Říjen 2012

139. My Diary

27. října 2012 v 19:29 | Das |  My diary
Il_570xn.285027121_largeTo už je doba, kdy tu byl naposledy nějaký ten deníkový nudný článek. Hmm, čas to napravit, ne? Aneb nudných keců není nikdy málo.
Kdyby nebylo podzimních prázdnin, tak to tu snad pořád hnije neaktivitou. Čas prostě není. (Ale divím se, kde se tu občas vzalo tolik lidí.. Děkuji za krásnou návštěvnost.) Během týdne nestíhám, jsem ráda, když toho mám málo do školy a spát chodím, co nejdříve, abych se alespoň trochu vyspala. Vstávání v 5:30 se mi opravdu líbit nezačalo. O víkendu jsem pak nejvíc s Falkoušem, takže většinou i o víkendu vstávám brzo, ale oproti stávání do školy je to nádhera. Taky chci být s partou, se kterou se vidím leda tak v autobuse. To se bohužel někdy ani moc nestíhá a když jo, tak je venku neskutečná zima..
Zima mi nevadí, ale teď ten sníh za oknem? Přijde mi, že je konec listopadu, ne října. Minulý rok poprvé sněžilo na Mikuláše, tak je tohle docela šok. Ani jsem nečekala, že i u nás bude sněžit, přece jen bydlím spíše v nížině. Ale sníh se dokonce drží i na zemi.
Jinak škola.. No, připravila jsem se na to, že se budu muset opravdu začít hodně učit, ale zas tak hrozné to není. Asi proto, že hodně věcí odkládám až do autobusu. :D
S basketem hrajeme turnajové zápasy. Vždy hrajeme nejdřív s jedním týmem a po nějaké té pauze s druhým. S jedním prohráváme, s druhým vyhráváme. Stejně je to trapné, když máme ve skupině tak malé kluky. Ale snažíme se. A myslím, že se i zlepšujeme. Přece jen vždy bude vidět, že s míčem hrajem jen dva roky (a některé holky z týmu i půl roku) oproti našim soupeřům, kteří můžou hrát klidně i od pěti let. Mimochodem jedu na konci listopadu na zápas Francie s Prahou. Nehorázně se těším!
Ještě bych si mohla postěžovat na počítač. Děs, hrůza a běs. Pořád dokola se seká, bojuju s ním, aby se vůbec zapnul, někdy se jen tak (asi proto aby mě naštval) sám restartuje. Ještě, že k Vánocům bude nový notebook.
O knížkách ani nemluvím, čtu tak pomalu, že se za to skoro stydím.
Když už byl konečně nový díl TVD, došlo mi, jak mi tenhle seriál chyběl. Hlavně Damonovi vtípky. První díl čtvrté série nebyl zas tak dobrý, ale druhý byl úžasný! Teď nový jsem ještě neviděla.
Tyhle prázdniny si užívám jak se dá. Ve čtvrtek jsem byla s Falkoušem na kole, včera s kamarádkama venku a dneska.. no, vzhledem ke sněhu jsem vylezla ven jen abych ráno a odpoledne vyvenčila psa. Na plánu jsem měla dlouhatánskou procházku, ale počasi překazilo. Tak sedím u počítače, hraju kriskros, píšu si s lidma a dočetla jsem všechny napsané díly jedné úžasné povídky (odkaz). Zítra je cvičák, ale ještě nevím, jestli tam půjdu nebo ne. Ráno bude hrozná zima a pokud bude pořád sněžit, tak se bojím, že nikdo nepřijde. Uvidím ještě. Chci hlavně vyřešit to Falkoušovo drbání..
Doufám, že si tyto podzimní prázdniny, které spíše vypadají na zimu, užíváte. (Ale stejně jsou moc krátké.)
Vaše Das
(zdroj obrázku: http://weheartit.com/)

edit (19:42): Důležité za zmínku - dnes jsem také, po několika (tý)dnech odkládání, trochu uklidila. :D

Nový vzhled a opožděné narozeniny

26. října 2012 v 0:03 | Das |  Oznamník blogu
Jak je, pro oči častého návštěvníka, vidět, blog změnil kabát z jarního na podzimní.
Už nespočetněkrát jsem tu psala, že nejsem žádný grafik a nemám žádné umělecké cítění a proto vzhled blogu je takový, jaký je. Takže doufám, že se ty barvy tolik o sebe netlučou a dá se na tento blog koukat. :) Pokud by byly nějaké připomínky, klidně piště.
Obrázek záhlaví nalezen díky mé sestřence milované, bohužel odkaz na onu stránku plnou krásných obrázku ztracen.

