Únor 2013

Život jedináčka bych nechtěla.

23. února 2013 v 14:09 | Das |  Výkřiky myšlenek
Někdy přemýšlím o tom, jaké by to bylo být jedináčkem. Většinou mě napadne jen to, že pokud dítě nemá žádné sourozence, tak jeho život musí být.. nudný a taky rozmazlený, jelikož všechna pozornost (a finance) rodičů směřuje jen k jedinému ditěti. Není to tak vždy, ale mně představa nemít žádného sourozence docela děsí.

Jsem z velké rodiny - mám tři starší bráchy, kterým je okolo pětadvaceti a ségru, mé dvojče. (Všichni jsou vlastní.) Ačkoliv mě občas ségra s jedním bráchou vytáčí, udělala bych toho pro ně hodně a nedokážu si představit, že by prostě nebyli.

"Přítel vás může mít rád pro vaši inteligenci, milenka pro váš půvab, ale rodina vás miluje bez důvodu... A přece vás může rozhněvat jako žádná jiná lidská skupina." (André Maurois)


Mám spoustu krásných vzpomínek na dětství, třeba náš každonedělní fotbalový "mač" u babičky před barákem, kdy jsme hráli dva na dva, vždy já s jedním bráchou a ségra s druhým. Pamatuju si, jak jsem omylem bráchovi vpálila míč do obličeje, to jsme se pak nemohli pět minut smíchy nadechnout. Hrávali jsme se skoro vypuštěným fotbalákem (ačkoliv v dílně jsme měli minimálně jeden kompresor a několik pumpiček) až z něj byl hadr. Teď si s tím míčem hraje pes. Jednou nám míč spadnul do vysoké tůje, a tak jsme se ho asi půlhodiny snažili sundat. Při fotbálku jsme občas dělali přestávky, při kterých jsme se předbíhali, kdo dřív popadne flašku s pitím. Třebaže jsme celou dobu počítali skóre, vždy vyhrál ten, kdo dal poslední gól. S třetím bráchou jsme v zimě chodili na kopec za městem lyžovat, pěkně s termoskou v báglu. Se ségrou jsem stavěla bobový dráhy a jednou nás i s bráchama táta zapřáhnul za auto na takových skútrech a jeli jsme po zasněžený silnici nahoru do kopce. Když nám v lese popadali po bouřce stromy, tak jsme s bráchovím džípem všichni vyrazili na dříví. Ségra svolávala trpaslíky ať nám pomůžou, brácha blbnul s přemetama a jako vždy to byla velká sranda. Bráchové jsou fotbalisti, tak jsme s bráchovo přítelkyní (teď manželkou) trávili soboty na fotbalových zápasech. Takovýhlech vzpomínek mám hodně a jsem za to ráda. Myslím, že můžu říct, že moje dětství bylo nádherné - hlavně nezkažené počátačem apod. Je mi smutno, když potkávám desetileté holky s adidas kabelkou, nalakovanými nehty a s nosíky nahoru.

145. My diary

4. února 2013 v 20:28 | Das |  My diary
Kompromis je umění rozdělit koláč tak, aby si každý myslel, že z něho dostal největší krajíc. - Ludwig Erhard
Jarní prázdniny jsem si představovala strávené se psem (na běžkách), partou, psaním článků a čtením. Sníh roztál, takže běžky nepřicházejí v úvahu (pokud bych si na ně nenamontovala kolečka). K napsání jakéhokoliv článku jsem se nedostala (nedokopala) a do knížky se nemůžu začíst pokud čtu něco jiného než Vampýrskou akademii a Pokrevní pouta.
Čtvrtek, den vysvědčení, byl úžasný. Tři trojky a poukaz do knihkupectví za sportovní reprezentaci školy. Po škole jsem s kamarádkou v rámci čekání na druhou kamarádku prolezla pár obchodů, najedla jsem se v KFC i v Dékáčku a moc jsme si to užily. Taky si myslíte, že barevné kalhoty na klukách vypadají absolutně příšerně? Pak jsme ještě čekaly na zbytek party (=kluky) a jeli domů.
V pátek jsem byla s kamarádkou venku a večer na přáteláku mužů (basket). Byla sranda, jen mě naštvala neschopnost mé spoluhráčky... a celkově to, že náš tým spěje k rozpadu. Ale já nechci s basketem skončit, protože je to opravdu sport, který mě pohltil a který mě maximálně baví. To, jak mi jde, je věc jiná.
Neděle byla oproti sobotě docela akční. Dopoledne byl cvičák, kam jsem s Falkoušem vyrazila. No, Falčí mě vůbec ale vůbec nevnímal, několikrát mě odtáhnul kam chtěl (je jen o necelých 10kg lehčí) a celkově to byla katastrofa. Takže "mám nařízeno" pořídit ostnatý obojek. Nemyslím si, že je to špatně, jelikož po tom, co Falkouš na cvičáku předvedl, je potřeba a jelikož s tím budu naučena zacházet. A použiji ho třeba jen párkrát, aby pochopil, že to dělat nebude. Ironií je, že když jsme na cvičák začínali chodit, tak cvičil krásně a že normálně na procházkách chodím s úplně prověšeným vodítkem. Odpoledne jsem byla u babičky, kde byl i brácha s rodinou a druhý brácha s.. autem (:D). Babička vysypala pokladničku a hned jsem o litr bohatější.
A jinak... válím se v posteli a se ségrou koukám od začátku na úžasný seriál Gilmorova děvčata. Ale na plánu je venek s kamarádkou, návštěva neteří, trénink a zápas. Takže zas tak proležené ty prázdniny nejsou, však pořád chodím se psem na procházky - třeba dneska jsem po dlouhé době s sebou vzala házedlo a tenisák.
A abych nezapoměla - před týdnem jsem byla se školou na jeden den na horách. Bylo to úžasný. Kámošce jsem nejdříve připoměla jak se lyžuje, ale pak jsem s pár lidma jezdila i na skokánek, bez skokánků by to přece nebylo ono. A ještě musím zmínit úžasné hranolky v hospodě pod sjezdovkou. :D
O svém vysvědčení (tři trojky) si myslím, že na prvák na gymplu není špatné, ale stejně bych chtěla v příštím pololetí trochu zamakat. Ale bojím se, že to o moc lépe nezvládnu, jelikož se neumím dokopat k učení a už vůbec se neumím učit. :D
Nejvíc mě štve to, že si pořád stěžuju, že nemám žádný čas a když už ho mám, tak ho absolutně nevyužiji. A taky mě štve, když mám blbou náladu. Takže se stůj co stůj snažím držet optimismu. Zkuste to někdy - zakázat si pesimistický myšlenky a hledat na všem něco světlého a užívat si každou fajn chvilku.
Takže... hurá do využití volného času. A ti co si "užívají" školu, tak ať jim to rychle uteče. :)
Adios.
Vaše Das
obrázky ukradeny od strýčka Googla