Život jedináčka bych nechtěla.

23. února 2013 v 14:09 | Das |  Výkřiky myšlenek
Někdy přemýšlím o tom, jaké by to bylo být jedináčkem. Většinou mě napadne jen to, že pokud dítě nemá žádné sourozence, tak jeho život musí být.. nudný a taky rozmazlený, jelikož všechna pozornost (a finance) rodičů směřuje jen k jedinému ditěti. Není to tak vždy, ale mně představa nemít žádného sourozence docela děsí.

Jsem z velké rodiny - mám tři starší bráchy, kterým je okolo pětadvaceti a ségru, mé dvojče. (Všichni jsou vlastní.) Ačkoliv mě občas ségra s jedním bráchou vytáčí, udělala bych toho pro ně hodně a nedokážu si představit, že by prostě nebyli.

"Přítel vás může mít rád pro vaši inteligenci, milenka pro váš půvab, ale rodina vás miluje bez důvodu... A přece vás může rozhněvat jako žádná jiná lidská skupina." (André Maurois)


Mám spoustu krásných vzpomínek na dětství, třeba náš každonedělní fotbalový "mač" u babičky před barákem, kdy jsme hráli dva na dva, vždy já s jedním bráchou a ségra s druhým. Pamatuju si, jak jsem omylem bráchovi vpálila míč do obličeje, to jsme se pak nemohli pět minut smíchy nadechnout. Hrávali jsme se skoro vypuštěným fotbalákem (ačkoliv v dílně jsme měli minimálně jeden kompresor a několik pumpiček) až z něj byl hadr. Teď si s tím míčem hraje pes. Jednou nám míč spadnul do vysoké tůje, a tak jsme se ho asi půlhodiny snažili sundat. Při fotbálku jsme občas dělali přestávky, při kterých jsme se předbíhali, kdo dřív popadne flašku s pitím. Třebaže jsme celou dobu počítali skóre, vždy vyhrál ten, kdo dal poslední gól. S třetím bráchou jsme v zimě chodili na kopec za městem lyžovat, pěkně s termoskou v báglu. Se ségrou jsem stavěla bobový dráhy a jednou nás i s bráchama táta zapřáhnul za auto na takových skútrech a jeli jsme po zasněžený silnici nahoru do kopce. Když nám v lese popadali po bouřce stromy, tak jsme s bráchovím džípem všichni vyrazili na dříví. Ségra svolávala trpaslíky ať nám pomůžou, brácha blbnul s přemetama a jako vždy to byla velká sranda. Bráchové jsou fotbalisti, tak jsme s bráchovo přítelkyní (teď manželkou) trávili soboty na fotbalových zápasech. Takovýhlech vzpomínek mám hodně a jsem za to ráda. Myslím, že můžu říct, že moje dětství bylo nádherné - hlavně nezkažené počátačem apod. Je mi smutno, když potkávám desetileté holky s adidas kabelkou, nalakovanými nehty a s nosíky nahoru.


Teď už jsme všichni vyrostli, nejstarším bráchům táhne na třicet a ten nejstarší má dvě nádherné dcery. Občas bych se do svého dětství chtěla vrátit. Ale i přítomnost je fajn, třeba moje milované grilovačky s rodinou. Je fakt, že teď už se úplně všichni pohromadě vidíme málokdy, bráchové pracují, mají svůj život, ale stýkáme se pořád a všechny minimálně jednou týdně vídám.

