Červen 2014

Vysoké cíle, přání a lenivá realita

16. června 2014 v 20:31 | Das |  Já a moje kecy
Každý by chtěl, aby se mu něco splnilo. Sny a přání jsou součástí našeho života. Mám pocit, že já toho chci až moc a přitom se bojím, že vše vzdám a nezbude mi nic. Nechci být další ovce v davu, to raději ať jsem ta fialová s růžovýma puntíkama. Chci za to bojovat, ale co když se vzdám a pak zapomenu, co bylo mým snem. Vzpomenu si v pětatřiceti a budu brečet, že jediné co mám je hypotéka, dvě uřvané děti a manžel, co už není, co býval.

Tenhle školní rok začal vyházet Brainstorm magazine. Lidi, o kterých se v něm píše jsou mojí inspirací. Nebojí se totiž vypadnout na vejšku do (například) Dánska nebo se zúčastnit programu work and travel (nejen) v USA. To mě hrozně nakopává a říkám si, proč ne? Ale jak se v článku "Jak zabít léto" rozčiluje Petra Novotná, češi jsou prostě líní. Než by si sehnali informace a zajímali se o své možnosti, raději promarní léto každoroční brigádou, chlastáním a cachtáním v rybníce.

České školství mě tak rozčiluje, že bych opravdu nejraději na celou vysokou školu vypadla pryč. Nemluvě o tom, že většině škol jde hlavně o tom, aby na počtu studentů vydělali. Státní maturity jsou jeden velký průser. Ale myšlenka toho, že pod slovem "maturita" si představím zkoušku, která je jednotná pro všechny, se mi líbí. Jen realita gymnázia vs. učiliště je trochu jinde.. Bohužel většina zahraničních vysokých škol jsou zaměřeny na ekonomiku a obchod, čímž se moc zabívat nechci a navíc o tom vím houby. (To radši ty houby!) Mojí slabinou je chabá angličtina, ale na tom se vždy dá zapracovat. Největším problémem budou finance, ačkoliv třeba v Dánsku je škola zadarmo, ještě s příspěvkem od dánské vlády. Jak je tomu ale v realitě, když znám jen letáčky a nic neříkající webovky, nevím.

Asi nejvíce se mi líbí představa toho, že bych na půl roku odcestovala s programem work and travel. Erasmus pro studium v zahraničí taky nedělá zrovna málo. Už vím, že chci cestovat, poznat různé země, lidi a zažít toho hrozně moc, protože teď můžu. Znovu odkazuji na Petru Novotnou, která výstižně píše o poutech, které člověku přistanou na rukách jakmile pracuje a má po škole. Momentálně mě okouzlil životní styl Kluků Janů, kteří procestovali USA, Nový Zéland, ale i Evropu. Vždy díky práci, kterou si na daném místě našli. Mají můj obdiv! Můj projekt na němčině Traumurlaub byl o tom, jak se ségrou vezmeme ruksaky na ramena a procestujeme Evropu - jako Gilmorky! Jo, to by byla paráda!