsem na tom hůř než on. To nepočítám, že se o mě otíral jak kočka, pako. ^.^

10 Pee Pee | Web | 22. března 2011 v 20:17 | Reagovat

Ahoj Das,tak už tě mám v seznamu Sb.. tak ti jen píšu, abys věděla..

11 ☻<Dark Romantic Porcelan Doll>☻ ☻<Dark Romantic Porcelan Doll>☻ | Web | 22. března 2011 v 20:19 | Reagovat

x)

12 DiDi :] DiDi :] | Web | 22. března 2011 v 20:27 | Reagovat

Já chci taky chodit na basket x'(
:D Co ste trénovali ? :D

13 :] :] | Web | 23. března 2011 v 7:58 | Reagovat

pěkný :)

14 Nicol* Nicol* | Web | 23. března 2011 v 10:08 | Reagovat

Normálně z toho asi začnu mít depresi :D

15 Bubla :] Bubla :] | Web | 23. března 2011 v 10:53 | Reagovat

Ahoj je u mě vyhodnocení zápisu tak se mrkni jak jsi dopadla :):
http://happy-ter.blog.cz/1103/vyhodnoceni-3-zapisu
Dobré :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama