154. My diary

31. května 2014 v 20:29 | Das |  My diary
Protože žiju životem.

A také tu právě zírám do prázdného pole a přemýšlím co všechno (ne)napsat nebo snad raději použít to červený políčkem a bílým křížkem nahoře a zapnout další díl Jak jsem poznal Vaši matku. A právě jsem se trochu rozepsala a.. chybělo mi to, takže možná bude mít tento článek nejen začátek, ale i konec.

Uběhl asi měsíc a půl od té doby, co jsem naposledy psala. Mám ale pocit, že je to daleko delší doba, třeba půl roku, protože se toho stalo tolik, tolik jsem toho zažila a prožila. A možná proto nevím, kde začít.

Pročetla jsem si poslední zápisek, tak asi navážu na něj. Zmiňovala jsem se, že mě čeká zaučení v jedné hospůdce. To už mám úspěšně za sebou. A nejen to - už několikrát jsem byla makat a měla na starost celou hospodu a to i se zavíračkou. Nedávno jsem zavírala až v půl čtvrté ráno. Ale baví mě to, teď už znám i většinu lidí, kteří tam pravidelně chodí, takže pohodička. Musím říct, že šéf je pohodář, znám ho přes bráchu skoro od mala. Docela sranda byla, když jsme otvírali ještě jednu hospodu v nedaleké vesnici. :D Šéf to trochu přepískl s pitím (a asi i hulením), že pomalu nemohl chodit a korunu tomu nasadil, když rozkopl na cestě ceduli, která se snažila upoutat na znovuotevření hospody.

Některé z vás možná zarazí, že tu píšu o trávě jako by nic. Řeknu to takhle - já nikdy nehulila, ale nebudu přísahat, že nikdy nebudu, protože "nikdy" je dost silné slovo. Ale nemám to zapotřebí. Ovšem dnes hulí každý druhý a já marihuanu nevnímám jako něco úplně špatného. Samozřejme, když to člověk nepřehání... :)


Tohle je Gaudí. Velký milovník piva, kterému vůbec nejsou cizí útěky a návštěvy všech hospod ve městě. Takhle na mě štěkal ať mu ještě naleju pivo, když ho páníček (šéf) poslal na bar. Samozřejmě jsem mu nic nenalila - to zvládli jiní dříve.




Aby toho nebylo málo bar také obývá Kocour nebo Kočka. Jednou tam se mnou byla až do zavíračky, usla na barové židli a já ji pak pomalu budila a vyhazovala na dvůr. :D Pozor, když už se s ní nechcete mazlit, ráda drape!


Zúčastnila jsem se Budějovického Majálesu, i když jen pár akcí. Samozřejmě jsem podpořila našeho krále, který se umístil mezi první trojcí. Každopádně náš starý trabant byl nejlepším královským vozem! Také jsem byla na veganské přednášce, kde jsem se sice něco málo nového dozvěděla, ale celkový dojem nic moc. Ovšem muzikál Úděl osudu byl naprosto skvělý! Složili ho dva studenti z naší školy, kteří mají můj obdiv a také několik vyprodaných představení. Viděla jsem majálesové skejtování, vypila si jedno pivo na retro párty při čekání na autobus..
Další fesťákovou akcí byl Odpadfest. Sice odpadků nebylo mnoho, ale úžasná atmosféra nechyběla spolu s dobrým pivem a suprovým zpěvákem Rocky Leonem (písnička v mobilu nechybí).


Ano, dělám i něco jiného než jen chodím po fesťácích nebo po hospodách. I když rodiče mi poslední dobou na mé dotazy, co je nového (třeba: "My máme rozbitý auto?!") odpovídají: "Nemáš vysedávat po barech!". Nemyslí to vážně, přece jen z 90% tam pracuju. A díky tomu si snad někdy po narozeninách pořídím nový foťák a tak se už nebudete muset děsit mobilových fotek, který mají jen vzpomínkovou hodnotu. ;o)

Takže cože to vlastně dělám? V březnu jsme s kamarádkou podnikli 20km výšlap do vedlejšáho města. Krásně jsme pokecali, cesta vede kolem řeky a tak jsme i přes teplo vzala s sebou Falkouše, který se pořádně prolítal a i když jsme čekala, že bude více utahaný, byl opravdu hodný.



A při prvních vedrech v dubnu jsme se ségrou vyrazily na brusle. Vlastně jsme toho moc nenabruslily, hodně jsme vysedávaly a nakonec to zakončili kofolou v hospodě, kde pracuju. :D Jsem moc ráda, že ji mám. I když jsme dvojčata a sdílíme jeden pokoj, nechci, aby náš jediný společně trávený čas byl ten, kdy koukáme na jeden seriál nebo film za druhým. Občas je fajn vyrazit někam společně. Příští týden má kamarádka výstavu svého výtvarného projektu u nás ve škole a ségra ten den jede do města mé školy, tak tam plánuju zajít. Doufám, že to bude fáájn.


Taky nezapomínám chodit ven s tou velkou chlupatou příšerou. Minulý týden jsme ráno vyrazili na kolo, zítra se snad dokopu jít běhat. Po pravdě se mu poslední dobou tolik nevěnuji, ale snažím se. Za tři týdny do naší rodiny vstoupí další pes a to štěně kokršpaněla jménem Captain Morgen. (nejlepší jméno!!) Vlastně to je bráchův pes, kterého dostane od své manželky k třicetinám. Moc se na něj těším a jen doufám, že s ním Falkouš bude dobře vycházet.

Na kole - odpočinek u rozhledny.

Jo, kdybych neměla křuplej foťák na mobilu, možná by ty fotky vypadaly trochu lépe. :D

Ještě bych se měla zmínit o jedné skvělé akci a to Železný student, kterou jsme strávili v České Kanadě (krásná příroda). Šlo víceméně o cyklistickou každoroční akci naší školy. A bylo to tak fajn! Kamarádka nakonec nejela a tak jsem tam jela s klukama, ale s holčičí částí jsme hned utvořily tým na největší chatu. První den jsme si dali do těla na kolech a navštivili Slavonice, Maříž a vojenské bunkry v pohraničí. Druhý den nám vrazil profesor mapu do ruky s tím ať jdeme na hrad Landštejn. A tak jsme šly, bylo nás šest holek. A zvládly jsme to. Večer jsme pekli prase a ráno balili, abychom na kolech mohli přejet do druhýho kempu. Cestou nás přepadla bouřka a kroupy. Navíc po příjezdu byl problém s ubytováním - méně míst než lidí. Také němci, které se akce zúčastnili, mají úžasné pravidlo, kvůli kterému nemůže být holka s klukem na jedné chatce. Nakonec jsem i já měla kde spát, když nám jeřáb narovnal chatku. Tedy alespoň do noci jo. Když se kolem druhý všichni tvářili, že jdou spát, tak jsme šla taky a co nevidím - na naší chatce trojce bývalých studentů, jeden v mé posteli. Nakonec jsme se do té mrňavé chatky nějak poskládali (bylo nás 7, chatka byla pro 4). Poslední den jsme ve 3°C absolvovali vodu, což bylo opravdu.. studené, ale nakonec jsme všichni ve zdraví přežili. Samozřejmě se každý večer popíjelo, chlast často zajišťovala zdravotnice. :D Jen profesor o desátý večer poprosil hostinskou ať už nám nenalévá. Večery byly také plné písniček, vtipů a pohody. I kdy nevím nevím, co si o nás ti němci myslí. :D

Tento nápis jsem objevila v budějovickém mhd.

Mám se prostě fajn a jsem ráda, že každý den mám co dělat a nenudím se, i když jsem v jednom kole. Škola, brigáda, pes, trénink, kamarádi,.. Někdy je toho tolik a den tak krátký a já se probouzím až po kafi. (Karamelový latte machiato absolutně vede!) Myslím, že v poslední době jsem hodně dospěla, přece jen je mi občas svěřená velká zodpovědnost - pomáhání na mistrovství v basketbale, práce v baru, pomáhání na dětském dnu. Jsem ráda, že začínám být samostatnější a snažím se užít si život na plný pecky a využít všech šancí k tomu si ho pořádně užít a hodně toho prožít. I když je jednou za čas hůře, občas mám prostě náladu tak skvělou, že se až divím. Třeba dnes - na procházce začalo tak lejt, že jsem se domů vracela s rybníkem v botách a oblečením na ždímání, přesto jsem si v klidu pletla dál věneček z kopretin a pak se snažila co nejrychleji bežet ve vysoké trávě. :D (Jo, teď mě bolí v krku.)

A já doufala, že se mraky přeženou..

Zas jsem si jednou uvědomila, jak mi psaní článků chybí. (I když je mi jasné, že tohle si málokdo přečte. Já se ale úžasně vypsala.) Doufám, že sem napíši častěji.. Teď zvládnout poslední písemky a hurá do Francie a o prázdninách do Gruzie - zas bude o čem psát.

Mějte se famfárově!

Vaše Das
 


Komentáře

1 Hope Hope | Web | 2. června 2014 v 16:22 | Reagovat

A proč o hulení nepsat jako kdyby nic? Ono to vlastně je nic. Všeho s mírou a když mají lidi potřebu, tak proč ne, že ano...
Majálesy, koncerty a všechno k tomu = paráda, jsem ráda, že už tu je léto! I když je pravda, že teď to počasí není tak docela ukázkový. O_O
Ani jsem netušila, že máš dvojče, to je pro mě zajímavá informace! Každopádně z tvého zápisu je vidět, že se nenudíš. Jen tak dál, užívej! :-)

2 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 7. června 2014 v 16:17 | Reagovat

Jsem zvědavá na příběhy o novém členovi rodiny, články z Gruzie a Francie. Jo, na to jsem fakt zvědavá. :-D V hospodě to musí být fajn, i když mně by asi vadilo, že bych byla věčně cítit kouřem.

3 Monča Monča | 16. června 2014 v 20:23 | Reagovat

To s tou brigádou máš dobré, aspoň tě to tam baví. Já chodím občas na závody motokár, kde běhám s výsledky, kopíruju papíry, nosím ceny atd. Občas jsou to docela nervy aby se to všechno stihlo, ale ty peníze tomu odpovídají :-D
Na fesťák bych docela jela, ale zatím nebyla příležitost. Každopádně jsme tu měli tenhle víkend slavnosti (pouť, Mandrage, Koblížci, ohňostroj, všude jídlo a tak :D). Takže jsem si to užila :)
Je super že máte se ségrou takový vztah :).
Jů, štěně :)). Musím se pochlubit že budu mít taky, dneska jsem se na něj jela podívat a je dokonalý, nejradši bych si ho vzala domů hned, ale může jít až za 2 týdny :( :D

4 Das Das | Web | 16. června 2014 v 20:37 | Reagovat

[3]: Také u nás teď byla pouť. Ale mě už zas tak nebere, ale ty pražené mandle byly skvělé. :D
To je super, že budeš mít pejska! Jakého? povídej! Dva týdny utečou jako voda. :)
P.S.: Kde Tě objevím? Koukám, že už asi nebloguješ?

5 Monča Monča | 16. června 2014 v 21:10 | Reagovat

[4]: Borderu, jak jinak :D. Vlastně ho už mám, protože je zamluvený a vybraný :3. A pokud bude čas, pojedu se na něj ještě jednou podívat :)
Blog teď nevedu, ale asi začnu, už mi to psaní chybí. Jinak mi začal fungovat skype a máme uzavřené známky, takže budu občas tam :))

6 K. K. | E-mail | Web | 17. srpna 2014 v 22:10 | Reagovat

Taky s bráchou sdílíme jeden pokoj a sem tam jdeme na procházku nebo tak. Je to fajn. :-)

Gaudí je srandovní. :)

7 minenco minenco | Web | 20. června 2015 v 8:19 | Reagovat

online pujcka červený kostelec ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama