Květen 2014

154. My diary

31. května 2014 v 20:29 | Das |  My diary
Protože žiju životem.

A také tu právě zírám do prázdného pole a přemýšlím co všechno (ne)napsat nebo snad raději použít to červený políčkem a bílým křížkem nahoře a zapnout další díl Jak jsem poznal Vaši matku. A právě jsem se trochu rozepsala a.. chybělo mi to, takže možná bude mít tento článek nejen začátek, ale i konec.

Uběhl asi měsíc a půl od té doby, co jsem naposledy psala. Mám ale pocit, že je to daleko delší doba, třeba půl roku, protože se toho stalo tolik, tolik jsem toho zažila a prožila. A možná proto nevím, kde začít.

Pročetla jsem si poslední zápisek, tak asi navážu na něj. Zmiňovala jsem se, že mě čeká zaučení v jedné hospůdce. To už mám úspěšně za sebou. A nejen to - už několikrát jsem byla makat a měla na starost celou hospodu a to i se zavíračkou. Nedávno jsem zavírala až v půl čtvrté ráno. Ale baví mě to, teď už znám i většinu lidí, kteří tam pravidelně chodí, takže pohodička. Musím říct, že šéf je pohodář, znám ho přes bráchu skoro od mala. Docela sranda byla, když jsme otvírali ještě jednu hospodu v nedaleké vesnici. :D Šéf to trochu přepískl s pitím (a asi i hulením), že pomalu nemohl chodit a korunu tomu nasadil, když rozkopl na cestě ceduli, která se snažila upoutat na znovuotevření hospody.

Některé z vás možná zarazí, že tu píšu o trávě jako by nic. Řeknu to takhle - já nikdy nehulila, ale nebudu přísahat, že nikdy nebudu, protože "nikdy" je dost silné slovo. Ale nemám to zapotřebí. Ovšem dnes hulí každý druhý a já marihuanu nevnímám jako něco úplně špatného. Samozřejme, když to člověk nepřehání... :)


Tohle je Gaudí. Velký milovník piva, kterému vůbec nejsou cizí útěky a návštěvy všech hospod ve městě. Takhle na mě štěkal ať mu ještě naleju pivo, když ho páníček (šéf) poslal na bar. Samozřejmě jsem mu nic nenalila - to zvládli jiní dříve.