Prosinec 2013

Postcrossing

30. prosince 2013 v 20:27 | Das |  Já a moje kecy
Ano, už i já posílám pohledy do celého světa a vesele registruju ty, co mi přijdou.
Nevíte, co to Postcrossing je? Jednoduše - Pošli pohlednici náhodnému člověku, kterého si vylosuješ a přijde Ti pohlednice od človíčka z jiného koutu světa. Vše funguje přes web - postcrossing.com, krásný soupis toho, co vlastně postcrossing je a jak funguje najdeš zde.

Zaragistrovala jsem se v létě, ale neposílám pohledy zas tak často. Poslala jsem 5 pohledů, z toho jeden nedošel nebo ho příjemce nezaregistroval a dva jsem hodila do schránky v sobotu. Už jsem posílala do Holandska, Německa, USA a dvakrát do Ruska.

Zatím mi přišly tři pohledy. Vždy mi to tak krásně zvedne náladu, když přijdu domů a čeká tu na mě pohled nebo když mi mamka napíše smsku, že mi přišel pohled. Taky už znám tu chvilku napětí, když si člověk losuje adresu, kam bude pohled posílat. A teď zpátky k pohlednicím, co mi přišly. :)

Tahle ruská karta je od Olgy, která mi píše, že je vdaná, zatím nemá žadné děti, ale má dvě kočky. Její koníček je postcrossing a křížovky. Hrozně se mi líbí známka s kosatkou. O:)

Julské Alpy - Rodica

19. prosince 2013 v 22:20 | Das |  Já a moje kecy
Po delší době přicházím s povídáním o mé školní exkurzi do slovinských Alp, tentokrát ze dne číslo dvě. :)

Ráno bylo zmatené - obléct se, vyčistit zuby, uvařit čaj, dojít pro pitnou vodu na cestu (povinně minimálně 2 litry), nasnídat se a sbalit bágl. Pravda, čaj jsem si vypít nestihla a vyběhla jsem s rozvázanýma pohorkama, ale těšila jsem se kam se podívám.

Prvním cílem byla kabinková lanovka, která nás vyvezla na Vogel do výšky 1535 m.n.m. Bohužel byla hustá mlha, takže výhled veškerý žádný. Pak už jsme pokračovali hezky po svých. Cesta byla náročná, do prudkých kopců po štěrku. Musím ale říct, že jsem se držela statečně s první půlkou výpravy. Potkali jsme paní venčící kavkazského ovčáka, na kterém jsem mohla oči nechat. Tam v horách se musí mít úžasně. (Taky že mu to moc slušelo, ale mně přišlo blbé si ho fotit.)


Život trochu popoběhl..

14. prosince 2013 v 20:31 | Das |  Falčí

.. a Falkoušovi už jsou 4 roky.

Vlastně byly a to už 1. listopadu. (Znáte to; člověk neví kam dříve skočit a když leží celý den v posteli tak ho napadne zapnout blog, ale nic nenapíše.) Holt už nemáme doma žádné štěně.

Řekla bych, že už je na něm vidět, že není nejmladší, alespoň se mi zdá, že dříve býval akčnější. Teď už je z něj trochu klidnější pes, ale rošťák je to pořád stejný. Vždy když ho na večerní procházce pustím z vodítka a konečně ze mě vypadne "volno", tak se rozběhne a skáče na všechny okolní stromy. To ho za chvíli přejde a je z něj zas normální pes a ne veverka.

Musím se přiznat, že se mu už nevěnuji tolik jako dříve. Z části je to tím, že mám méně času, ale hlavně kvůli tomu, že když domů dorazím ze školy chvilku před čtvrtou a za hodinu je tma, tak si moc procházek neužijeme. Ani počasí není nejskvělejší. Ale dost výmluv. O Vánočních prázdninách mu chci věnovat více času a začít taky pravidelněji cvičit. Bylo by škoda zahodit tolik triků, co umí. :) Samozřejmě ven chodíme stále, jen ne na tak dlouho. Dneska jsem chtěla opustit vyhřátou postel a vydat se na delší procházku, ale nakonec si Falčího vzal na celé odpoledne brácha. :)

Na závěr pár fotek, abyste si vzpoměli, jak to zvíře vůbec vypadá. (Stále nemám foťák, takže omluvte kvalitu..)

Podzimní blbnutí v areálu otáčivého hlediště.