Mimochodem, nenašel by se tu někdo ochotný, zručný v grafice, který umí z fotky udělat PNG obrázek? (To bych zvládla, ale vyhořel mi photo filter. :D) Z této fotky bych chtěla vyříznout Falkouše a umístit zmenšený obrázek nad menu. :) Byla bych opravdu moc vděčná!


Jako každý rok jsem prošvihla narozeniny blogu. Už spolu válčíme třetím rokem. Vzhledem ke stavu našeho počítače se divím, že jsem s tím nesekla. Aktivita sice veškerá žádná, ale snažím se. A snaha se počítá, ne?
Nechci tu psát takové ty hovadiny, jak se obsah blogu změnil, to už tady taky bylo. Jen jsem zvědavá, jestli za pár let tahle stránka vůbec bude existovat.

A ještě jedna otázka do davu; co zde rádi čtete, co Vám tu chybí a co se Vám tu nelíbí?

Na cvičáku potřetí

23. října 2012 v 20:50 | Das |  Falčí
V neděli bylo psů na základním výcviku celkem dvanáct nebo třináct, což už je fakt docela dost.
Začali jsme chůzí u nohy. Poté přivolání, které se nám na první pokus vůbec nepovedlo, ale škubnutí stopovačkou pomáhá. Následoval povel lehni a zůstaň s rušivými prvky (šustění pytlíku). Falkouš se asi dvakrát zvedl do sedu, ale jinak úspěšně odolával. Poté se odložení cvičilo i ze sedni a vstaň. Pak jsme si všichni stoupli vedle sebe do prostřed cvičáku, do takové linie, která oddělovala jednu půlku pozemku od druhé. Výcvikář psa podržel a majitel psa odešel na druhý konec cvičáku a pak ho přivolal, takže pes musel proběhnout mezi ostatními. To se Falkovi povedlo, letěl ke mně, vrazil do mě a přeběhnul mě. :D Pak jsme pejsky na chvíli pustili, ať se vyběhají. Docela potěšilo, že jsem si mohla Falkouše pustit, jelikož snad všichni ostatní psi zůstali přivázaní, aby se nepoprali. Hlavně jeden opravdu dominantní belgický ovčák. Po asi deseti minutách jsme si je přivolali a zas procvičili přivolání. Poté se šlo na áčko a kladinu. Áčko Falčí poprvé úspěšně zvládl! Snížili jsme mu ho, ale přelezl ho jedna báseň! Na kladině moc chvátá, musím ho brzdit, ale moc se mi to nedaří. Snad si tam bude jistější a trochu zpomalí.
Tentokrát se mi Falkoušovo výkon moc líbil, i když k perfektnímu máme daleko, ale to ani nechci a nemůžu po něm chtít. :)
Fotka ze srpna minulého roku.

James Rollins - Amazonie

20. října 2012 v 21:49 | Das |  Recenze knih
Žánr: dobrodružné a trochu sci-fi
Vydáno: 2008
Nakladatel: BB/art
Vazba: vázaná
Počet stran: 408

Anotace: Randova vědecká výprava vstoupila do bujné amazonské divočiny a už nikdy se neobjevila. O několik let později se z jednoho z nejnehostinnějších pralesů na světě nečekaně vypotácí její člen - bývalý voják ze Speciálních jednotek. Je na pokraji sil, je vyděšený a zbývá mu pouze několik hodin života. Do džungle kdysi vkročil s jedinou paží… a vrátil se s oběma. Úřady nedovedou tento nevysvětlitelný jev nijak objasnit, a proto vysílají Nathana Randa do neproniknutelného světa plného dosud nevídaných nebezpečí, aby se vydal po stopách svého zmizelého otce… za tajemstvím, které musí být za každou cenu odhaleno. Noční můra, která na Nata a jeho skupinu výzkumníků a ostřílených rangerů čeká, ale daleko přesahuje jejich nejčernější očekávání. Číhá na ně prastará, nevýslovná hrozba - moc převyšující lidskou představivost -, která může navždy změnit celý svět kolem temných, smrtících hranic…

