Únor 2012

Rozbíječ ledu

29. února 2012 v 20:41 | Das |  Falčí
Video ze sobotní procházky. (článek)
Na potoce byl zbytek ledu a Falkouš se s chutí pustil do jeho ničení. :) Ke konci jeho hopkání jsem si řekla, že bych to mohla natočit. Nad jeho výskoky vždycky nemůžu, pobavte se sami. :D
Mám tam šíleně zmutovaný hlas.. (To když si člověk řekne, že by mohl taky do videa promluvit a dopadne to hrozně.) .. ale nechtěla jsem rušit zvuk, protože tam Falčí i párkrát štěkne, což se moc často nestává. :)

P.S.: Nepovzbuzovala jsem ho, začal takhle magořit sám od sebe, jako vždycky. :D To 'skákej' jsem řekla v rámci 'nemůžu přece držet hubu'. :D


Proč si zakládáme blogy?

27. února 2012 v 22:18 | Das |  Výkřiky myšlenek

Why2_large_large
Proč sis založil/a blog? je často první otázka rozhovoru s adminem nějakého blogu. Málokdy se ale nad tím tázaný pořádně zamyslím. Trochu jsem se zamyslela a... zkusím to nějak dát dohromady.

Co tu vlastně hledáme? zábavu? pochopení? vyslechnutí? chválu? ...

Určitě znáte blogy takových těch nanynek, pardon, ladys a brunette, blonde, miss,... Jejich blogy jsou plné adminčiných fotek a většinou nestrpí kritiku. Domnívám se tedy, že hledají někoho, kdo je kladně ohodnotí a blog jim má patrně sloužit ke zvednutí sebevědomí.

Mnoho blogů je taky povídkářských. Většinou jeho autory jsou slečny, co potřebují zkritizovat svá díla. Tyhleti už ovšem
Tumblr_ld22w5asib1qa3j5zo1_500_large
jsou ochotní více přijímat kritiku a mají snahu se zdokonalovat. Hledají čtenáře, kteří upřímně zhodnotí jejich práci, aby věděli, jak jejich povídky (ale i básně atp.) jsou dobré, protože hodnotit sám svoji práci je dost zkreslující.

Fotografické blogy jsou na tom podobně jako povídkářské. Potřebují se pochlubit a stejně jako pisálkové se postupem času pomocí upřímné kritiky zlepšují.

Z blogů o zvířatech adminů většinou čiší radost ze života se zvířecím kamarádem. Autoři chtějí světu představit své miláčky a většinou i nalákat ostatní lidi do mánie jejich zvířectva. Jaká radost když objeví blog podobného zaměření.

Blogy - otevřené encyklopedie. Sem bych zařadila všechny blogy jednoznačného zájmu, kde admin zveřejňuje odborné články na své oblíbené téma. Nejspíše se snaží najít podobné maniaky a nalákat do sítí svého koníčku další lidi.

Proč si blogeři zakládají deníčkové a myšlenkové blogy, když jim zdánlivě může postačit sešit s propiskou? Cílem deníčků (myšlenkového obsahu) bývá urovnání vlastních pocitů, přece jen se lépe přemýšlí, když si všechno sepíšeme. Oproti papírovému deníku nám ale ten internetový někdo okomentuje, vyjádří lítost nebo radu či jiný pohled na věc.

Tumblr_la3mrgdrse1qcqgu1o1_500_large
Někdy si říkám, jestli nejsme všichni blogeři psychopati - nebo něco takového. Zakládáme si blogy pro útěk před realitou a často i proto, že ve svém okolí jsme nepochopeni nebo se tak cítíme. Možná hledáme společnost, ale bojíme se ji hledat v našem světě nebo tu pravou nenalézáme.


Možná je důvod našich webů hlubší nebo naopak daleko jednodušší. Vlastně tenhle článek je snůška hloupých keců a neutříděných myšlenek. A teď.. proč jsem tenhle článek vůbec napsala? Snad pro vyjádření svých myšlenek?

A jaký je důvod zakládání blogů podle Vás?

Procházka 15 - Směr les Čihovák

25. února 2012 v 23:48 | Das |  Falčí
Většinou si trasu procházky plánuji dopředu, přestože se plánu ani tak moc nedržím. A na dnešek jsem vymyslela dlouhou. Počasí bylo příjemné - vypadalo to na teplý podzim, ačkoliv je zima. Ale s 10°C na teploměru a sluníčkem nad hlavou se šlo krásně.
Nejdříve jsme šli kolem Vltavy, kde jsem rychle blejskla labutě.

