Gruzie (část druhá)

4. září 2014 v 21:51 | Das |  Já a moje kecy

Ráno jsme se všichni vzbudili šťastný. A kdo ne, tak se mu nálada prostě musela zlepšit při pohledu na okolní hory. Naše tábořiště mělo být výše než česká Sněžka. Když zavřu oči, stále vidím ten božský výhled, noční oblohu,..
Samozřejmě jsme nelenili a hned vyrazili k nedalekému vodopádu. Cesta mě zklamala v tom, že jsem čekala větší tůru, ale když to porovnám s "ice breaking games", které jsme původně měli hrát v jiné části Gruzie, tak jsem si vůbec nestěžovala.

Pánská část výpravy využila příležitosti a ve vodopádu si dali pořádnou ranní sprchu. Mně osobně tedy stačilo, jak mě stříkající voda pocákala, když jsme se hromadně fotili. :D




Tahle fotka se mi hrozně líbí. Aneb kluci se po koupačce šli slunit.

Odpočinek v táboře nám moc dlouho nevydržel, takže jsme se vypravili k troskám obranné věže, která kdysi stála kousíček od kempu. Zdálo se nám, že tam za pár minut jsme, ale jelikož výstup znamenal lezení po šutrech, tak nám cesta tam trvala snad i hodinu. Ale zvládli jsme to a to všichni, kteří vyrazili.

A pak se mi vybil foťák...

Nakonec se to neobešlo bez zranění - jedna holčina si roztrhla koleno. Díky našim klukům, kteří si ochotně "hráli" na zdravotníky s plně vybavenými lékarničkami, se snad už teď plně zahojilo. Ovšem věřím, že jizva zůstane.. Naštěstí to bylo jediné zranění, které se během našeho pobytu stalo, když nepočítám plno průjmů. (Aneb, jak psal Bob na fb: "Hlásím, že jsme přežili expedici do Gruzie a do místních hor. Největším hitem mezi účastníky bylo černé uhlí a endiaron se konzumoval po lopatách. Bylo to děsivé.Zažili jsme středověk a teď už přežijeme všechno..." )

Odpoledne jsme se vypravili do nedalekého chrámu, který se nacházi hned vedle silnice, která je (nejspíše) hlavním tahem do Ruska. Nedávno se tam i sesunula hora, takže bylo všude hodně prachu a okolo projíždějící auta ho vždy pěkně rozvířila, takže jsme šli za sebou v řadě s čímkoliv přitisknutým k obličeji.

Chrám byl nádherný, dokonce uvnitř probíhala (nejspíše) modlitba kněze. (O náboženství toho opravdu moc nevím.) Atmosféra ale byla nádherná. Pro ilustraci fotka chrámu od kamaráda zde.



Bohužel v kempu nebyla žádná možnost si cokoliv píchnout do elektřiny, ačkoliv tam elektřina byla. Proto vybitý foťák zůstal vybitím foťákem..

Večer pro mě byl silným zážitkem. Jelikož (již zmiňovaný) Bob je žid, tak jsme se stali součástí šabatu. Nádherné! Hebrejština, víno, improvizovaná svíčka a "hostina". Podezírám profesora, že nám nalili nějaké silnější víno, jelikož jsme všichni byli v náledě více než jsem po pár douškách čekala. Mimo šabatu jsme opět pařili s gruzinci, ochutnali jejich marmeládu z rakytníku, kterou používají jako ketčup. Také jsme popíjeli čaču. Je to gruzinská pálenka, tuším z hroznů. Má 60-80% alkoholu, tudiž to popijení bylo spíše máčení rtů a okamžité zajídání a zapíjení colou. Překvapilo mě, že i gruzinci si z čačy nijak zvlášť nepřihýbali. A to jeden z nich slavil narozeniny.. Část večera se řešila otázka "Kdo půjde do Kazbegi pro pivo?", kterou jsme se snažili vyřešit hrou kámen, nůžky, papír. No, nikdo tam nešel. (A mám gruzinskou vizitku, heč! :D)

Dopoledne jsme se vydali k nejznámějšímu chrámu Gruzie - dle internetu se jmenuje GERGETI SAMEBA. Přesně k tomu, o kterém jsem tvrdila, že jestli ho uvidím na vlastní oči, tak budu brečet. Sice jsem nebrečela, ale byla jsem šťastná jako blecha. Chrám patří ortodoxní církvi, tudíž mě dovnitř nepustili ani s černými teplákami, musela jsem si vzít "sukni". Koupila jsem si tam náramek, alespoň jednu památku na tak úžasnou zemi.