Podruhé na cvičáku

16. října 2012 v 22:07 | Das |  Falčí
Tenhle víkend jsme opět navštívili místní cvičák. Ještě před začátkem se Falko proběhnul s fenkou bandoga a drobnější černou fenkou. Pak dorazili i ostatní, celkem nás bylo asi osm, a tak se začlo cvičit.
Nejdříve jsme zas dělali chůzi u nohy s očním kontaktem, sedni, lehni. S tímhle takový problém nemáme, ale budu muset s Falčím potrénovat to místo u nohy, rád by se cpal někam dál. Potom jsme cvičili potkávání psů s jiným psem, což nejdříve tak skvělé nebylo, ale pak to i docela šlo. Po tomto jsme psy na chvíli pustili, ať se vyběhají. Chudák novofundlačka, ta se hrozně bála všech psů a ještě teď, když nás tam bylo víc, to bylo ještě horší. Ale když pak byla puštěna jen s jedním menším pejskem, tak se otrkala. Falkouš se během tohoto volna dál seznamoval s fenkou bandoga, hodně si spolu hráli. Však velikostně k sobě šli nejvíce. Pak jsme pejsky přivolali (naše přivolání žádná sláva, i když teda přišel) a šlo se cvičit dál. Tentokrát jsme procvičili zůstaň, dokonce i s rušivým prvkem pejsků, kteří procházeli kolem nás. To Falkoušovi šlo, odložení má dobré, i když jsem od něj odešla jen na krok, dva. Pak jsme u nohy dávali povel 'vstaň' dlouhodobě, což nám teda vůbec nešlo, jelikoš na 'vstaň' u nohy není zvyklý, vždy jsem po něm chtěla, aby si sedl. Takže moje chyba, snad alespoň částečně zítra napravíme. Naposledy jsme přivolávali a nám bylo nařízeno si pořídit dlouhý lano, jelikož Falkouš sice přijde, ale rozhodně ne hned.. Takže byl táta vyslán a už mi na parapetu leží desetimetrová stopovačka. Úplně na závěr se překonávalo áčko, které jsme po pokusu nalákat Falčího na psa jdoucím před ním vzdali, je to prostě strašpytel. :D Ale kladinu oproti prvnímu cvičáku přešel. Naskládali jsme mu tam pamlsky, které stejně všechny nesežral, ale zvládl to! A jsem na něj pyšná! :)
Celkově si myslím, že tenhle cvičák byl povedený, líbilo se mi, že jsme nechali pesany vyběhat a že Falko zvládl kladinu. Ale ostatní cviky nic moc. Snad se do příště polepšíme. :)


Kvůli škole na Falkouše přes týden nemám moc času, ale středy mám vyhrazený pro něj, tudíž zítra vyrážíme na procházku a i si něco málo zacvičíme! :) Tento víkend byl ale výborný, hlavně sobotní procházka. Bylo krásně, tak jsme také blbli za lesem na louce a trénovali dálkové odložení. To byla hrozná sranda, jelikož do mě po následném přivolání Falčí šílenou rychlostí vrazil. :D V neděli odpoledne se jelo k babičce, tak jsem se nakonec vykašlala na učení a jela taky. Na fotce je Falkouš po příjezdu k babičce - jako vždy s ukradnutým polenem z hromady.

Znalec psí duše - Cesar Millan

11. října 2012 v 21:31 | Das |  Ostatní o psech
Je mnoho cvičitelů psů. Bohužel i mnoho špatných. Ale někteří opravdu dobří se dokonce stávají slavnými a zná je skoro celý svět. Jedním z nich je právě Cesar Millan, americký znalec psí duše, který je známý i po celé Evropě.

Cesar vyrůstal v Mexiku, kde mu jeho děda předal zkušenosti o psech. Měl smečku rotwailerů a později si založil i kadeřnický salón pro psy. Jelikož se ale snažil, aby každý pes byl vyrovnaný, skoro nic nevydělával. Později utekl do USA, kde se časem stal uznávaným a známým Znalcem psí duše.


Tento muž neučí poslušnost, ale věnuje se tomu, aby byl pes vyrovnaný. Aby se nechoval agresivně, nebyl nejistý nebo dominantní. To vše pomocí asertivní energie. Občas je trochu vtipné sledovat, jak se z agresivního psa obřího plemene díky drobnému Cesarovi stane vyrovnaný, klidný a submisivní pes.

Cesar hlásá, že pro výcvik psa je důležitý výcvik, disciplína a láska. Psovi se musí určit pevné hranice, ustanovit co může a nemůže. Vše by měl pes dělat s klidnou energií, neměl by být rozrušený.

Mimo jiné apeluje na pohyb psa, protože jakmile pes nevybije svou energii, tak se nahromaděné energie může stát negativní a pes nezvladatelný. Proto především hyperaktivní psy a psy, se kteým se nechodí na časté procházky, vezme na kolečkové brusle. Člověk by řekl, že se třeba s takovým vlčákem plným energie musí přizabít, ale ne. Také je to jediná chvíle, kdy psovi dovolí táhnout. V zásobě má také běhací pás, který psa unaví, ale procházku to nenahradí(!).