Na druhém břehu šli dva kavkazáni, slintala jsem při pohledu na ně a i Falčí je chvíli pozoroval.
Vždycky mě rozesměje, když Falkouš po značkování zahrabává. Těžko říct, jestli to ještě pořádně neumí nebo mi jen připadá legrační.

Margit Sandemo: Sága Prokletých - Morová rána

24. února 2012 v 23:12 | Das |  Recenze knih
Antonace:
Světově proslulá sága Prokletých! Příběh plný tajemství, napětí a lásky. Silje je mladá dívka, která při morové epidemii přijde o všechny své blízké i domov. Je ponechána svému osudu. Když už se všechno zdá být beznadějné, život jí zcela změní náhodné setkání s tajemným cizincem... V té době ještě netuší, že se zanedlouho ocitne v blízkosti strašidelných hor a pozná pravdu o záhadných obyvatelích a jejich prokletí. Nechte se pohltit silným příběhem, který oběhl celý svět.
Vydáno roku 2008, paperback, 336 stran, 249,- Kč, první díl série

Vzpomínky na mrazivou zimu se sněhem

22. února 2012 v 19:04 | Das |  Fotím
Nevím, jak u vás, ale u nás už skoro všechen sníh roztál. Jen u lesů a na loukách se sem tam něco drží. Něco poloroztátého a tak malého, že to vlastně není nic.
Vyhrabala jsem pár fotek zimní přírody. Zimu mám moc ráda - hlavně když mrzne a je hodně sněhu, ale už volám jaro! :)


Volný čas se psem doma

19. února 2012 v 13:41 | Das |  Ostatní o psech
I doma by měl mít pes občas nějakou aktivitu. A nezáleží na počasí. Doma se dá vymyslet hodně věcí, jak psa zabavit a užít si trochu zábavy. :)

Procvičování poslušnosti
Doma je prostředí, kde pejska nic nevyruší. Není tedy od věci si procvičit přivolání, sedni, lehni a zůstaň. Hlavně pokud se psovi venku ještě moc nedaří poslouchat.

Učení různých triků
Jen tak pro zábavu, zkrácení volného času či pobavení známých. Můžete naučit psa podávat packu, skákat na požádání, dojít si pro vodítko, dělat otočky, poklonu, plazit se.. Pro inspiraci se hodí knížka 101 psích triků. Posílíte si tak pouto mezi vámi a zaměstnáte psa psychicky. Nezoufejte, že váš pes není nejchytřejší na světě. Chce to trpělivost a chutný pamlsky. Navíc čím déle cvičíte, tím lépe bude pes chápat, že po něm něco chcete, takže nakonec zjistíte, že váš pes je daleko učenlivější než jste čekali. (Vím z vlastní zkušenosti.)
http://www.psikusy.cz/obrazky/casopisy/clanky/clanek_5738.jpg

Michel Teló - Ai Se Eu Te Pego

17. února 2012 v 16:14 | Das |  Hudba

Právě si mě ta písnička získala! :)
Už mi ji pouštěla dřív ségra, ale.. dneska o hodině angličtiny jsme poslouchali rádio a zrovna ji hráli. :D

Patricia Briggs - Mercy Thompson: Železný polibek

15. února 2012 v 18:01 | Das |  Recenze knih
Antonace:
Mercy Thompsonová sice umí měnit podobu - její charakter je však pevný. Když jejího bývalého šéfa a učitele zatknou pro vraždu a vlastní lid ho nechá hnít za mřížemi, je na Mercy, aby i navzdory jeho přáním očistila jeho jméno. Mercyina věrnost je však vystavena zkoušce i z jiné strany. Vlkodlaci zrovna neprosluli trpělivostí, a pokud se Mercy nedokáže rozhodnout mezi dvěma muži, k nimž chová city, Sam s Adamem by mohli rozhodnout za ni.

