Leden 2014

152. My diary

20. ledna 2014 v 20:57 | Das |  My diary

"V životě nevěř tomu, kdo tě klame, ale nezklam toho, kdo Ti věří."

Koukám, že poslední deníčkovský článek jsem zpatlala koncem října. A od té doby se toho stalo tolik.. Něco pro mě znamená víc a něco míň, na pár chvil nikdy nechci zapomenout, ale některé bych zas rychle vymazala. "Delete" & "Uložit jako.."

Sedmý listopad byl den, kterého jsem se dlouho nemohla dočkat. V O2 aréně měla koncert skupina Nickelback! Bylo to úžasné, atmosféra jako prase. Se ségrou a sestřenkou jsme si to parádně užily. Dokonce jsem se tam potkala i se svou spolužačkou a jejím přítelem. Večer, který jsem si užila naplno.. Vlastně naplno jsem si užila už i cestu o Prahy vlakem. Předskokanem Nickelbacků byla skupina Skillet. Byli naprosto úžasný, ten zpěvák si to na pódiu umí užít! Samozřejmě od té doby mám v mobilu x písniček od Skilettů a právě teď mi hraje Cumatose. A Chad, zpěvák Nickelbacků, je také naprosto úžasný aneb "Ladyyzzz!". Bylo to nepřekonatelné! Celý víkend jsem měla strávit v Praze, ale kvůli zápasu jsem se musela vrátit hned druhý den. Pro basket vše.


Skillet, 7.11.2013 - O2 arena Praha

Jdeme, ale v myšlenkách letíme

13. ledna 2014 v 19:35 | Das |  Falčí
Včera odpoledne jsme dvě hodiny ťapali po lese, po tom nejkrásnějším lese, co znám. Nezáleží, kam a kudy jdeme, myšlenky mi stejně bloudí všemožně a nechtějí se zastavit, ať už na ně křičím "Dost!", jak hlasitě chci.

Přijde mi, že Falkouš najednou hrozně oživnul a má zas energie na rozdávání. V lese běhal všude možně, což taky proto, že furt po něčem čmuchal. Nejdříve jsme šli po kraji lesa na louce, odkaď jsme zabočili přímo do lesa. Tenhle les miluju právě proto, že každá jeho část je jiná. Na jednom konci sousedí s loukou, na druhém s polem a nebo řekou. Sem tam smrky (a srnky), ale část lesa je i listnatá a mýtiny a potoky se tu také najdou. Tady musel být Falkouš na vodítku, jelikož kousek od nás byli jiní psi a navíc čmuchal až moc zběsile, což se mi nelíbilo. Nakonec jsem mu dala volno už po pár desítkách metrech, takže ihned letěl dopředu s přilepeným čumákem u země. Při přivolání mě ignoroval, a tak jsem si za ním došla (jakmile jsem se k němu rozešla, tak usoudil, že jsem na přivolání zapomněla a tak si běžel dál) a dostal vynadáno. Pak už si mě hlídal lépe, uličník jeden!