Jednou jsme se bavili o tom, jaký věkový rozdíl je mezi sourozencema nejlepší. Musíme všichni uznat, že nejlepší je ten nejmenší věkový rozdíl, ale pokud už jsou od sebe sourozenci 3 a více let, vztahy mezi nimi nejsou tak dobré. Ale zas naopak, pokud jsou od sebe třeba deset let, tak má starší dítě nadhled a rozum, což se na jejich vztahu také projeví.
Já jsme si nejbližší se ségrou, jelikož jsme stejně staré a máme podobné zájmy. Třebaže se dokážeme pěkně pohádat, tak je fajn, když máte někoho, kdo miluje stejné knížky, filmy, sporty, stále u sebe doma. Musím ale přiznat, že nejvíc kecáme, když bychom se měli učit. Myslím, že našemu vztahu pomohlo to, že v páté třídě ségra odešla na gymnázium a já zůstala na základce. Mít ségru ve stejné třídě není zas tak fajn - byla jsem s ní pořád a měla jsem dojem, že spolužáci nás berou za jedno, ne za dvě odlišně myslící bytosti. S bráchou jsme o devět let. Občas se s ním hádáme, ale jako malá jsem s ním opravovala auta a přitom poslouchala jeho nadávky, když se něco nepovedlo. S dalším bráchou jsme o dvanáct let a je to ten nejlepší brácha, jakého si dokážete představit. Byl na nás vždycky hodný, spravedlivý a zkoukli jsme spolu všechny série Přátel, Dva a půl chlapa apod. Dokonce mi koupil můj první mobil a k narozeninám i k Vánocům místo dárku dává peníze. Poslední brácha je starší o třináct let. Už má svojí rodinu, ale přesto si pamatuju, že když se odstěhoval do vlastního, tak na mě se ségrou nezapoměl. Jeho manželka je skvělá, rozumím si s ní a dokonce u nás delší dobu bydlela. O mým neteřích nemluvně, jsou to zlatíčka.

Být jedináčkem je pro mě nepředstavitelné, bez sourozenců by to prostě nebylo ono! Jsem ráda, že mám život takový, jaký mám, ačkoliv není bez chyb a není úplně skvělý. Někdy bych se ale chtěla vrátit do dětství, protože to byla zatím nejlepší část mého života.

Co pro Vás znamená rodina? Máte sourozence?

 


Komentáře

1 Lara Lara | Web | 23. února 2013 v 16:29 | Reagovat

Mám bráchu o 3 roky staršího a mám ho moc ráda, i když bych ho někdy zadupala do země.Také jsem měla být dvojče, ale něco se stalo.
Jedináček bych být fakt nechtěla, protože je to tkový o ničem a jedináček je rozmazlený apod.
Jednou mi brácha vyrazil dech boxovacím pytlem a to mu nikdy nezapomenu :-D teď se nad tím jen pousměju :D

2 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 23. února 2013 v 16:42 | Reagovat

Často bývají někteří "nejedináčci" o hodně rozmazlenější než jedináčci, jedináčci si navíc nevybírají, do jaké rodiny se narodí a nerozhodují o tom, zda budou mít sourozence. Jsem jedináček. A tyhle předsudky mě už serou. Každý je svým způsobem rozmazlený, někdo holt více a někdo méně. A dětství vůbec nemám pokažené počítačem, spíše naopak, a ráda na něj vzpomínám.

3 Rodaw Rodaw | E-mail | Web | 23. února 2013 v 18:22 | Reagovat

Já jsem jedináček a musím se přiznat, že někdy mě to docela dost štve :-( Fotbal hraju jenom s pejskama a celkově je ten život.. opravdu možní místy nudný. Chtěla bych staršího bráchu.
Jinak kámo máš nádherný design! Zamilovala jsem se do něho!! :-)  :-)

4 nsdtr-sam nsdtr-sam | Web | 23. února 2013 v 19:37 | Reagovat

Mám starší ségru a jsem ze všech sestřenic a bratránků nejmladší. Máš dobrý, že máš u sebe někoho stejně starého, závidím :)

5 Monča Monča | Web | 23. února 2013 v 19:40 | Reagovat

Já bych chtěla být jedináček nebo mít stejně starou sestru. Mám dva sourozence oba mladší, jednoho o 5 let a druhého o 10 a vztahy spolu dobré nemáme. Jelikož jsem nejstarší, jako malá jsem vyrůstala bez sourozenců takže žádnou výhodu v tom nevidím. A ohledně těch počítačů- osmiletý brácha co je doma tak je taky pořád na počítači, takže tohle na to nemá vůbec vliv.. Stejně je nejlepší být jedináček se psem,. nejseš sama a přitom je to uplně něco jiného :-)

6 Sinai Sinai | Web | 23. února 2013 v 20:04 | Reagovat

Ak mať súrodenca, tak v podobnom veku...moja sestra je o dosť staršia a jednoducho si často nerozumieme. Keď sa to tak vezme, ona vyrastala zase v kúsok inej dobe než ja. No s tým nič nenarobím..ale často mám pocit, že by som prežila aj bez nej :-D

7 Denisa Denisa | Web | 23. února 2013 v 21:07 | Reagovat

Ja jedináčikov nijak nesúdim, i keď by som ním bola tiež nerada. Podľa mňa je to individuálne. Záleží na rodičoch, ako budú svoje dieťa vychovávať. Napr. moja sestra bola do ôsmich rokov tiež sama a nikdy sa u nej neprejavila štipka rozmaznanosti, pretože mala relatívne prísnu výchovu (predsa len, mamina bola mladá a mala plno energie, potom so mnou bola trpezlivejšia a hlavne - vraj ani nebol dôvod, aby si nejak nahromadila sily a zakročila).
Áno, medzi nami so sestrou je osemročný rozdiel. Niekomu sa to zdá veľa, ale ja som za to rada. Keby bola v mojom veku, isto by náš vzťah nebol taký, ako je teraz. Práve tí, ktorí majú súrodencov v podobnom veku na nich nadávajú a nemusia sa, zato tí s väčším vekovým rozdielom sú za nich naopak radi. Asi je to divné, ale mať súrodenca v podobnom veku, tak mi určite začne liezť na nervy, aj keď sestra bola v mojom veku úplne iná ako ja. Myslím, že by však pomohlo presne to, čo v tvojom prípade, teda že by sestra šla na inú školu, bola v inom kolektíve atď. Ale i tak... Jednak je to tým, že nemám rada svojich rovesníkov, mimo školy sa stretávam asi len s jednou spolužiačkou, ja som odmalička zvyknutá byť v prítomnosti práve tých starších.
Nevýhoda väčšieho vekového rozdielu je však v tom, že moja sestra má, samozrejme, už svoj život. Má priateľa, majú spoločný byt, majú prácu a sestra ešte študuje výsokú. Vďaka tomu sa v poslednom čase až tak často nestretávame, čo ma trochu mrzí, pretože práve ona je pre mňa najlepšia priateľka, ale stále naše puto neutícha. Už som si zvykla, preto je to také divné, keď sa tu zdrží dlhšie, než obvykle a rozmýšľam, aké to bolo, keď to takto bolo každý deň.
Ak mám byť úprimná, som rada, že som mladší súrodenec, pretože byť sestrou, tak svoju mladšiu sestru, teda seba, zabijem :D Preto ju obdivujem a som rada za to, že ma odmalička kade-tade brávala (dobrovoľne) so sebou a nemala ma za ,,tú sprostú a otravnú malú sestru". Nemajú so mnou problém ani jej kamaráti, občas ideme všetci spolu si niekde sadnúť do mesta, prídem ich pozrieť na chatu neďaleko starkinho domu, už druhý rok som s nimi trávila Silvestra atď...
Inak ty máš teda doma isto veselo :) Mať  štyroch súrodencov nie je tak veľa, ako sa zdá, hlavne keď sú niektorí už osamostanení. To mi možno chýba, mať tu stále niekoho... Súrodenci sú taká zvláštna medzi-kategória. Nie sú to ako kamaráti, ktorých u teba nič nedrží, ale nie je to ani rodina, s ktorej niektorými členmi sa musíš nasilu stretávať. A s tými zážitkami máš pravdu, aj len s jedným súrodencom sa dá zabaviť a zažiť s ním kopec zážitkov, pravda, ak máš s ním dobré vzťahy. Môžem prispieť do éteru s tým, ako sme sa raz na Mikuláša samé doma zabávali tým, že ma sestra chytila za ruky a krútila a ja som nohou narazila do starého nábytku z časti zo skla :D Chúďa sestra, to boli pre ňu šoky, ale zvládla to celkom obstojne.
Tiež by som sa občas rada vrátila do minulosti a zažila niektoré chvíle ešte raz, zvlášť tie so sestrou, i keď aj na tom by som mnohé zmenila. Aj k súrodencom patria tie klasické blbé hádky, ale stále sú tu spolu...
Pardon za sloh, ale k tomuto veru mám čo povedať, veď koho iného mám tak veľmi rada, ak nie práve sestru...vďaka ktorej ma všade volajú jej menom... Ale už tu je novinka, odkedy máme Lady na mňa od maminy párkrát zaznelo iné meno, trikrát hádaj aké! :D

8 HuV.inka^^ ♥ HuV.inka^^ ♥ | Web | 24. února 2013 v 9:16 | Reagovat

Nechtěla bych být jedináček, mám spolužačku, která jako jediná ze třídy nemá sourozence, denně dostává 50 kč, každej týden si kupuje dva balíčky chipsů, má drahý oblečení jak svině (pardon) a chová se hrůzostrašně, ale jelikžo její máma čeká dítě, tak to co ještě to dít není na světě tak se ta spolužačka hodně změnila k lepšímu.

Já jedináček nejsem ani bych vážně, vážně nechtěla být, prostě co ybch celý den dělala, mám o 4 roky staršího bráchu a rozumím si sním perfektně, už jsme z toho mlácení yvrostli a teď kdykoliv jsme spolu se jen smějem a tak:)

9 Peťa Peťa | Web | 24. února 2013 v 9:42 | Reagovat

Já mám staršího bráchu, bude mu 23. Když jsem byla menší, připadala jsem si, jako bych měla dva bráchy, protože bratranec (kterému brzy bude 18) s námi byl pořád. Nikdy nezapomenu na přestřelky kuličkovkama u babičky, na to jak jsme hráli counter strike, GTA, call of duty atd. (teda brácha hrál, bratránek zkoušel hrát a já se jen dívala :D). Mám s nimi nezapomenutelné vzpomínky, no teď už se zas tak moc nebavíme.

Nejlepší bylo asi to naše mlácení, šťouchání ze schodů a bráchovi držkopády na stateboardu, později byl asi nejlepší z celé vesnice :D. Výhoda je, že já obdivuju ho, jak skejtoval, zatímco on mě za to jak cvičím se psem, super :D. Občas bych ho nejradši zprovodila ze světa, ale co už.

Život jedináčka musí být hodně jiný, upřímně, dost nudný, divný a osamocený. Navíc, jak jsi psala v článku, všechna pozornost se soustředí na něj a to taky není zrovna dobré.

10 Chii Chii | Web | 24. února 2013 v 13:10 | Reagovat

Po všech těch stížnostech je fajn se vykoupit články, kde sourozence vychvalujeme. :D

Nejvíc bych souhlasila s tím, že bych někdy ráda vrátila své dětství, protože jsem neměla počítač, mobil... vždycky jsem ráno řekla rodičům, že se vrátím domů, až se rozsvítí pouliční lampy. A když jsem se nevrátila, vyrazil mě bratr hledat na koloběžce. :D
A tehdy se ještě tolik nenadávalo! :D

Jen je škoda, že jsem s bratry netrávila tolik času jako třeba ty. Nejstarší je o šest let starší než já a nikdy se s námi nebavil, když po nás zrovna neřval. A když jsme byli všichni tři malí, byli bratři spíš spolu a já chodila sama po venku.
A teď, když je nejstarší bráška na druhém konci světa, mi zbyl druhý bratr, a i přesto, že bych ho někdy zavřela někam do cely ve sklepě, si s ním ve většině času rozumím. :D

Myslím, že zrovna ty chápeš, jak je oba miluju. :) :) Ale takové věci se sourozencům neříkají... a bratrům teprv ne. :D

Ty časy, kdy jsem si přála být jedináček, jsou už dávno pryč. A navždycky. ;-)

11 Vendy Vendy | Web | 24. února 2013 v 15:19 | Reagovat

Parádní článek! Je vidět, že máte i dobré vztahy mezi sebou, to taky dělá hodně. Docela ti to závidím, i když mám sama dva starší bratry, rozumím si víc jen s jedním, protože ten druhý je starší o šest let a vždycky zaujímal takový nafoukano-ochranářský postoj. Bavíme se spolu, ale dost neosobně, to mě docela mrzí,ale jako bychom nenašli společné téma. Kdežto s tím druhým (ten je starší o čtyři roky) se dokážeme bavit docela bezproblémově. Oba mí bráši už jsou dospělí a mají už i dospělé děti. Ale být jedináček bych taky nechtěla. Rodina s více dětmi má totiž ještě tu výhodu, že tam existuje jakási soudržnost, člověk nemá pocit osamocením, svět je nelítostný a když kolem sebe nemáš malou skupinku nejbližších, jsi jako skořápka, ztracená v moři.