Vydáno v srpnu 2010, vázaná vazba, 288 stran, 249,- Kč, 3. díl série

125. My Diary

12. února 2012 v 22:04 | Das |  My diary
5346724175_ef59f7cc88_z_large
Smích léčí, ale jen ty, kteří se umějí smát. Jiří Žáček
Dnešek byl.. naprosto dokonalý! Uvolněnost, smích, čertvý vzduch, kámoška, pes, zamrzlá Vltava.
Víte jak je skvělé se smát? A několik hodin se bavit s kámoškou, se kterou jsem si myslela, že už si pomalu nemám, co říct? Absolutní dokonalost!
Nejdřív jsem šla s Falčím kolem řeky, aby se vyvenčil, pak jsem zamířila na most, kde jsme měli s kámoškou sraz. S ní jsme šli po druhým břehu řeky na druhou stranu, pak jsme slezli dolů na led. Nakonec jsme se u mostu rozhodli, že zajdem do billy, tak jsem chlupáče uvázala před obchodem a prohřála se horkou čokoládou. Potom jsme šli pěkně dlouhou dobu po ledě po proudu Vltavy až skoro k soutoku s Lužnicí. A že všude bylo lidí! Myslím, že v dálce před náma jsem zahlédla novofundlaňské psy, kolem neustále projížděli bruslaři nebo běžkaři a hodně lidí se po řece jen procházelo. Byla to strašně krásná atmosféra. Na sluníčku nebyla taková zima, sníh se krásně třpytil ve svitu slunce a sníh nám křupal pod nohama.
Falčí byl hodně poslušný, hlavně na přivolání - neměla jsem pamlsky a dokonce bez váhání přibíhal, i když jsem šla směrem k němu. :) Kdyby jste ho viděli, jak lítal po ledu, občas se mu smýkla tlapka a měl nějakou dobrou náladu, pořád by na mě skákal. Dokonce lítal i na břeh. :D Potom se pod ním propadnul led, když v blízkosti potoka vlévajícího se do řeky pozoroval kachny. Po břicho ve vodě, na chlupech krystalky ledu, ale šťastný, že byl ve vodě. Promoklý nebyl, ten jeho kožich je asi nepropustný. :D Miluju ho, je to ten nejlepší pes!♥
Nazpátek jsme šli taky po ledu. Stavili jsme se ještě v lidlu, protože jsem si chtěla koupit pizzu. Falkouše jsem zas přivázala, pěkně si zakňučel, když jsme odcházely, ale jen jednou, zkoušel to, potvora jedna, jestli se nevrátíme.
Pak jsme se už celí promrzlí rozloučili s kamarádkou a vyrazili domů. V polovině jsme narazli na holčinu s dvouměsíčním štěnětem kokršpaněla, bylo opravdu nádherné! S Falčím se pozdravili, je krásné sledovat, jak je Falkouš k malým štěňatům něžný a opatrný. Většinou bývá ke psům až moc hrr. Taky tohle štěndě mu nebylo ani po lokty. :D
Doma mě prohřála až pořádná sprcha. Ale byl to jeden z nejskvělejších dnů za poslední dobu. Krásné tři hodiny strávené na čerstvém vzduchu s kámoškou a hafanem. :)
A co Váš víkend?
Nezmrzněte při cestě ve škole (a kdo má prázdniny - užijte si je),
Vaše Das
(zdroj obrázku: weheartit.com)

Procházka 14 - Sněhové bloudění po Semenci

11. února 2012 v 18:34 | Das |  Falčí
Původně vůbec nebylo v plánu tuhle procházku publikovat, ale co už. :)
Opět jsme zamířili na můj čím dál více milovaný Semenec. Miluju ten les! Poslední dobou chodíme cestama, kudy jsme nikdy nešli a zvědavě číháme za každej roh. A každou chvíli dojdeme na rozcestí třeba i pěti cest, kam se pak jenom vydat? Takže zatočíme směrem, který se nám nejvíce zamlouvá a užíváme si dlouhé procházky. Mám pocit, že právě procházky v zimě jsou nejlepší.
Bloudili jsme tedy lesem, občas trénovali přivolání, dvakrát zůstaň, Falkouš si 'zabruslil' na zmrzlém potoce a brodili jsme se sněhem přes pole.
Když jsme vyšli z lesa ven, narazili jsme dokonce na jezevčíka (nebo nějakého křížence) a zanedlouho jsme prošli kolem jack ruslla a zachvíli jsem byla svědkem toho, jak si ženská bere do náruče jorkšíra. Snažila, abychom se vyhli dalšímu psu, ze kterého mám děs. Nepodařilo se, ale jeho panička si ho aspoň připla, tak jsem netrnula tolik hrůzou, že po nás vyjede. Vlastně ve skutečnosti je mi jasné, že zlý není, ale.. nelíbí se mi, i když je to pěkný pes (je to černý retvívr). V ulici, kde bydlíme jsme ještě potkali rotvajlera, ale Falkouš absolutně v pohodě, ani si ho moc nevšímal. :) Ale stejnak mu nevěřím, že by si i po delší procházce rád s nějakým psem nepohrál. :D Vlastně začal na psy občas vrčet, ale naštěstí jen na ty, kterým se nelíbí a jen, když je na vodítku. Například vrčí na jednoho boxera, který si s ním dříve hrál, ale jak ho Falkouš přerostl, tak po něm vyjel. A potom ještě na toho černého retvívra (a tomu se nedivím, když byl Falčí malý štěně, tak po něm ten retvívr hnusně šel.), holt nám Falkouš dospěl. :)

Zapózoval mi na šutru, ale musím se přiznat, že jsem to vyfotila hrozně.

124. My diary

9. února 2012 v 17:13 | Das |  My diary

Tumblr_lyyikxi9dw1qc1j5so1_500_large
Neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení!
Konečně to na teploměru, ale i za oknem vypadá na zimu. Dnes nám od rána sněží, za což jsem strašně ráda. Sníh už přece jenom potřeboval obnovit. :)
Čtu knihu od Patricie Briggs, Mercy Thompson 3 - Železný polibek. Jsem nadšena, stejně jako u přechozích dílů. Tahle kniha je prostě tak originální, plná akce, nadpřirozena a prostě.. je dokonalá! Když už jsme u tich knížek, včera jsem se ségrou a mámou objednávala nové knihy. Takže snad do týdne už budu mít doma Hunger games 1, Strážkyně brány, Pořád mi pijou krev a 101 psích triků.
A od knížky o psech to vezmu k Falčímu. Včera jsme byli na nádherné zimní procházce. Opět mě zlákalo několik neznámých cest, kterých je les Semenec plný. Někdy o tomhle kouzelném lese musím napsat. :) Na procházce jsme trénovali přivolání, bylo krásný, když Falkouš po chvíli přibíhal nadšený. Taky jsme procvičili na pařezech nový trik 'stolička' (stoupne si předními packama na stoličku, pařez,..). A odedneška má konečně nové misky i se stojanem, aby se nemusel u žraní krčit. Sice ten stojan bude chtít trochu poupravit, aby se misky nepřevažovaly, ale spokojenost - zatím pes žere, když u něj někdo je. Holt je to náš posera, musí si zvyknout. :)
Ve středu (včera) jsme na těláku hrály basket. Pěkně jsme si to tam, my baskeťačky, válely. :D Druhé pololetí je zatím v pohodě. Včera jsme si taky se školou zaskočili na dvě hodiny na Temelín - exkurze. Šílená nuda, ale něco zajímavého bylo. Zítra zas jdeme na nějaký pořad o Přemyslu Otakaru I., ale je to prý v tělocvičně, tak nevím. :/ A taky nám odpadá tělocvik kvůli zápisu prvňáčků. Se známkami zatím absolutní spokojenost - ani jedna dvojka. :P Takový nudný přírodopis asi nikdo kromě nás nemá. Máme toho nejhoršho učitele, ještě, že dnes byl díky sněžení dobrý výhled z okna.
Instaluju jakousi hru s vlkama. :D Tak jsem zvědavá jaká bude. Jinak dnešek byl dobrý den, konečně jsme byla víc uvolněná a vic.. jsem se smála. :) Nedivte se, jsem introvert.
Na zítřek je skvělý výhled - poslední hodina nám odpadá, první máme ten pořád, po škole možná procházka se psem (pokud s ním nebude chtít jít někdo jiný), basket a nový díl The Vampire diaries.
O víkendu gruntuju koupelnu, převlíkám si postel, hodně čtu, sedím u počítače a věnuju se hafanovi. :)
Bonjour!
Vaše Das
zdroj citátu - tygr13.blog.cz
zdroj obrázku - weheartit.com

Zamrzlá řeka

7. února 2012 v 16:58 | Das |  Fotím
Na páteční procházce se psem jsem stačila blejsknout i zamrzlou Lužnici. Dnes je určitě i pokrytá sněhem. :)


Navstevnost za minuly tyden (30.1. 2012 - 5.2. 2012)

7. února 2012 v 16:22 | Das |  Návštěvnost
Pondeli: 32
Utery: 39
Streda: 44
Ctvrtek: 66
Patek: 66
Sobota: 88
Nedele: 78

Celkem: 413

překrásná! :))

Chůze na vodítku

5. února 2012 v 19:36 | Das |  Výcvik
http://www.orlickytalisman.com/img/vycvik/chuzeunohy.jpgKaždý pes by měl umět chodit na vodítku. Pojmem 'na vodítku' se rozumí klidná chůze vedle páníčka. Ideální bez táhnutí s prověšeným vodítkem.

U levé nebo u pravé nohy? - Na tom nezáleží, jak si naučíte, tam bude pes chodit. Většina pejskařů preferuje psa po levém boku.

Štěně je samozřejmě nejdříve nutno zvyknout na obojek a vodítko, nemůžeme jej ihned nutit do poslušné chůze na vodítku. Na obojek zvykáme štěně už doma, aby brzo přestalo mít snahu se obojku zbavit. Je dobré pejska taky nějak zabavit, aby obojek přestal vnímat. K obojku posléze připneme vodítko, ale nebereme jej do rukou, necháme ho vláčet se po zemi a opět štěně zabavíme. Venku za vodítko mírně zatáhneme, aby štěně pochopilo, jakým směrem se má vydat.
Když je pejsek starší, pomalu ho zvykáme, aby chodil jen po jedné straně (směřujeme ho, aby se držel po naší levé straně).
Pomalu můžeme nenásilně přidat povely jako 'k noze' a poplácat se po levé noze, aby se pejsek zařadil po levé straně. Štěně hodně chválíme, především pokud se nesnaží táhnout. Dále můžeme přidat 'rychle' nebo 'honem', když se pejsek moc loudá a zároveň zatáhnout za vodítko. Táhnutí můžeme začít odbourávat tím, že si štěně začneme držet více nakrátko u nohy nebo se při každém zatáhnutí zastavit a přivolat štěně k sobě.
U štěněte je samozřejmě všechno snažší, učíme jej pomalu a přirozeně ho nutíme se zdokonalovat. Pořád si ale se psem víc hrajeme než cvičíme. Využíváme hraček a pamlsků.

Při začátku chůze dáme psovi povel 'sedni', následně 'k noze' a vykročíme levou nohou.

Jak se zbavit tahání?
Hodně už dospělých psů táhne, někteří méně a někteří doslova vlečou své páníčky za sebou. Pokud je tahání opravdu silné, neuškodí psovi pořídit stahovací obojek nebo ohlávku. Při odnaučení tahání nesmíme polevovat a neztratit trpělivost.
Taháni lze odnaučit dvouma způsoby:
1) Pokud pes zatáhne, okamžitě se zastavíme, stáhneme psa k sobě, tak aby byl zpátky vedle naší levé nohy. Přinutíme ho si sednout, můžeme pár sekund počkat a pak znovu vyrazit. Opakujeme jakmile pes začne zase táhnout. Určitě pes brzy pochopí, že bude jednodušší, když táhnout nebude.
2) Jakmile pes zatáhne, otočíme se a jdeme na opačnou stranu. Jakmile znovu zatáhne, zase se obrátíme.

Je dobré naučit psa si sedat před každou silnicí, kterou se chystáte přejít, aby nikdy nevběhl mezi auta.
Na psa během chůze můžeme mluvit nebo si pomoc pamlskem, abychom upoutali jeho pozornosti.

zdroj obrázku: google.cz

Článek jsem sepsala sama, proto prosím NEkopírovat. Doufám, že je to aspoň trochu pochopitelné. :D

Bourke Anthony, Rendall John: Lev jménem Kristián

4. února 2012 v 16:46 | Das |  Recenze knih
Antonace: Podivuhodný příběh tří přátel a jejich opětného shledání v africké divočině. Když se jednoho dne v nabídce londýnského obchodního domu Harrods ocitlo roztomilé lvíče, dva poněkud ztřeštění kamarádi nezaváhali, dali dohromady peníze a roztomilou chlupatou kouli si donesli domů. A tak začalo dobrodružství lva Kristiána, který se z domácího mazlíčka přerodil v lva londýnských salonů a filmovou celebritu a nakonec se vypravil do Afriky, aby poslechl volání divočiny.

