Duben 2012

Pavouček

30. dubna 2012 v 19:22 | Das |  Fotím
Pavouky nemám ráda. Ale nevadí mi, když nejsou velcí a když mi nelezou v pokoji. :D
Foceno někdy se začátkem jara, když jsem se neúspěšně snažila vyfotit břečťan.


130. My diary

28. dubna 2012 v 16:17 | Das |  My diary

6961682541_29dc9a01d5_z_largeJá jen.. že ještě žiju.

Minulá sobota byla podařená, vlastně celý minulý víkend. Táta byl pryč, tak jsem chodila s Falkoušem i ráno a večer. V sobotu ráno jsme byli i na kole, v neděli odpoledne náhodou i na bruslích. Všechno ok. Jen tu voříškiádu asi vzdám, už se vidím, jak letím na konci vodítka někam k jiným psům nebo jak začne na nějakého vrčet... Jinak v sobotu odpoledne jsem se hezky s kámoškou prošla, celkem 16 km. Šli jsme ke kamarádce do celkem blízké vesnice. Tu naši hru na klávesy byste nechtěli slyšet. :D
V pondělí jsem usínala za pochodu... S Falkoušem jsem na dlouhý procháztce byla, bylo příjemně, i když pořád jsem se nemohla tak nějak úplně probudit.
Nezmiňovala jsem, že Velikonoční prázdniny jsem odstonala, pak šla na jeden den do školy a zas zůstala doma. A v úterý jsem se probudila s teplotou. Takže jsem jen pospávala ani nečetla a z postele jsem vylezla jen na záchod. Nakonec mě máma dokopala k doktorce, ještě že nás tam táta dovezl.
Nízký tlak mohl za to, že se mi tak hodně točila hlava. Pak mě doktorka poslala na krev, čehož jsem se šíleně bála, nesnáším jehly. Tak trochu jsem počítala s tím, že mi doktorka koukne do krku a pudu domů s tím, že se mě prostě drží chřipka.... No, odběr krve jsem přežila, radši jsem měla zavřené oči. Jenže mi z tý krve zjistili, že mám šíleně málo železa.. A to tak, že doktorka přemýšlela, že mě pošle do nemocnice, ale nakonec jsme odešli s receptem na prášky.
Ani tolik mě nesere, že do sebe musím cpát ty hnusně velký prášky. Daleko víc mě sere, že mám zakázaný basket. Chápete to?! Zrovna teď, do léta máme odehrát naše první zápasy.. zrovna teď, když jsem dlouho nebyla na tréninku a prostě mám chuť hrát.. To je k vzteku.. a ani si nedovedete představit, jak mě to štve. :((
Únava, bolesti hlavy a špatné okysličování, za to všechno může železo. Takže žádnou velkou fyzickou námahu. Vlastně ani nemám šanci to udýchat. Špatnou fyzičku jsem u sebe pozorovala už dýl, stejně jako bolest hlavy. Ale vždycky mě štvala ta fyzička, lidi, kteří se jen válejí doma, podávají lepší výkony než já...
Takže teď si musím hlídat, abych do sebe třikrát denně nacpala dvě tablety. A to tak, aby to bylo minimálně dvě hodiny po jídle a minimálně půl hodiny před jídlem. Pak musím jíst maso. A taky potřebuju přibrat.
Lidi, mě ten basket tak štve.. :'(((

Takže poslouchám Kluse a chce se mi zas staršně spát... a mám si vzít koláč. Tak já jdu na to, adios.
Vaše Das
(zdroj obrázku: weheartit.com/)

Co je nového u Falčího

21. dubna 2012 v 12:02 | Das |  Falčí
Dlouho se tu neobjevilo nic o hafanovi, tak jsem si připravila článek.

Skoro není den, kdy by se nevykoupal v řece alespoň jednou. Vodu prostě miluje, občas se dokonce rozběhne tryskem parkem a šup do vody. A když ve vodě plave pet láhev, neváhá, nepřemluvím ho a okamžitě ji skáče vytáhnout ven. Jakmile je ale venku z řeky, tak už ho předmět nezajímá - je to prostě takový čistič vodních cest. :D
Vedro moc rád nemá, tudíž čím je tepleji, tím méně energie má. V zimě jsme se vydávali na dlouhatánské procházky a sil měl pořád dost. Teď se ale pomalu začíná plahočit a funět.
Asi před měsícem jsem ho šla jen vyvenčit, a protože u nás byla neteř, hned se hnala, že půjde taky. Jsou to skvělí parťáci - dvou a půl letá holčička na něj neustále volá a háže mu klacky. Na ni si nikdy nedovolí skočit, i kdyby tím klackem mávala sebevíce. To moje oblečení je věčně celé od bahna. :D

Občas taky procvičujeme nějaké ty DD tirky, ale přiznávám, že vůbec nijak pravidelně. Ovšem plazení už zvládá, nemusím ho rukou trochu přidržovat u země. :) Měla jsem problém ho naučit sudy - nechtěl se překulit, ale nedávno jsem s ním cvičila venku a tam sudy bez problémů válel. Doma se opět nepřekulil, ale venku zas ano. Takže to vypadá, že má problém s prostorem, přece jenom to není malý pes.
Snažila jsem se triky nafotit, ale nedá se to. Buď budu muset povolat sestru a nebo to natočit.

lehni - nicneříkající fotka, ale vypadá tu krásně, s výrazem štěněte

Holly Blacková - Daň peklu

18. dubna 2012 v 20:20 | Das |  Recenze knih

Antonace:
Hrdinkou drsného fantasy románu Daň peklu (Tithe) je šestnáctiletá Kaye Fierchová, která se harcuje po světě s matkou-rockerkou, nechodí do školy, vede zvláštní řeči, zkrátka je jiná než její vrstevníci. Není divu - brzy se ukáže, že Kaye patří do tajemného světa elfů, kde se právě schyluje k nemilosrdnému boji. Román, který nedokážete odložit, dokud ho nepřečtete, je z tvůrčí dílny Holly Blackové, autorky Kroniky rodu Spiderwicků. Určeno pro čtenáře od 12 do 100 let.
Vydáno v roce 2007, vázaná vazba, 240 stran


Máme doma štěně

14. dubna 2012 v 12:12 | Das |  Ostatní o psech
Pár tipů pro začátek života s Vaším psem..

Pelech
Pes je smečkové zvíře, bude vám chtít být na blízku, ale také potřebuje klidné místo na odpočinek. Ideálním místem pro pelíšek je tedy třeba klidný kout obýváku.
Pro psy, kteří nebudou mít přístup do domu, je důležitá bouda nebo kotec. Pro většinu plemen by měla být bouda zateplená, ale připravte se na to, že zpočátku štěně z boudy moc nadšené nebude a bude chvíli trvat než tam začne chodit spát.

Pes není člověk
Ve spoustě amerických pořadů se pro páníčky používá i oslovení 'dog's mum'. Uvědomte si, že pes není Vaše dítě, ale parťák, který potřebuje náležitou péči a hlavně pohyb, rozmazlováním se silné pouto mezi páníčkem a psem neutvoří.

Venčení
První dny venčete (stačí krátce) štěně každé dvě hodiny. Pomalu můžete přestávky mezi venčením prodlužovat, ale po spánku a řádění doma rychle utíkejte ven.


Režim dne
Velkou čás dne chlupáč prospí. Procházky neplánujte dlouhé, spíše kraťounké, malé štěně toho moc neujde.

Stodola

10. dubna 2012 v 12:43 | Das |  Fotím
U babičky máme dvě stodoly a tu zadní jsem zachytila na fotkách, vlastně spíše jen její zdivo.
Nyní slouží už jen jako taková garáž pro kluzák, čluny a přívěsy.
Bohužel můj foťák nemá schopnost zaostřit tam, kam chci.


129. My Diary

4. dubna 2012 v 23:16 | Das |  My diary
Přítel je, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád. Je to osoba, s kterou se odvažujete být sám sebou. - Crane
Uznávám, že mi to tady na blogu trochu hnije. Ale řídím se tím, že blog není povinnost a když nemáš co psát, nepiš. Ani u toho počítače nevysedávám tolik jako dřív.
Od pátka mě bolí šíleně hlava, ale dneska bolest zaútočila jen někdy později odpoledne, takže fajn. :)
Rodiče se přes víkend spolu nebavili, hrozný to dny.
V pondělí se mi narodila druhá neteř! Všichni jsme si přáli kluka, ale vůbec nám to nevadí. Už i to jméno Gita se mi začíná líbit. :D
V úterý nám dal nenáviděný učitel opravnou písemku z přírodopisu, stejně jako tu první neohlášenou. Budu mít za čtyry. Tu předtím jsem měla za dva a nemálo mě to štve. Na školu už kašlu. Původně jsem se chtěla snažit o samé jedničky, které jsem měla naposledy asi ve čtvrté třídě, ale komu to k čemu pomůže. Jsem přijatá a když to na gymplu budu zvládat, přežiju dojíždění a rychle se zorientuju, tak to bude skvělé. :) Taky naše úžasná třída v pondělí naštvala fyzikářku, takže nám napálila test, který jsme měli psát až po Velikonocích, už dneska. Večer jsem si to jednou přečetla, trochu se naučila o matice a pak to rychle prolítla těsně před písemkou.. A vidím to na pěknou dvojku. :)
Včerejší basket byl.. ok. Fakt musím začít běhat. Nejhorší je, že nevěřím, že začnu.
Dneska jsem byla venku s kámoškou, povedený den. Byla jsem s ní venku i minulou středu a oba dny jsme si úžasně pokecaly. Myslím, že jsme obě docela překvapené, jak moc si rozumíme. Dneska jsme šly po kolejích do blízké vesnice a pak kolem mé babičky domů. Miluju koleje.

Das: "Vlak jezdí až v 15:40, tak pohoda. Stejnak bude tútat, tak ho uslyšíme.
Vlak: tůůůt

Takže asi tak. :D Ne že by v tom vlaku jelo moc lidí, ten jeden člověk, co tam byl, je pro naš jednovagónový vláček náklad, za který je vděčný. Ale když jedem na soustředění, tak to nás tam je o mnoho více. Sice jsme ve vlaku jediný, kufry a tašky naházený na jedné hromadě, ale i když jsem na soustředění byla zatím jen jednou, už tak tu cestu mám ráda. :)
No, nakonec nás vláček nepřejel, jsme živé.
Často odpoledne zalehnu a spím. Před pár lety jsem nemohla pochopit, jak někdo může přes den usnout, ale teď se to stalo mou oblíbenou činností. A v posledních dnech hodně častou. Takže dneska jsem přišla z venku, najedla se, lehla si pod peřinu s knížkou a za chvíli už odkládala knihu a brýle stranou, že se prospím. Pak mě budila ségra v půl desáté ať se jdu vysprchovat. :D
Zítra přijedou sestřenky a budou tu přes Velikonoce. Moc se těším až s Ženuš pokecáme, vždy je o čem. A to mám takhle s málokým. Tudíž zítra mírné uklízení a hnedka po obědě s Falčím na delší procházku, abych stihla příjezd jejich autobusu. :)
A šíleně se těším na pondělí, celá rodina se sejdeme u babičky. Ani nevíte, jak moc mám ráda tu mojí šílenou a obří rodinu. :) Nějaká vajíčka nechci ani vidět a čokoládové zajíce už vůbec ne!
Užijte si Velikonoce,
Vaše Das