12 Vendy Vendy | Web | 24. února 2013 v 15:21 | Reagovat

Parádní článek! Je vidět, že máte i dobré vztahy mezi sebou, to taky dělá hodně. Docela ti to závidím, i když mám sama dva starší bratry, rozumím si víc jen s jedním, protože ten druhý je starší o šest let a vždycky zaujímal takový nafoukano-ochranářský postoj. Bavíme se spolu, ale dost neosobně, to mě docela mrzí,ale jako bychom nenašli společné téma. Kdežto s tím druhým (ten je starší o čtyři roky) se dokážeme bavit docela bezproblémově. Oba mí bráši už jsou dospělí a mají už i dospělé děti. Ale být jedináček bych taky nechtěla. Rodina s více dětmi má totiž ještě tu výhodu, že tam existuje jakási soudržnost, člověk nemá pocit osamocením, svět je nelítostný a když kolem sebe nemáš malou skupinku nejbližších, jsi jako skořápka, ztracená v moři. :-?

13 nsdtr-sam nsdtr-sam | Web | 24. února 2013 v 17:42 | Reagovat

Právě až se trochu oteplí, tak sním na cvičák půjdu. Je tam moc příjemná paní, která to se psy umí. Jenom mám trochu obavy, aby ho tam ještě nějaký pes nenapadl...Před cvičením a po jsou většinou všichni psi volně a už se párkrát stalo, že se servali...:/ Pokusím se to sní domluvit tak, aby k něčemu takovému nemohlo dojít. Kdyby Sama napadl pes ještě jednou, tak by to bylo opravdu hodně blbý...

Moc děkuju za radu, snažím se pro něj udělat všechno a doufám, že se brzo vzpamatuje :)

14 michal michal | Web | 25. února 2013 v 19:11 | Reagovat

Již při samotné registraci získáte 25 kupíků. Dalších 25 kupíků získáte za první nastavení hlídání jakéhokoliv produktu nebo kategorie.. . . Jakmile nasbíráte dostatečný počet kupíků, můžete si objednat odměnu.. Poukázky do tesca v hodnotě 200,500 a 1000 Kč ZDARMA

15 Qliz Qliz | Web | 26. února 2013 v 12:04 | Reagovat

já sem jedináček a když sem byla malá, měla sem chvíle že sem pořád rodiče přemlouvala že chci ségru nebo bráchu :D

i když sem jedináček, měla sem v dětství hodně kamarádek, které(alespoň podle mě) mi ty sourozence nahrazovali.
občas sem přemýšlala, jaké by to bylo mít třeba 2 sourozence, už sem si ale zvykla někdy být sama, takže když nemám žádné sourozence, to mě už netrápí:)

16 Nemo Nemo | 27. února 2013 v 22:18 | Reagovat

Krásný článek :)
Tvůj NEMO  :P :D

17 Elma Elma | Web | 1. března 2013 v 13:57 | Reagovat

Se vším co jsi napsala, naprosto souhlasím. Já mám sice 'jen' jednoho bráchu, ale mám ho moc ráda. I když se často hádáme.. teď už sice moc ne, ale když jsme byli menší, tak ano. To je mi ale úplně jedno. Jsem moc ráda, že nejsem jedináček, kterému všichni nadržují, i když, když jste se narodili jako druzí, tak je to v podstatě to samé, ale chci tím říci, že bych nevěděla co dělat, bez mého staršího bráchy. :-)

18 Victoria Victoria | Web | 1. března 2013 v 19:48 | Reagovat

Myslím si, že obojí - být jedináčkem nebo mít sourozence nese svoje výhody i nevýhody. To, že máš bratry a sestry tě v mnohém na život připraví, vždy tu pro tebe někdo může být, "kámoš" do života, ale neodsuzovala bych ani jedináčky.

19 Peťa :) Peťa :) | Web | 2. března 2013 v 13:33 | Reagovat

Používám desetimetrovou, ale mám to jen jako pojistku, kdyby někam letěla.. ale když jdeme do pole tak je mám na stopovačkách oba a dost je hlídám, protože to jsou šílené lovci :D

20 Bailie Bailie | Web | 9. března 2013 v 14:49 | Reagovat

Já jsem jedináček. Rozmazlená jsem a vím to. Snažím se to nějak zakrýt, ale občas to prostě nejde. Moje rodina je asi opak té tvé. Celá rozpadlá a málo kdo je vlastní. Mám dva otce ale ani jednoho pořádně nepovažuju za vlastního. Rodině bych se nikdy nesvěřila. Ovšem na své dětství si taky nemůžu stěžovat. Jelikož kousek od nás bydlela moje sestřenice která je o necelé 3 roky starší a je taky jedináček. Takže se navzájem považujeme za sestry. A naše dětství bylo úžasné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama