Červen 2012

Náboženství a víra

30. června 2012 v 18:12 | Das |  Výkřiky myšlenek
Nedávno jsem byla poprvé v kostele na mši, třebaže jen kvůli křtinám neteře. Upřímně, mám z toho docela smíšené pocity. V Boha nevěřím, ale považuji se za křesťana.* Ale nakonec mi došlo, že jsem si z kostela odnesla především pozitivní pocity.

Druhů náboženství je přemnoho a věří se v jednoho či více bohů. Náboženské názory jsou rozdílné.
Například džinisté praktikují nosení závoje, aby nevdechli hmyz a neuškodili tak ničemu živému. Také jsou vegetariány. Rastafariáni nepožívají alkohol ani maso, kombinují prvky židovství a křesťanství a v ne poslední řadě i islámu.

Na mši se mi líbil ten jednotný celek, zpívání a varhany. Všechno tohle vyvolává příjemný pocit sjednocení. Na druhou stranu, jednu chvíli jsem se cítila, jako kdybych byla s vymejvači mozků. Já prostě nedokážu věřit, že někdo stvořil život a že ovládá naše životy. Když známe fakta vzniku světa a víme, že se člověk vyvinul z opic, těžko uvěřím, že za sedm dní stvořil svět Bůh.
Ačkoliv zaujímám tento postoj, proti církvi nic nemám. I nevěřící by podle mě měli mít úctu ke kostelu a ke knězi (aj. představitelům náboženství) a respektovat věřící.

Křesťanství neklade na své věřící takové nároky - nikdo je nenutí se x-krát denně modlit nebo obětovat krávu z vlastního stáda. Náboženské fanatiky nemusím, ale je to jejich víra a já jim ji nebru.

Náboženství a víra jsou pro mě dvě rozdílné věci, i když mají mnoho společného. Mám víru, když věřím v uzdravení, zlepšení světa, .. Naopak náboženství je všechno s bohy nebo uctívání a modlení se k někomu / něčemu.

Někdy k uzdravení pomůže i bojovnost, víra v to, že se uzdravíme. Jakmile v něco přestaneme věřit, je menší šance, že to dokážeme. Pokud tedy vážně nemocný věří v uzdravení nebo věří v Boha, že mu pomůže a dodá mu sílu, je to jen dobře.
Ale především, musíme věřit v sami sebe.


*(edit 6.7.2012)
Komentáře mě upozornily na to, že si v této větě velmi protiřečím. Lituji, že jsem při psaní článku tuto část více nerozepsala a více nevysvětlila, jak to cítím.
Upřímně - moc se v sobě nevyznám. V Boha nevěřím, ale někdy mám období, kdy ano. A nemusí to být období, kdy se děje něco zlého. Možná, že to není Bůh, ten, v koho věřím, nevím. Ale myšlenkově je mi nejbližší křesťanství, i když je to (občas) vymývárna mozků. Asi jsem článek na toto téma měla napsat až když si budu jistá, v co věřím. Omlouvám se, že se v tomhle neumím vyjádřit. Snad toho někdy v budoucnu budu schopna.

Thousand Foot Krutch - Courtesy Call

24. června 2012 v 20:44 | Das |  Hudba

Krásná rocková..
Závislost? Ano!

133. My Diary

20. června 2012 v 19:41 | Das |  My diary

600846_109713635837355_1894344551_n_large
Budoucnost je něco, kam se každý z nás dostane rychlostí 60-ti minut za hodinu, a to bez rozdílu, kdo to je a co udělá. (C.S. Lewis)
Uhm.. Někdy kolem páté jsem rozepsala článek a teď nevím, jak ho dokončit, když tu mám jenom citát. A před chvílí se mi taky sám od sebe restartoval počátač, to potěší. Ale já už jsem zvyklá, časté záseky, samorestartování a jiné errory jsou na denním pořádku. Pak se ani není čemu divit, že nemám chuť najít si čas a jít na delší chvíli k počítači, třeba právě proto abych napsala článek. Nechci s blogem končit a taky neskončím, ale na blog prostě nemám náladu.
S basketem se to na jednu stranu lepší - rozsekaly jsme jeden tým 88:12, další nás porazil, ale přesto to byl náš nejlépe zahraný zápas. Já jsem tam bohužel byla jen na druhý poločas, jelikož nás autobus ze školního výletu vyzvedl pozdě. Další zásek pc. Zítra hrajeme naši první odvetu, tudíž se poprvé rozjedeme na cizí hřiště. V sobotu byl streetball, taky docela dobrá akce, jen jsem musela odejít dřív. Ale mám další streetballový tričko do sbírky, o to mi šlo. :D Ale hra mě bavila, i když jsme ve skupině měli i dva týmy dvacetiletých ženských, ale jinak to prostě udělat nešlo a my to chápem. Jen mě hodně štve, že nejsme team a hádek docela přibývá.. :(
O víkendu jsem byla na oslavě u kamarádky. Nejlepší akce, spojilo se to i s mýma narozkama, takže jsem dostala flašku amundsena, tričko s nápisem "Sex instruktor, první lekce zdarma", naušnice a přívěsek s "D". Doma nějaký peníze a nový brusle. Mimochodem bruslí se krásně, v létě budu chodit často. :)
A v pátek jsme vlkastně byli se školou na raftech, nejlepší výlet za celou základku. Sice jela jen půlka třídy, ale i tak jsme si to maximálně užili, tolik vodních bitek, že mi málem vypadly čočky. :D
Na čtení nějak nezbývá moc času, ale pořád něco čtu, jen pomaleji. Zrovna teď "Zář". Jinak se ségrou koukáme hodně na filmy, přemýšlela jsem, že bych něco o nějakém napsala..
Co se tady u mě jinak děje? Jo, dneska jsem si místo školy jela koupit šaty a boty na vysvědčení, které se předává na radnici. Moc se mi líbí, jen budu celá v bílém jako nevěsta. Taky si ty šaty vezmu na nedělní křtiny neteře.
Se školním rozlučákem to vypadá bledě a na poslední zvonění se půlce lidí nechce, ani mne ne. Ale kvůli kolektivu se asi obětuju.
O prázdninách jedu na plavecký závody dozorovat, aby se nikdo netopil a pak na soustředění. Počítač možná odjede na 'opravnou dovču'. Přes tenhle víkend tu jsou sestřenky. :)
Už od Vánoc si chci koupit nový mobil. Jenže to teď s ním vypadá blbě. Já mobil skoro nepotřebuju, ale chci mít svůj (ne půjčený od bráchy) a když už, tak s wiffinou. Taky potřebuju nový boty a
Už fakt netuším, co bych napsala, děje se toho hodně, já jen nevím, co všechno a rozepisovat vše do detailů taky nebudu.
Přežijte vysvědčení,
Vaše Das
(Obrázek ukradnut z: http://weheartit.com/)

P.S.: Těsně před zveřejněním opět zásek pc..


Kopretiny

13. června 2012 v 21:41 | Das |  Fotím
Foťák se mi dokonce už i párkrát totálně seknul. :( No, nic s tím nenadělám. Ale občas vyfotí pěknou kvalitní fotku, ale někdy mám po shlédnutí fotek chuť brečet. Taky dobře vím, že špatné focení je i mnou. Takže to nevzdávám.
Mimochodem, dneska jsem slintala nad zrcadlovkama a jinými vymakanými fotoaparáty v letáku. Zřejmě hodně vzdálený sen.

Teď k fotkám. Vyfotila jsem je, když jsem na procházce se psem a kamarádkou dorazila k cíli - sousoší Velký Depot. (zdokumentováno)
V květinách se moc nevyznám, ale kopretina je jedna z mých nejoblíbenějších. :) (Možná proto, že ji tak snadno poznám. :D)


Canisterapie

10. června 2012 v 20:48 | Das
Canisterapie je způsob terapie, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. Pokud se vám tato 'definice' nelíbí, našla by se spousta jiných, například: léčebný kontakt psa a člověka.

V canisterapii se nevyužívají jen psi, ale i jiná zvířata - kočky, králíci, morčata,..

Pes - canisterapeut může pomáhat mentálně a tělesně postiženým, seniorům, autistům.. (Většinou za pacienty dochází do různých zařízení.) Ať už pomáhá při rehabilitaci, zlepšuje náladu nebo dělá společníka. Možná jste v televizi zahlédli, že psi pomáhají dětem se čtením - děti čtou pejskovi = motivace, žádná nervozita.
Canisterapie se zaměřuje na rozvíjení citových, pohybových a rozumových schopností.

V Canisterapii nezáleží na rase ani velikosti psa, o PP se nikdo nestará, ale přesto tuhle práci nemůže dělat každý pes - jsou vyžadovány nejen dobré povahové vlastnosti.
Pes musí složit canisterapeutické zkoušky, při nichž se hodnotí povaha, kontakt psovoda se psem, reakce psa na různé podněty aj.
Je nutné, aby byl pes očkován, odčervován (2x ročně) a dosáhl určitého věku.

Při práci musí být pes v naprosté pohodě, nesmí se přetěžovat.


430488_310904925629942_176733315713771_744535_434436264_n_large

Pokud Vás canisterapie zaujala, neváhejte navštívit odborné weby, ze kterých jsem čerpala některé informace - canisterapie, canisterapie Zlín.

zdroj obrázku: weheartit.com/

Procházka 17 - Velký Depot

7. června 2012 v 20:36 | Das
V prosinci jsme místo u sousoší skončili ve vedlejší vesnici (článek)a v květnu jsme se zas prošli po poli (článek). Říká se: "Do třetíce všeho dobrého!". Co myslíte, našli jsme nakonec trojci soch?

Stejně jako minule se k nám přidala i moje kamarádka. Procházka tak byla pěkně prokecaná. Chtěla jsem si někde po cestě udělat i úkol z přírodopisu, ale paměť opravdu 'dobře' slouží, tak budu s úkolem improvizovat. Na začátku našeho 'výletu' jsme potkali jednoho psa, malého. Vyrazil po Falkoušovi a pořádně si zaječel, ale Falčí úplně v klidu. Přestože jsem na tyhlety psy alergická, vím, že za to nemůžou a s tímhle jeho panička i celkem pracovala.
Konečně jsem věděla, kudy nejspíše jít (a fotka mapy ve foťáku to jistila), takže jsme odvážně vyrazili stejnou cestou jako minule - alejí, prašnou cestou a rozbitou silničkou. Neodbočili jsme na staré malé letiště, ale pokračovali cestou po louce k lesíku (les Na Šancích).


Melissa de la Cruz - Modrá krev

5. června 2012 v 19:51 | Das |  Recenze knih
nakladatel: BB art
vazba: paperback
vydáno: leden 2011
počet stran: 240
cena: 199,- Kč

Anotace: Mladí, krásní, bohatí… nesmrtelní Schuyler Van Alenové je patnáct. Přestože pochází ze slavné a kdysi bohaté rodiny, většina jejích vrstevníků jí opovrhuje a doma s ní žije jen přísná babička. Ke všemu se teď u ní a několika dalších spolužáků z prestižní newyorské střední školy začínají objevovat podivné příznaky - modrající žíly na rukou, náhlé vize z minulosti a chuť na syrové maso. Když je za záhadných okolností zavražděna šestnáctiletá Aggie, Schuyler a ostatní se dozvídají děsivou pravdu - nejsou tak úplně lidé… Ochutnejte Modrou krev a budete si chtít přidat!

132. My diary

1. června 2012 v 22:47 | Das |  My diary

Tumblr_lztrywnhhw1qlsbn9o1_500_large
Nejdříve se musíme naučit prohrát, pak až vyhrát. (N.N)
... A máme za sebou naše první basketbalové utkání. Co k tomu říct? Bojovaly jsme, ale hold je znát, že jsme s balónem daleko kratší dobu a daleko méně než soupeři. Tudíž jsme od mladších protivníků (některý byly opravdu malí) schytaly prohru 26:64. Myslím, že o to více budeme na dalších trénincích makat. Zahrály jsme si všechny, byla pro nás důležitá ta zkušenost, zkusit si, jak je to se zápasem na vlastní kůži. Lidi na tribuně jsem absolutně nevnímala, i když ten trapas z tak velké prohry proti mladším protivníkům tu byl pořád. I tak - basketbal mi prostě přirostl k srdci.
Miluju svoji velkou rodinu, ale občas se prostě nedaří. Ve čtvrtek přijdu ze školy a těším se až vypadnu se psem na extrémně dlouhou procházku, ale máma mi oznámí, že bratr si psa vezme k babičce. Přijde bratr z práce a řekne mi, že mámě říkal, že si ho tam vezme až večer. Opravdu k vzteku - nesnáším, když mi někdo mění plán dne a k tomu se ještě přidala naštvanost, že mě ukrutně bolí v krku. Ano, přiznávám, byla jsem nepříjemná, rozčílená, naštvaná. Ale z procházky jsem se vrátila ve skvělé náladě.
Ani mě neminulo testování deváťáků. S češtinou jsem spokojená, matika mohla být horší a angličtina.. No, v základu více procent než jsem čekala, v těžší variantě zas docela dost málo. Navíc se nemůžu dostat na internetu k mým podrobným výsledkům z angličtiny. :/
Dneska byl dětský den. Líbilo se mi, že jsme se celá třída rozhodla darovat peníze nám určené na sbírku Mamaduovi, adoptovaného (na dálku) klučinu naší školy. Jinak jsme strávili den volejbalem a koukáním na závody bajdarek.
Konečně jsem dočetla Pána prstenů. Odvážně jsem se do něho pustila a už ne tak odvážně četla, ale nakonec jsem se tou knihou prokousala. Pak jsem se vrhla na Modrou krev, možná se tu na ní objeví recenze. Momentálně jsem na prvních stránkách knihy Temný anděl.
Občas je taky fajn pustit si nějaký film. Se ségrou čas od času nějaký shlídnem. Doporučuji Vyměřený čas, Nezapomeň na mě a Deník Bridget Jonesové.
Vím, že blog flákám. Ale není moc času a taky chuti. Nehodlám ale skončit, mě se jentak nezbavíte! :P :D
Zítra dělák figurínu na semináři basketbalových trenérů a k večeru se potřetí vydávám k Velkému depotu. Tudíž se jdu na to vyspat, adios.
Vaše Das
(zdroj obrázku: weheartit)