V Americe má také 'Psí psychologické centrum', kde má svou smečku klidných a vyrovnaných psů, kteří mu pomáhají s nápravou ostatních pejsků. Hlavním pomocníkem byl pitbul Dady, po kterém tuto funkci získal též pitbul Junior. Ceasar chce výběrem plemene dokázat, že pitbulové a ostatní bojoví psi jsou při správné výchově úžasnými a klidnými společníky.

Cesra nepomáhá jen psům, ale i lidem, jelikož za problémového psa přirozeně může člověk. Často proto, že na něj působí nejistou, negativní energií. Lidé se po Cesraově návštěvě cítí sebevědomnější a silnější.

V současnosti běží na National Geographic channel 9. a zároveň poslední série seriálu Znalec psí duše, kde můžete vidět Cesara jak napravuje psy. Právě tak nejlépe pochopíte jaký vůbec Cesar je a co dělá. Nyní se natačí nový dokument - "Leader of the pack".


(Zdroje obrázků: google, FB stránka)

Poprvé na cvičáku

8. října 2012 v 20:11 | Das |  Falčí
Minulý týden jsme byli cvičák jen očíhnout a domluvit se, zjistit jak to tam funguje. S Falkoušem jsme šli na 'pohovor', což vlastně bylo, že jsme vyšli z areálu pryč, aby nás nerušili ostatní pejskové, předvedli výcvikáři přivolání a prohodili s ním pár slov, proč tam chceme chodit. Důvod je prostý - více kontaktu se psy, další aktivita, poslušnost v přítomnosti psů a možná i naučení či vylepšení (nových) povelů. A také jsme drželi týmového ducha s Amálkou a její paničkou.
Na pochvalu našeho cvičiště musím říct, že je to docela levné; 350kč na půl roku a 4 první lekce zdarma.

Včera jsme vyrazili "naostro". Amálka s paničkou vyjímečně dorazily na místo srazu jen o deset minut později, ale i tak jsme ihned vyrazili. Cestou jsme nechali psiska proběhnout a hádaly, jestli cvičák vůbec bude, když chčije a chčije. Když jsme dorazili na místo dění, vůbec to nevypadalo nadějně. Byla tam jen jedna paní s teriérem, která vypadala stejně bezradně jako my. Během pár minut se naštěstí začali objevovat další pejskaři a nakonec i vážený pan výcvikář.

Čas se rozhodně neztrácel. Skoro hned jsme se seřadili do řady a trénovali chůzi u nohy, zastavení se sednutím a později i lehni. Jsou to základy, které už Falko dávno umí, ale se psy kolem sebe je to těžší a navíc k tomu všemu přidáváme i přesně sednutí u nohy a oční kontakt. Abychom docílili pěkného očního kontaktu je prý dobré, abychom se naučili plivat piškoty z pusy a pes je chytat. No, myslím, že zůstanu u házení. :D A na tom očním kontaktu budeme muset zapracovat, hlavně během chůze.
Pak se přešlo na přivolání. Já, lempl, jsem si nevzala dlouhý špagát, takže jsem Falčího vypustila úplně na volno. Vyrazil pryč, na druhou stranu cvičáku, seznamovat se. Po pár zavolání tryskem přiběhl. No, nic moc pěkného na tom nebylo až na ten trysk. Takže příště nezapomenout dlouhý vodítko doma.
Jako poslední cvičení, protože pršelo, se šlo na kladinu. Tu jsme po prvním krátkém pokusu vzadli, jelikož jsme nechtěli ve Falčím nechat negativní zkušenost. Jak byla kladina mokrá, tak mu to hned uklouzlo a navíc podle mě s jeho velikostí.. mám obavy, jestli se tam vejde. No, snad se zkusí příště. :D
Skončili jsme dříve, jelikož pršelo, s tím, že příště lekci prodloužíme.

Na základním výcviku bylo celkem pejsků pět. Kromě nás Amálka (drobný kříženec labradora a NO), štěně křížence pitbula, štěně novofundlanského psa a kokršpaněl.

Náš výkon hodnotím jako.. ne hrozný, ale ani ne dobrý. Ale bylo to poprvé, příště to určitě bude lepší. :) Už se těším (a věřím, že i Falko) na další neděli.

Fotka z jara.

Thousand foot krutch - Be somebody

4. října 2012 v 18:46 | Das |  Hudba

Většinu písniček si zamiluju teprve když si je pustím víckrát. Tohle ale byla absolutní vyjímka. Nemůžu si pomoct, ale nejradši bych ji poslouchala pořád dokola, ale zároveň si ji nechci oposlouchat. :D
Mám ráda rock, ale ne ten tvrdej.. Takže tohle.. nádhera!