Vydáno v červenci 2011, vázaná vazba, 184 stran, 199,- Kč

Procházka 13 - S mrazem a srnkama

4. února 2012 v 0:09 | Das |  Falčí
Většina z Vás šílí z mrazu. Stačí se jen pořádně obléknout a zima vám nebude, veřte mi. ;) Tudíž jsem na sebe naházela co nejvíce vrstev oblečení a pololetní volno využila k neobvykle dlouhé procházce s Falkoušem.
Vyrazili jsme na Semenec (les). U rozhledny jsem se ho snažila vyfotit tak, aby měl přední nohy na 'pařezu'. Po dlouhém boji se mi ho tak podařilo zachytit, jak vidíte vlevo. A že to byl boj!
Potom už jsme zalezli do lesa, opět narazili na hajného, ale naštěstí se neobtěžoval zastavit a znovu mi vysvětlovat, že nemůžu mít psa na volno. Potom přede mnou na cestě venčil psa, tak jsem si Falčího na pár minut připla. Díky bohu hajný/myslivec/debil šel jinudy, tak za chvíli už Falkouš běhal zas na volno. Šli jsme podél zdi Stanice pomoc přírodě, potom po kraji lesa vedle pole. Vyšli jsme na louky a hnedka zase zalezli do lesa, štrádovali jsme si to úzkou pěšinkou, která se brzy rozšířila, podél Lužnice.Dokonce jsme se i zašli podívat, jaký je led na Lužnici. Díky mrazům Vltavu i Lužnici pokrývá led, ale je poměrně slabý. Od řeky jsme se stočili kolmo nahoru, pěkně do kopečka. To trdlo jedno chlupatý se pěkně vyřádilo na ledu v potoce. :D
Cesta se brzy změnila na asfaltku. Pět metrů před Falkoušem proběhly tři srnky. Zrovna si radostně běžel dopředu, když se před ním vynořili. Čekala jsem, že se za nima vrhne, ale zpomalil, já jsem skoro v panice zařvala: "Pojď sem!", ale on si v klidu stál a pozoroval srnky, dokud se mu neztratily z dohledu, potom ke mně radostně přiběhl - ostatně jako posledně, když jsme narazili na srnu. Pochválila jsem ho a odměnila ho dvouma piškotama. :) Miluju tu jeho povahu!
Na rozcestí jsme zabočili doleva, abychom se pořádně prošli. Pak jsme dvakrát zabočili doprava, čímž jsme se vrátili znova na asfaltku, kterou jsme přešli a první cestou doleva se vydali vstříct několikametrové kaluži, kde nám to oběma pekělně klouzalo, že jsem se Falčímu musela skoro smát. Na začátku města jsou stáje, zrovna před náma vyváděli koně a Falčí z nich úplně hotovej. :D
Od tamtuď už to bylo domů nedaleko. Krásně jsme se oba prošli, není nad studené počasí. :) A toho sněhu někde bylo i dost! A podle mapy.cz jsme nachodili nějakých 8km. :)

I have Vampire Academy komix!

2. února 2012 v 18:13 | Das |  Já a moje kecy
http://1.bp.blogspot.com/-jpHDZJE9ahg/TlNnhpvsZoI/AAAAAAAABEI/otHyCnJtSYc/s1600/9780141338606H.jpgMuhehe!
Se ségrou jsme si za vysvědčení 'poručily' právě komix Vampýrské akademie. Dneska nám došel, takže čtu. Přestože je to v angličtině, rozumím skoro všemu, jen mám omezenou slovní zásobu.
Je to pěkné, Emma Viegeli, která je autorkou kreseb je velice šikovná. :) Návíc je všechno podle knihy, takže jsem maximálně nadšená. Už jsem přelouskala pár stran. Škoda, že je to tak tenké. :D

I love Vampire Academy, I love Dimitrij, Adrian, Abe Mazur. It's good reading. :)

Škoda jen, že moje angličtina není perfektní. Snad jednou bude! :)
Vaše Das