Grupe foto před chrámem. Foceno naším průvodcem kamarádovo foťákem. Já jsem ta v tom růžovým..

Na cestu zpět do města Kazbegi jsme se rozdělili na dvě tlupy, já raději šla tou samou cestou - nelákalo mě jít příkrou cestou z kopce, raději jsem se prošla. Dole jsme si dali jedno pivo, které nám všem přišlo až moc silné a hlad nás popoháněl do restaurace, kam jsme se těšili na šašliky a khachapuri. Dlouho jsme se tak nepřejedli! Dokonce jsme si i nabyli foťáky a mobily.

Tam nahoře jsem byla! - přiblížený výhled z restaurace

Khachapuri

Na cestu zpět jsme si měli chytit stopa nebo se složit na taxíka, ale našemu průvodci se podařilo sehnat minibus, takže jsme po nákupu dalšího výborného tureckého chleba a kinder joy v google marketu vyrazili do kempu, kde jsme sbírali síly na další den.

Hrozně jsem se těšila na výlet k úpatí opravdu vysokých hor, ale bohužel to nedopadlo zrovna tak, jak jsem si představovala. Kromě spousty krav jsme narazili na "meteorologickou stanici"..


.. která ale ve skutečni byla budovou pro pohraničního vojáka, jelikož už jsme vstupovali do pohraničního pásma (s Ruskem). Naši rychlou pětici, ale nezahlédl, takže pro nás byli vysláni poslové, ať padáme zpátky. Voják byl zřejmě fajn chlapík, protože nám v zakázaném území dovolil zůstat půl hodiny. Dříve nás však vyhnala pořádná bouřka a tak jsme se rychlým krokem vraceli do tábora. Všechny stany držely, kromě jednoho, do kterého klukům opravdu hodně nateklo a všechny věci měli mokré. I to se ale zvládlo (jejich "okapy" z petflašek byly fakt vtipné) a tak jsme druhý den ráno už balili domů.

Cestou jsme se stavili u jednoho chrámu a v bývalém hlavním městě Mstkheta. Zde byla opravdu krásná katedrála Svetitskhoveli. Bohužel tam nepustili Boba, tedy pustili by, kdyby si sundal židovskou čepku.



Také jsme navštívili info centrum, kde jsme pobrali mapy a zapsali se do knihy návštěv.


Před poslední nocí v Gruzii jsme se navečeřeli ve hlavním městě. Opět jsme měli Khachapuri, ale chuťově ani vzhledově se nadalo srovnat s timiž, které jsme už jedli. (foto - internet) Je k nevíře, co všechno pět holek dokáže sníst. :D Náš let byl opět noční, a tak jsme půlku noci strávili v Rustavi, skautském centru (web), kde jsme byli unešení z klimatizace, sprch, evropských (!!) záchodů, postelí a božího balkonu, kde jsme rozjeli naši poslední "party". Na druhou stranu jsme byli zděšení okolím.. Obrovské sídliště (až nepředstavitelně) plné skoro rozpadajících se paneláků.

Sídlo prezidenta v Tbilisi.

Co si budeme povídat, domů se nikomu nechtělo. Člověk tak krásně opustil všechny strarosti a já se jen bojím, že na cestování začnu být závislá, ale jelikož to není zrovna nejlevnější záležitost, tak budu brzy chodit v pytli od brambor a jíst suché rohlíky.

Domů jsem přivezla kaštanový med a magnetku s hlavním městem (dělám mace sbírku na ledničce). A svému šéfovi gurzinský koňak Askaneli, který mi moc chutnal. I když je pravda, že gruzinci ho moc nemusí.

Pro dokreslení gruzinské atmosféry přidávám naší oblíbenou písničku, které mě nadchla i videoklipem. Je tam teď hrozně populární. Samozřejmě jde o lásku, ale ve videu se střetává tradice s moderním světem.



Další písničku si můžete poslechnout zde. Musím přiznat, že po příjezdu domů jsem stále na těchto songech ujížděla. Gruzie mi v srdci zůstane..
A kdo by rád viděl gruzinské tance, doporučuji kouknout sem. Spojili moderní hudbnu s tradičnými tanci. Ve videu můžete zahlédnout hlavní město - třeba zajímavý most, přes který tanečníci přecházejí.

Zbyly mi nějaké gruzinské lary. Třeba je utratit. Tak co, jedete příště se mnou?

 


Komentáře

1 Ellaria Ellaria | Web | 5. září 2014 v 14:38 | Reagovat

Nádherné vyprávění doplněné o ty fotky, muselo to být úžasné!
Kdybych na tom zdravotně byla lépe, tak bych určitě vyrazila, ale ty pochody by mě momentálně porazily.
Nicméně to muselo být úžasné! :-)

2 Petule =) Petule =) | Web | 9. září 2014 v 19:30 | Reagovat

Jela bych s tebou ihned, stačí jen říci, já se nikde po světě takhle zatím nepodívala... =(

PS: Ta hudba má něco do sebe, přirovnala bych to ke španělské! Má to energii, šmrnc. =)

3 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 12. září 2014 v 21:13 | Reagovat

Ať Blog vážně už někam táhne, tohle mě nebaví. Tenhle článek už jsem četla před hodně dlouhou dobou, protože v naivní představě, že se problém s přihlašováním ve většině prohlížečů vyřeší, jsem jeho okomentování odkládla. Jenže se pořád nevyřešil, tak to udělám teď. Jenže už prakticky nevím, co napsat. Pouštěla jsem si všechna odkazovaná videa, Gruzie má zajímavou kulturu a kroje a ty tance spojené s moderní hudbou jsou opravdu elegantní a pěkné. Jo a ještě - kolik měříš? :D Chápu, že na té fotce stojíš mezi kluky, ale i tak. :-D

4 Monča Monča | Web | 13. září 2014 v 13:51 | Reagovat

Hned bych tam jela taky, určitě máte odtud spousta skvělých zážitků. Podle fotek tam muselo být opravdu krásně :-). Na fotce vypadáte strašně sympaticky. :-D
Btw, mohla by jsi v takových článcích přidávat víe fotek tebe a spolužáků :)

5 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 13. září 2014 v 16:21 | Reagovat

Ty jo, ta fotka vážně hrozně zkresluje, vůbec bych to neřekla. :D Jinak lay jsem měnila už 8. července, mám to napsané v menu... Jestli ho vidíš až teď, tak to je vážně hodně nechutný bug od Blogu. O_O

6 Ji Hei - Fotografie Ji Hei - Fotografie | E-mail | Web | 16. září 2014 v 20:10 | Reagovat

Velmi zajímavé a dobrodružné vyprávění! Moc pěkné fotky! Úžasné zážitky...Jsi statečná, musela to být nádhera, ale jenom pro odvážné s duchem dobrodruha , což ty evidentně jsi 8-)  :-).

7 karolinar-photography karolinar-photography | Web | 21. září 2014 v 16:05 | Reagovat

Páni, vážně, i druhý článek mě utvrdil v tom, že to musel bejt úžasnej zážitek, kromě těch průjmů a kolene:D
Jako skupině vám to moc sluší:)

8 Šárka Šárka | Web | 26. září 2014 v 9:51 | Reagovat

I druhý článek jsem přečetla jedním dechem! Opravdu ti závidím takto skvělý zážitek. A snad budeš mít možnost (vím, že hlavně tu finanční) takto cestovat, jelikož jde vidět, že tě to naplňuje radostí. A já chápu proč, na doby, kdy jsem pravidelně cestovala, mám nádherné vzpomínky.
Skladba mě překvapila. Opravdu... jak ji popsat. Hodně energická... atypická.

9 Karol Dee Karol Dee | Web | 28. září 2014 v 15:53 | Reagovat

Páni, musela to být naprostá pecka, už ty fotky jsou boží :) Takový výlet ti závidím, i když já se svou kondičkou bych si ty hory asi tolik neužila. :D a zabila bych se o první šutr, zaručeně.

10 Iris Iris | E-mail | Web | 7. října 2014 v 20:20 | Reagovat

Opět úžasný povídání, příště jedu s tebou :-)
do toho vodopádu by mě to lákalo taky :-) a vybitý foťák naštve :-(
ten kopec vypadá děsivě, jak naše Sněžka :D  O_O

11 Raven Cyber Vampir Raven Cyber Vampir | Web | 4. listopadu 2014 v 19:30 | Reagovat

Ahoj...jak se máš? Dlouho sme si nepsaly...=)

12 Werí Werí | Web | 26. listopadu 2014 v 19:10 | Reagovat

Pááni, tam muselo být krásně :) hnedka bych tam taky vyrazila. Je vidět, že sis to užila, super :)

13 Iris Iris | E-mail | Web | 29. prosince 2014 v 19:50 | Reagovat

Přeji šťastný Nový rok a hlavně zdravíčko :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama