Srpen 2013

Hlídala jsem krysu

29. srpna 2013 v 23:27 | Das |  Já a moje kecy
Skoro čtrnáct dnů u nás doma přebývala potkaní slečna bez své majitelky, která se k nám kvůli vysoké škole stěhuje.
Pro mě to byla první velká zkušenost s hlodvacem, jelikož jsem nikdy žádného křečka, morče nebo potkana neměla. Rodičům se představa malého zvířátka nelíbila, máma mi vždy řekla: ,,To radši psa."


Potkan se původně jmenoval Stuart, ale po zjištění správného pohlaví byla přejmenována na Sťuina. Sestřenka k ní přišla úplnou náhodou, když ve škole pitvali potkany a poslední se měl nechat druhé skupině. No, samozřejmě ji tam nemohla nechat. Bohužel ale není moc velký mazel, vlastně skoro vůbec. Čas od času někoho kousne a z klece ven občas taky nechce.

Můj kontakt s ní nebyl moc velký, jen jsem jí každý den krmila a jednou za pár dní přeměnila podestýlku. Nechtěla jsem riskovat, že jí pak nechytím nebo že mě kousne, když už mě po pár dnech trochu hryzla. Ve své poměrně velké kleci je ale spokojená a často jí ani sestřenka ven nepouští, protože sama nechce. Ale už jen to krmení a "povídání si" mě bavilo. Každý den dostávala těstoviny s kapsičkou pro kočky. Mimo to zeleninu, sýr, piškot, jablko nebo granuli pro psy (zdroj bílkovin). Úplně nejvíc ale miluje banánové dropsíky.


Tak jen doufám, že mě má Myšák teď radši, když jsem ji tak dlouho krmila. :D Vlastně ji krmil i děda, protože jsem byla o víkendu pryč, a tak se musel někdo postarat. Včera jí sestřenka pustila na postel, tak mi podlejzala nohy a běhala v peřinách nebo se opřela o mojí ruku. :) Je nádherná i přes ty červené kukadla.

Někdy v budoucnu bych chtěla svého potkana, možná si se sestřenkou pořídíme dva, ale to až někdy.. Momentálně plánujeme pořízení křečka, protože se tu válí jedna nevyužitá klec a plno zrní, který Sťuina nežere. Takže tu možná od října občas přibude článek o džungarském křečkovi jménem Chase.

Fotky jsem s povolením ukradla ze sestřenčinýho blogu.

Letní nicnedělání

14. srpna 2013 v 13:57 | Das |  Falčí
Ráda bych napsala jak každý den trávíme na dlouhých procházkách, ale bohužel nemůžu. Vysoké teploty nejsou pro velkého chlupáče zrovna to pravé. Energie veškerá žádná a chuť leda k válení.

Velkou část prázdnin strávil Falkouš kempováním v karavanu. Tam je celodenně venku, ale ne vždy - občas si lehne k nám do postele, když ho pustíme dovnitř kvůli bouřce nebo necháme otevřené dveře do karavanu přes noc. Brzy ráno vyráží na procházku s páníčkem, potom když vstanu, tak ho občas ještě vezmu na procházku před obědem. Po obědě vyrážíme do lesa, nejčastěji k potůčku, aby se osvěžil. Od dvou do šesti pak s paničkou hlídá karavan, jelikož zbytek rodiny jede lyžovat na dráhu, kam ho s sebou nebereme, jelikož je to pro něj utrpení sledovat, jak mu členové smečky při lyžování odjíždí. Musel by tam být přivázaný, takže je jednoduší, když si zaleze pod karavan do chládku a čeká na nás. Po návratu ho skoro hned vezmu k řece, aby se také vykoupal a zaplaval si. Většinou se do vody hned vrhne a když mu tam hodím klacek, tak je tam ještě rychleji. Ještě než se setmí, tak vyrážíme na poslední a většinou nejdelší procházku do lesa. Ten les mám moc ráda, jenže hned na začátku se přes celou šírku lesa táhne hluboká rokle, která je třeba přejít, aby se člověk dostal do další části lesa. Na to jsem většinou moc líná, jelikož se mi nechce drapat nahoru. Ale skoro vždy slezeme po cestičce dolů, jelikož v rokli teče ledový potůček, ve kterým se Falko osvěží a pak se pomalu vydrápeme z rokle ven. Jednou jsem s sebou vzala mobil, abych si ho tam vyfotila, jelikož je všude spousta velkých kamenů. Falčí mi překvapivě sám pózoval!


150. My Diary

1. srpna 2013 v 17:10 | Das |  My diary
TumblrPrázdniny letí rychlostí blesku a najednou už máme půlku za sebou. Zbývá jen ten pocit, že se člověk zas tak moc u těch seriálů neválel.
První dva týdny jsem trávila venku s kamarádkou nebo u seriálů se ségrou. Posledních čtrnáct dní v červenci naše rodina strávila v nedalekém kempu, kde se věnovala vodnímu lyžování. Já tam byla kvůli soustředění s basketbalem jen týden, ale i tak jsem si to maximálně užila. Lyžování bylo dosti, válení se na pláži také. Udělali jsme si každoroční výlet na Orlík, kde jsme si se ségrou a bráchou dali turnaj v lukostřelbě jako minulý rok. Na to místo nás jezdí opravdu velká tlupa a možná proto je to tak fajn dovolená! Rodiče se švagrovou a neteřemi tam zůstali i třetí (tenhle) týden. Zážitků bylo moc a moc - večerní čištění zubů, turnaje v šipkách, kotvení plachetnice, procházky se psem... Jednou jsem šla se čtyřletou neteří do hospody pro pivo (bylo asi půl dvanáctý) a trochu jsem jí popíchla, aby něco řekla bráchovi (jejímu strejdovi). A ona na celou hospodu: "Matesi, táhni domů! Už máš dávno spinkat!". Celá hospoda byla mrtvá smíchy. :D
Vůbec se mi nechtělo domů a odjet na soustředění. Hlavně proto, že se nám pomalu tým rozpadá a jelikož nás jelo málo, tak s náma jbyly i mladší holky. Nakonec jsem si i soustředění maximálně užila. Až na to příšerné vedro - v tělocvičně jsme měli 30°C v deset hodin večer. Dvakrát jsme navštívili koupaliště a nalila jsem do sebe litry ledové kávy. Jednou při rozchodu ve městě jsem se s kamarádkou vydala do Lidlu, jelikož už neměla žádné sušenky. Koupila si jich asi kilo! Tahli jsme to k pokladně v tričkách - aneb když si člověk nevezme košík. :D Trenérka nebyla (většinou) moc milá, a tak jsme musely makat a makat. Musí se ale nechat, že jsme se toho hodně naučily, což se nejvíce ukázalo na zápase s tamnějším týmem holek, který hraje ligu. Zhrozila jsem se, jelikož náš basketbal a ani klub na takovou úroveň nemá. Nakonec jsme
prohrály o blbý tři body! Byly jsme pěkně nasraný. Kdybych ubránila sedmičku, nebo proměnila nedaný dvojtakt a LOVE! | via Facebooktrestný hod... Středeční volný den jsme strávili na Šumavě výletem k Černému jezeru, kde bylo krásně i když cesta dost hrbolatá. Poslední večer nás čekalo rozhodnutí o příští sezóně. Toho jsem se dost bála. Pár holek jde na intr nebo (a) na taneční, takže nebudou stíhat tréninky. Těm, kdo na sousku byl, na basketu opravdu záleží, a tak uděláme maximum pro to, aby byl basket dál a nerušily se tréninky a soutěž. Poptáme se pár holek jestli nechtějí hrát, ozveme se bývalým hráčkám, jelikož hrajeme v soutěži proti ženám, tak s námi mohou hrát starší. A kdybychom neměly auta na zápasy, tak se klidně složíme na benzín. Také jsme řešily kapitána, kterým jsem nakonec já.. Těší mě to, ale je to další odpovědnost.. Poslední den před odjezdem jsme - jako každý rok - jsme si zasoutěžili v různých disciplínách a pak vyhodnotily soustředění. Měla jsem nejlepší trestné hody (šestky) a celkově jsem byla druhá (z šesti). Všechny starší holky včetně mě dostali nové basketbalové kraťasy. Jsou mi větší.. ale to nevadí. :) Soustředění bylo zakončeno pokřikem na nádraží. Nejsou důležité ceny ani výsledky, ale to že atmosféra soustředění byla lepší než jsem čekala a smíchu bylo také plno.
Po příjezdu domů jsem se nemohla ani vyspat, jelikož byly v mém městě slavnosti. S pár lidma z party jsem šla něco popít a pak jsme vyrazili na laser show, která by se nám určitě líbila víc, kdybychom se na ní koukali z lepšího místa.
Momentálně si se ségrou a milovanou sestřenkou užíváme prázdného baráku, jelikož rodiče pořád kempují. Přišla nám vodnice, takže jsme ji hned vyzkoušely.. no, ještě to budeme muset vychytat. Upekly jsme několik buchet a zkoušíme různé druhy ledových čajů. Bohužel dnes přijede prateta s druhou sestřenkou, a tak skoro celý den uklízíme. Taky jsme praly, třebaže jsme vůbec netušily, jak se ta pračka zapíná. A musím přiznat, že jsme závislé na sledování seriálu True blood. A ještě se pochlubit - mám obarvené vlasy! Na čokoládově hnědou. :) Moje přírodní barva je normální hnědá, ale mám několik blonďatých pramenů od sluníčka, což mě někdy pěkně štvalo.. Taky cvičíme podle nějaké svalnaté ženské a já se večer chystám jít běhat. :)
Doufám, že si užíváte léta alespoň tak, jako já!
Vaše Das
zdroj obrázků: weheartit.com