Gruzie aneb spousta krav a piva

17. srpna 2014 v 22:28 | Das |  Já a moje kecy
Díky mé úžasné škole, konkrétně jednomu skvělému učiteli, jsem na konci července vyrazila na osm dní do Gruzie. Poprvé jsem letěla, poprvé byla tak daleko od domova a ještě k tomu jsem absolutně nevěděla, co mě tam čeká. Ach, ta organizace! Na stan jsem byla domluvená s holčinou, kterou jsem sotva znala.. Ovšem obě jsme z dvojčat, tak jsme si rozuměly. Hlavně, když jsme cestou na letiště zjistily, že jsme spolu ležely v porodnici. :D


Po lehké panice při balení jsem se uklidnila a už jsem se jen těšila a těšila. Hlavně, že mám nový foťák, pohory (které se mi rozpadly) a pas. Let trval jen pár hodin, časový posun dvouhodinový, ale nás po příletu do Tbilisi (hlavní město) čekala ještě několikahodinová cesta minibusem do Lagodekhi, kde jsme měli kempovat všech osm dní hned za vesničkou Puna. Cesta byla celkem adrenalin - ujeli jsme 200km za 2 hodiny a to jsme sem tam jeli po prašných silnicích a projížděli stádem krav. Jak jsme brzy zjistili, v této zemi si s rychlostí hlavu moc nelámou.



V kempu jsme uvítali sprchy a TURECKÉ záchody (alespoň že nějaké). Uprostřed ničeho stálo několik stanů - probíhalo tu jakési školení na vedoucí táborů, kterého se zúčastnili lidi z různých zemí a to i od nás nebo ze Slovenska. Na programu jsme měli 8 dní s gruzinskými vrstevníky, během nichž jsme měli hrát team building games, dělat jógu a podobně. Všichni jsme ale tušili, že tak to nedopadne, jeden den hikingu totiž nikomu z nás nestačil. Postavili jsme stany, koukli na našeho profesora, jak sedí na krosně a s pravidelnou účastnicí jeho akcí popíjejí becherovku (= dárek pro gruzince) a vyrazili jsme na průzkum okolí. Nejdříve jen my, holky.


V kempu se potulovalo pár psů a hned jedna Blecha se k nám přidala. Nebyl to první pes, který se k nám za celý pobyt připojil. Psi tam byli prostě všude.. Našli jsme spoustu krav, luk a skoro žádný stín. (Bylo přes 35°C.) A taky jednu želvu!


Přiznávám, že z krav jsem měla občas celkem respekt.

Litovali jsme, že jsme si nevzali více zásob vody. Pitné vodě v táboře jsme moc nevěřili - aneb sud plný vody nás moc nelákal, a tak jsme v průběhu prvního dne pili pivo.. Jak jsem najednou milovala plzeň a kozla!

Po procházce jsme nelenili a více než půlka z nás vyrazila do vesničky. Ptali jsme se po obchodě, ale žádný nebyl v okruhu 10km. Toto tvrzení brzy vyvrátil chlapík s koněm, který nás do obchodu zavedl. Sice byl malý a chvilku trvalo než jsme se domluvili ohledně měny. To je tak, když neumíte rusky a oni neumí anglicky. Nakonec se nám podařilo směnit eura za lary. Nadšeně jsme zahlédli českého Kozla, a tak jsme se do tábora vraceli nejen s cocacolou, ale i další zásobou piva. K tomu všemu na koni!


Na koni jsme potkali i pár dalších lidí. Občas jsme nemohli uvěřit, že v domech, které jsme míjeli, opravdu žijí přes celý rok lidé. Ne v každé okně měli okna a všechno nám, zhýčkaným středoevropanům, připadalo špinavé. Někteří lidi odpovídali na naše ahoj - "Kamardžoba", někteří se jen nepřátelsky mračili. Pán nás ještě zval na víno, ale to jsme slušně odmítli - byli jsme varováni, že bychom po přijmutí podobného pozvání sotva došli do kempu.




V kempu na nás už čekala gruzinská parta skautů a jejich vedoucí sympaťák Vacho. Naši vedoucí zasedli ke stolu a po delším rozhovoru se domluvili, že tady strávíme dva dny a pak odjedeme pryč. Byli jsme nadšení, protože jsme chtěli do hor a ne týden ležet vedle stanu.

Krávy se občas přišly podívat i mezi stany, vždycky na ně někdo vyběhl a plašil je, aby šly pryč. Tady na fotce se rochní v bahně pár stovek metrů od kempu.

Gruzinci byli skvělí, bylo nám líto, že je opustíme, ale raději jsme se chtěli někam podívat, vidět Gruzii. Náš pocit viny nám trochu zmenšoval fakt, že jsme s nimi druhý den vyrazili k vodopádu (na jméno se neptejte). Cesta byla plná přelézání potoka a lezení přes šutry, dokonce i po žebříku. Stálo to za to! Někteří se ve vodopádu i vykoupali, mě ale odradila ledová voda.


Večer jsme strávili reprezentací našeho státu a dozvěděli se i něco o Gruzii. Nejvíce nás ale uchvátili gruzinské národní tance, které nám předvedli. Musela jsem obdivovat angličtinu jedné holčiny Niny, která se ji sice učí teprve rok a půl, ale mluvila x krát lépe než já po 9 letech. Gruzinský studenti mají tříměsíční prázdniny, které jim fakt závidím! Večer jsem stihla gruzince vyklepnout v pokru (úplnou náhodou, doteď jsem z toho vedle) a šli jsme spát. Spali jsme pod širákem, všichni hlavama k sobě (my češi). Celý pobyt nás neskutečně stmelil a to jsme se mnozí předtím vůbec neznali.

Ráno jsme vyrazili do Kazbegi, pod hřeben Velkého Kavkazu. Zajeli jsme ještě do hlavního města, kde jsme koupili vařiče a nakoupili jídlo. Z "pobyt začíná snídaní 22.7. a končí večeří 29.7." bylo "vařte si sami". Ani náhodou jsme toho nelitovali, i když ženská část si jídla koupila málo, kluci zas moc - alespoň nám hezky vyvařovali! V obchodním centru jsme si připadali jako vidláci. Rozdíl mezi hlavním městem a vesnicí je obrovský. Město se dá skoro srovnat s naší zemí, když pominu chudší oblasti, ale vesnice.. absolutně jiný svět.

Další zastávkou byl první chrám, do kterého jsme vstoupili. Muži musí mít dlouhé kalhoty a ženy zahalené vlasy, nohy a ramena. Naštěstí u každého chrámu jsou připravené zástěry a šátky pro turisty.



Věřte nebo ne, je mu teprve 30!

Prohlédli jsme si i gruzinskou tržnici, kde jsme nakoupili nějaké víno, které je v Gruzii na každém rohu. Zaujaly mě obří rajčata, která jsme dostali k jídlu už v kempu, ale nakrájená. Odrovnaly mě kuřata v mrazáku a porcování masa sekyrou na pařezu...


Tam jsme nešli, ale ta architektura je úžasná!


Poslední zastávkou před cílem bylo pár stánků u silnice, kde jsme si všichni (povinně) koupili khachapuri, gruzinské tradiční jídlo. V každém kraji vypadá trochu jinak. Popsala bych to jako těsto, ve kterém je buď sýr nebo maso. Chutná to skvěle, ale sýr je celkem dost slaný. V hlavním městě jsme zas ochutnali jiné khachapuri, vypadalo to jako chleba, na kterém byla prohlubeň plná masa zeleniny apod. (dle výběru).

Za mužem se v peci dělá velice chutný chleba. Pravda, nekoukal moc příjemně.

Sladkosti - "čurčely". Vevnitř jsou vlašské ořechy a celé se to namáčí do hroznového cukru. Chuťově to není nijak zajímavé, mě to vzhledově nelákalo, takže jsem to opravdu neměla potřebu ochutnávat.

Cesta nám ubíhala, v minibusu vyhrávaly gruzinské písničky, kolovalo pivo a smích jsme střídali se spánkem. Bohužel se nám nad hlavou rozlilo víno, protože se v petce udělala díra. Kluci použili izolepu na spravení, jen ta voda kapající zeshora nebyla příjemná. :D To už jsme ale vjížděli do nádherných hor. V okolí byly rozesety obranné věže, kam se ukrývala mužská část rodiny, když na ni někdo uvalil krevní mstu. Bohužel krevní msta stále někde funguje.

Konečně hory, hurááá!

Silnice tady byly kvalitní, jezdí tudy rusáci, protože Kazbegi je opravdu nedaleko od hranic. To nás ale nezachránilo před skoro uvařením motoru. Řidič si s tím nelámal hlavu, prostě několikrát polil motor vodou a jelo se dál. Bohužel nás zastavil další problém - píchli jsme a to pořádně!


Krávy na cestě domů z pastvy.

Naštěstí se po dlouhém zápasení podařilo pneumatiku vyměnit za rezervní a jeli jsme dál. Naše nervy už byli trochu na pochodu, a tak se dopil poslední lok becherovky.

Do kempu jsme dorazili se stmíváním, unavení, ale šťastní. Konečně jsme kolem sebe měli pořádné hory. Náš průvodce Vacho nám nikdy nezapoměl zvednou náladu, byť jen když jsme ho požádali o vyfocení celého autobusu a on se nás snažil pořádně rozesmát. Aby lekcí angličtiny nebylo málo, setkali jsme se zde s gruzinskou skupinou horolezců, kteří tu měli soutěž. Byla s nima sranda, strávili jsme s nimi dva večery než odjeli. Přiznávám, jeden z nich mi byl více než sympatický. O:)


Ranní výhled od stanů.

Večer byl tedy plný zábavy. Už jsme uměli pár gruzinských slovíček, ačkoliv jsme mluvili jen anglicky. Upřímně, ten jejich jazyk je fakt nezapomatovatelný, nehledě na abecedu, kterou sami sotva odříkají! Kamardžoba (ahoj), Nachwamdis (při loučení), Salami (také, ale "its turkisch!!!"), puri (chléb), ludi (pivo), mer minda (chci - nejsem si jistá), didi madloba (mnohokrát děkuji). Přiznávám, více si nepamatuji. Slyšeli jsme i několik jejich jazykolamů, při kterých se mi i uši lámaly!

Jelikož se toho událo tolik, že je to i na deset článků, ale já se to pokusím smrsknout do dvou, tak..
... pokračování příště!

.
.
 


Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. srpna 2014 v 11:55 | Reagovat

Dobré povídání o zajímavé zemi. Kamarád mi vyprávěl svůj nejsilnější zážitek z Gruzie, kdy česká skupina byla pozvaná svými gruzínskými hostiteli na hostinu včetně vína a dalšího alkoholu, a když už byli všichni zdánlivě úplně pod obraz, Gruzínci se rozhodli, že budou zpívat. A i v tom stavu spustili neuvěřitelně nádherné mnohohlasé lidové zpěvy. Kdy skončili, řekli Čechům: "A teď vy!" A kamarád vyprávěl, jak se všichni neskutečně styděli a snažili se svými špatně artikulujícími ústy a opileckými a dohromady absolutně neladícími hlasy zazpívat aspoň "Červený šátečku kolem se toč..." :-)

2 Lucka & Dari Lucka & Dari | Web | 19. srpna 2014 v 11:11 | Reagovat

Skvělý článek! Máš fakt štěstí, že máte tak skvělou školu :) Tohle musel být zážitek, na který se nezapomíná! :)
Jinak po dlouhé době jsem si znovu založila blog, tak pokud budeš chtít, koukni :) Budu ráda :)

3 Ellaria Ellaria | Web | 21. srpna 2014 v 14:13 | Reagovat

Moc čtivé, muselo to být naprosto úžasné!!!

4 HuVi HuVi | Web | 22. srpna 2014 v 22:18 | Reagovat

Tak tenhle zážitek ty na jendu stranu závidím a na druhou stranu bych nevydržle pít jenom pivo, to určitě ne :D Fotky jsou moc krásné a hory jsou okouzlující, určitě si si to tam musela užít :)

5 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 24. srpna 2014 v 19:41 | Reagovat

Vyprávění jsem zhltla s nadšením, přeci jen Gruzie je země, o které nepíše každý druhý člověk. :-D Překvapuje mě, že i když je to školní akce, konzumovalo se tam tolik alkoholu. Odrovnala mě první fotka hor. Tak krásná krajina, sakra! Taky jste pěkně píchli, zajímalo by mě, jak se to řidiči povedlo. :-D

6 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 25. srpna 2014 v 1:14 | Reagovat

PS: Nominovala jsem tě do tagu/řetězáku Liebster blog award, jsem si jistá, že už jsi o něm slyšela, případně ho někde zahlédla. Budu ráda, když se zúčastníš. :-)

7 P. P. | Web | 26. srpna 2014 v 17:23 | Reagovat

Muselo tam být opravdu skvěle, už jen podle fotek :)

8 Bety Bety | Web | 27. srpna 2014 v 0:27 | Reagovat

Pam pam, zdravím Das! :)
Tak že by třeba zpátky na blogu? Uvidíme.

Fakt moc hezký článek. Tohle mám hrozně ráda, kord od tebe.. Musel to být zážitek a takový i dobrodružství bych řekla, já bych jela také klidně hned. I když se přiznám, že na stany úplně nejsem. :D
A ta první fotka hor je fakt hodně dobrá!

9 Laris Laris | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 10:58 | Reagovat

Kamardžoba Das :D :D Fotky podarené, musel to byť super výlet. Každý chodí k moru, ale kto sa môže pochváliť tým, že bol v Gruzínsku? Odporúčala by si? :-)

10 Iris Iris | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 13:19 | Reagovat

nádherný zážitek máš :-) musí to být úžasný.....
krásně jsi to popsala a já se na chvíli v Gruzii ocitla taky :-)  :-)
fotky jsou samozřejmě nádherný, ty hory.....

11 Bety Bety | Web | 30. srpna 2014 v 15:27 | Reagovat

Až budou všechny tři slečny hárat. Noo :D sranda to určitě bude, ale to nějak půjde. Prostě to bude mí zakázané.
To chápu. Já bych taky potřebovala celkem nový mobil :D ale peníze taky nejsou a narozky už jsem měla.

Dnes jsem si psala s chovatelkou a že prý na mě slyšela super reference, tak že nebude problém si zarezervovat dvě holky. Ale mimča se narodila jen černobílá :( Já chtěla i nějakou modrou, jako byla Pippi. Ale tahle barva se už skoro nechová a to je nejhezčí! Byly tam problémy se zdravím, proto to raději asi všichni vzdali. Bylo by ale super, kdyby někdo přišel se zdravým modrým potkánkem a začal chov téhle linie znovu rozjíždět.

12 Denisa Denisa | Web | 4. září 2014 v 15:13 | Reagovat

Súdiac hlavne podľa minulého článku ťa obdivujem, že vrámci cestovania dokážeš využiť každú možnosť aj s tým, že do toho vložíš vlastné financie :) Gruzínsko je veru krajina, ktorú každý druhý Čech i Slovák nenavštívi len tak, o to viac ma celý článok bavil. Vskutku nádherné prostredie. Keďže sa to spojilo s dobrou partiou, musel to byť perfektný zážitok!

13 Petule =) Petule =) | Web | 9. září 2014 v 19:26 | Reagovat

Jé, tak tu musel být skutečně velký zážitek! =) Wau, ty hory tam vypadají úžasně, jen tichá závist.. =)

14 karolinar-photography karolinar-photography | Web | 21. září 2014 v 16:02 | Reagovat

Tak tohle se četlo jedna báseň, v dalším panelu už mám rozkliklou i druhou část, tak se na ní moc těším:)
Líbí se mi, že takových článků moc není a krásně si přiblížila, i když jen na krátko, jaká Gruzie je:)
Kravičky byly roztomilé, dokonce i prase... Krajina neuvěřitelná a kuřata v mrazáku taky... i když v trochu jiném slova smyslu:D
Úžasné, doufám, že se taky podívám do nějaké neuvěřitelné země:))
BTW. moc hezké reportážní fotky!:)

15 Ofélie Ofélie | Web | 10. ledna 2015 v 11:33 | Reagovat

To je paráda! Trochu mi to připomíná přírodu v Ukrajině:)

16 Druzie Druzie | Web | 31. března 2015 v 23:42 | Reagovat

Tak to vypadá úžasně! Už nějakou dobu mám Gruzii na seznamu zemí, které bych časem ráda navštívila, ale teď mi opravdu učarovala =)  Parádní článek, díky ti za něj =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama