Duben 2013

148. My diary

26. dubna 2013 v 23:44 | Das |  My diary
LargeNaposledy jsem, co se týče deníčku, psala na apríla. Od té doby bylo několik krásných, ale i těžších okamžiků, třebaže mám pocit, že ty kladné naštěstí převažují. To mi připomíná to, jak mi náladu snadno dokáže zkazit pesimistický človek. Spolužačka má často špatnou náladu, kdy sotva slovo prohodí.. Chápu, že ne vždy má člověk náladu a ještě když to zrovna nemá moc jednoduché, ale to neznamená, že musí být nepříjemná na lidi okolo. Dalším a horším případem je spolužák. Nevzpomínám si, že bych ho snad někdy slyšela říct něco pozitivního. Snad jen, když si vychvaloval svou oblíbenou lékárnu. Pokud totiž nědo pořád myslí jen negativně, mám tendenci mít špatnou náladu.. Lidi, buďte veselí!
Začala jsem být nevěrná ČSAD, jelikož bratr má práci v městě mé školy, takže se vyspím jen při cestě ze školy. Aneb v buse se spí nejlépe! Rodiče ušetří díky tomu 600,- měsíčně a já si můžu trochu pospat. Jen bych někdy vynechala to, že musím poslouchat sourozencovo kecy - stížnosti na celou rodinu a problémy, které se mě skoro týkají, ale nemám chuť o nich vědět, natož se jimi trápit a přemýšlet o nich. Stejně s tím nic neudělám, i když bych ráda.
Jelikož jsem včera odevzdala zálohu, tak skoro jisto jistě mohu tvrdit, že v září jedu na týden na Slovinsko a do Chorvatska. Nejdříve budeme tři dny pod stanem v Julských alpách, kde budeme podnikat pěší výlety a pak se přesuneme k moři do Chorvatska. Bude to skvělé, se stanem ještě větší sranda a to že je to s mojí třídou nebo spíše ročníkem je ještě lepší. Aneb miluju mojí školu - s ní se tam podíváte jen za 4 tisíce.
Významnou událostí mého života je, že mám konečně brigádu. To znamená, že budu mít prachy. Nemusím čekat na narozeniny nebo Vánoce, abych si koupila slušné boty nebo šíleně dlouho šetřila na nový mobil. Většina první výplaty půjde na hadry, ať si udělám radost. Bude se ale i snažit šetřit a časem si možná pořídím nějaký ten lepší foťák. No, momentálně by stačil jakýkoliv a ne ten 5 let starý digitál. A cože to dělám? Proklady pro jednu firmu - aneb olepuju klacíčky izolepou. :D
Bohužel ale brigáda má i druhou stránku - zabere dost času, i když k poměru času stráveného čistou prací si vydělávám dost. Je mi líto každé promarněné chvíle, o víkendu se mi nechce chodit spát, i když jsem úplně vyřízená. Vždyť je víkend, nemohu jít spát brzy a prospat ho! Největším žroutem času je samozřejmě škola. Vážím si vzdělání, ale když vidím to krásně počasí za oknem, tak se mi chce vyběhnout ven a dělat cokoliv, jen ne tam sedět! Snažím se udělat si čas na psa, kamarády, bruslení, běhání,.. Bohužel třeba knížku, když nepočítám učebnice a knihu, ze které jsme na dějepise (!!) psali test, jsem neviděla skoro měsíc. A přitom mi jich tolik leží nepřečtených na poličce. Do povinné četby bych se taky už měla, sakryš, pustit.
Pěkného počasí se snažím využít jak jen to jde. V úterý jsem byla chvíli venku s kamarádkama a pak jsem zamířila na basket. Ve středu jsem byla vyvenčit psa, ale ne žádnou pořádnou procházku - málo času a hlavně moc velké vedro na tak chlupatého psa, pak jsem byla opět s kamarádkama venku. Včera (ve čtvrtek) jsem měla ve škole až do čtyř, což znamená, že domů přijíždím v pět. Ale našla jsem si dvě hodiny na to, abych si šla s kamarádkou zahrát basket. Dokonce
Largenás viděl trenér - muhehe. :D Dnes jsem byla se psem a na tréninku. Zítra ráno jdu na procházku se psem a snad se dokopu i k běhání, které mě sice moc baví, ale je těžké se vykopat ven a opravdu jít běhat. Pak budu makat na brigádě a na večer snad půjdu bruslit, odpolední procházka se psem je samozřejmá.
V pondělí jsme o tělocviku byli bruslit, což se mi moc líbilo a snad v pondělí půjdeme zase. Dnes bylo Poslední zvonění éčka, což jsem si užila - hlavně dražbu "skvělých" předmětů (náš arabský spolužák nám vydražil varnou konvici za 500,- - a to nevíme jetsli funguje :D) a jejich video. Octem jsem byla zkropená jen trochu a peněz jsem jim taky moc nedala. :P Těším se v úterý na áčko a béčko. Jinak mám celkem dobré známky, chtělo by to zamakat a možná se na vysvědčení objeví více jedniček než jen ty z výchov a chování. :D Bohužel z němčiny to asi bude trojec jako v pololetí.. já tu učitelku fakt nenávidím!
Těším se na Majáles, chci zajít do posilovny, jít s kamarádkou ven (ne na dvě hodiny, ale pořádně pokecat na celé odpoledne!), mít u sebe sestřenku, něco napsat, dočíst Erininy povídky.. je toho moc a moc, ale člověk nemůže mít vše.
A jak si vy užíváte dnů plných sluníčka?
Vaše Das
obrázky: weheartit.com

Procházky s Gaučákem

21. dubna 2013 v 11:59 | Das |  Falčí
Už bylo na čase zas napsat o tom velkým, slintajícím, línajícím, líným, milujícím psovi. Chtěla jsem počkat s článkem až budu mít stažené fotky do notebooku, ale mám problém s nabíjení baterií, přesouvání fotek do počítače.. prostě mám problém s foťákem. :D Takže fotky jen z mobilu.

Skončili jsme s chozením na cvičák. Došlo mi, že od té doby, co jsme tam začali chodit jsem toho po Falkoušovi začala chtít moc. Dokonalé přivolání, oční kontakt.. prostě bezchybnost, kterou žádný pes nemá a já ani nechci, aby měl. Jen jsem si to neuvědomovala. Procházky jsme si už tolik neužívali, pořád jsem si hlídala, jak rychle reaguje na přivolání atp. Takže jsem se rozhodla na cvičák vykašlat. Navíc jsem cvičák na tenhle rok ani ještě nezaplatila. Pak tu je ještě jedna věc, mám brigádu. Sice to znamená peníze, ale přece jen sebere další čas. A já nedělní ráno raději strávím na dlouhé procházce, než na cvičišti. Samozřejmě to neznamená, že končíme se cvičením. Přivoláváme prakticky pořád a DD triky taky nezanedbáváme. Musím začít pořádně upevňovat cvik "princ" (packa přes druhou packu) a také jsem ho začala učit slalom mezi nohama. Na chůzi u nohy, odložení apod. také nezapomínáme. Zrovna před čtrnácti dny mi udělal hroznou radost svojí chutí o ochotou do práce. Teda tu má většinou, když není utahaný, ale tu sobotu jsem si myslela, že bude po procházce unavenější než byl.


Veronica Rothová - Divergence

6. dubna 2013 v 11:30 | Das |  Recenze knih
Žánr: sci-fi, dystopie, Young adult
Vydáno: květen 2012
Nakladatel: Albatros Cooboo
Vazba: vázaná
Počet stran: 344

Anotace: Chicago, budoucnost. Obyvatelé města, které obklopuje jen močál a obepíná ostnatý drát, jsou rozděleni do pěti frakcí. Beatrice je čerstvých šestnáct a přišel čas vybrat, do které frakce chce patřit, které ctnosti se chce na celý život odevzdat. Překvapivé rozhodnutí jí do cesty přivede osudového kluka - úchvatného, ale taky trochu nesnesitelného. Beatrice zjišťuje, že ve společnosti, která se jeví tak dokonalá, vzrůstá napětí a hrozící nebezpečí lze zažehnat jen jedním způsobem, který ji ale možná zničí.

147. My diary

1. dubna 2013 v 20:52 | Das |  My diary
Tumblr_mbolvm3hhp1qhgr5lo1_500_large..Aneb úžasné Velikonoce.
Tedy když zapomenu na to příšerné počasí (sníh, který k večeru skoro všechen roztál a přes noc vždy zas napadl), tak skvělé byly. Bezkonkurenčně, neopakovatelně, stoprocentně skvělé prázdniny! A proč? Sestřenka (Niff) utekla z velkoměsta k nám do městečka.
Ve středu jsme hlídali neteře a ve čtvrtek jen jednu. Vzaly jsme i psa a šli na procházku - já, Niff, ségra, neteř a pes. Bylo to jen na chvíli, byla šílená zima, ale provětraly jsme se.. Noc ze čtrtka na pátek byla docela dost akční. :D Já jsem se sestřenkou spala v dalším bytě našeho baráku, takže jsme si udělaly kafíčko a čaje. Pak jsme byly nějak moc naspeedované, že jsme usly až ve čtyři ráno a v sedm kvůli psovi a nákupám vstávaly. Nejde o to, že jsme nechtěly usnout, ale ono to prostě nešlo.. měly jsme moc energie, pořád co povídat, díl Dr.House se taky stihnul.. Nákupy byly také fajn, až na to, že jsem si nic nekoupila. Po nákupech, při kterých jsem spolu se sestřenkou na sebe natáhla několikery šaty, ke kterým mám normálně odpor, jsme zamířily do KFC na žranici. Pak jsme šly směrem ke čajce, kde ještě neměli otevřeno, tak jsme se stavili v antikvariátu, kde jsem objevila spoustu knih, co jsem četla a moc se mi líbily. V čajce jsme měli vodnici - granátové jablko a čaj bílá perla. Ani jedno mi moc nechutnalo, ale vodnice je vodnice. Večer jsme slintaly nad Klausem v TVD. V sobotu jsme k večeru všechny vyrazily ven s kamarádkou, což se nakonec zvrhlo k menší disco - párty u kámoše. :D Ale bylo to moc moc fajn. Při "tancování" jsme vystřízlivěly a pomalu jsme šly domů, kde jsme zas zkoukly pár dílu Dr.House. Neděle už byla trochu smutnější, protože se blížil odjezd sestřenky domů. Rozhodly jsme se při procházce se psem se projít trochu dál až na Velký Depot, čehož se ségra dobrovolně nezúčastnila. Zato my jsme si užili tříhodinového výšlapu v blátě a sněhu. Před spaním jsme ještě vypily vínko, co jsme měly doma už od pátka. Překvapilo mě, že mi chutnalo víno.. Hrůza kam to se mnou a tím alkoholem spěje. A taky jsem po čtvrt roce měla v ruce cigáro. Ale já prostě kouřit nikdy nebudu, maximálně tak na akcích. To jsem si řekla už dávno a stojím si za tím! Dnes jsme se odpoledne procházely městem a pak bohužel došlo i na loučení.. Tak snad zas brzy..
Tenhle prodloužený víkend byl prostě fajn, i když byl pořád krátký, ale i přesto jsem stihla přečíst Divergenci, na kterou snad napíši i recenzi. :)
A co Vaše Velikonoce? Já na prdel dostala jen od Dědy. :D
Takže, hurá do školy.
Vaše Das