155. My diary

10. ledna 2015 v 13:26 | Das |  My diary
Nějak se moje prsty bojí po klávesnci rozběhnout tak, jako dřív. Bojí se, že už to zapoměli a zároveň jim mozek toho říká tolik, co by mohli napsat, že neví jaká písmenka zmáčknout jako první..
Mrkám na poslední článek - 4.9.2014 a na poslední deníčkový článek - 31.5.2014. A dnes je 10.1.2015.

Počasí je divný, času je málo, lidi jsou sráči, peněz furt málo, školy moc a prázdniny krátky,..

Přijde mi, že čas letí neskutečně rychle. Mrkla jsem a byly Vánoce. Mrknu a bude léto.

Školní tejden vždy tak nějak přežiju, spánkový deficit doháním moccacinem z automatu a nebo (když si dovolím utrácet) karamelovým lattém z DéKáčka a s kofeinem v žilách se snažím přesvědčit mozek ke spolupráci při písemkách a nebo neusnout.

Občas mám štěstí a tejden zpestří něco záživnějšího - přednášky od studentů z rúzných zemí, něcí narozeniny nebo cokoliv co člověka vytáhne z rutiny spát, stávat, usnout v autobuse, škola, neusnout na hodině, spánek v buse, učit se doma (občas se i fakt učím), spát,...


O víkendech jsou většinou jen dvě možnosti - zápas nebo práce. Basket už je jen o tom dohrát soutěž, dosáhnout toho, aby nás na zápase bylo aspoň těch 5 lidí, co musí být na palubovce. O trénincích ani mluvit nemůžu, žádný nejsou. Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale už se tak těším až to skončí...

Skoro celé vánoční prázdniny za barem taky nejsou moc fajn. Sice jsem si vydělala, ale chci něco nového na sebe, nutně potřebuju boty, litr šel na řidičák (děkuji svým nejlepším bráchům za to, že mi k vánocům dali skoro všechny peníze na něj a jási tak doplatím jen minimum)..

Také stát za barem, usmívat se a koukat se na ty lidi, kteří tam chodí každý pátek a vy máte buď zápas nebo jste v práci a volný pátek prospíte, taky fajn, fakt. Taky mě neskutečně rozčiluje, že v jediné hospodě, kam bych u nás šla, pracuju, takže si to tam nikdy neužiju tak, jak bych chtěla. Ale včera to bylo fááááájnové. Oslava kamarádky mé ségry ve znamení pár piv, jointa a fotbálku.



Podzim byl skvělý v tom, že jsem si konečně našla trochu času na to, abych se naučila jezdit na longboardu. Je to skvělý pocit svobody prohánět se na cyklostezce se psem nebo po městě. A musím říct, že to i Falkouše baví, když ho občas vezmu sebou. Je rád, že s ním někam vyrazím, nemám na něj moc času - hlavně teď v zimě, kdy je tma a mnohdy i hrozný počasí, když už mám čas na delší procházku.


Nevím, jestli jsem to tady zmiňovala, ale na začátku léta do rodiny přibyl další pes. Vlastně je švagrové, ale často jsou u nás nebo my vyrazíme k nim. Jmenuje se Captain Morgan a kdo nepoznáte anglický kokršpaněl. No, plemeno jsem jí dlouho rozmlouvala a měla jsem pravdu - je to na ně moc akční pes, který by potřeboval dlouhé procházky... Často ho ale beru s Falkoušem, i když dva psi na jednoho člověka není tak skvělý, jak jsem si myslela. Hlavně když ten jeden neumí pořádně chodit na vodítku. :D Každopádně už je součástí rodiny, má za sebou dvě výstavy a na gauči se mu taky líbí.


Můj diář je plný do půlky února, ale já už se těším na všechno, co přijde. Na jaře se chci přestěhovat do vlastního pokoje a trochu si ho zútulnit. Těším se na svatby mých bratrů, ale i na jaro až zas budeme moct vysedávat na Sokoláku.. V květnu chci začít dělat řidičák, v červnu oslavit osmnáctiny a taky vyrazit na rafting na Slovinsko se školou (a po raftingu na tři dny do Chorvatska!). Doufám, že vyjde plánovaná Arménie, ale jelikož projekt ještě není potvrzen, nechci se moc těšit. Ale pokud nebude Arménie, určitě pojedu do Rumunska. A taky jsem slíbila, že pojedu na soustředění, ale bojím se, že nevystačí finance..


Napadlo mě, že bych mohla alespoň příspívat fotkama, když už tady na to peču. Nechci po pěti letech přestat přispívat, ale zároveň se nechci do ničeho nutit. Problémem ale je, že jsem si sice koupila nový foťák, ale tak nějak jsem přestala fotit. A ty fotky, které blejsknu nejsou hodny zveřejňování. No, nechme to osudu. ;)

A na závěř řijnové mobil-photo z Horké Vany. Nejoblíbenější hospůdka (po té, kde pracuju) avšak ne v místě mého bydliště. Každopádně občas cesta ze školy nevede na bus, ale do hospody...

 


Komentáře

1 Van Vendy Van Vendy | Web | 11. ledna 2015 v 9:36 | Reagovat

Chuť na focení se ti vrátí, možná toho máš moc. Škola, venku zima, ještě brigáda a druhý pes, který ještě k tomu není cvičený (nebo jen napůl). Ale stejně se máš na co těšit, vlastní pokojík, vlastní království - to je príma. :-)

2 Karol Dee Karol Dee | E-mail | Web | 7. února 2015 v 12:19 | Reagovat

Já zvládám venčit dva psy s tím, že můj poslouchá a je na volno a druhý (či třetí) musí být na vodítku.

Nutit se do psaní je nesmysl, pokud nemáš náladu, tak to prostě nech plavat. Já mám lepší a horší období, někdy má chuť a není o čem psát, jindy naopak..ale blog má pro mě moc velkou citovou hodnotu, i kdyby měl být jen archivem, tak ho nejspíš nezruším.

Těch pár měsíců uteče rychle a prázdniny si užiješ, uvidíš. Taky se k tomu upínám.

3 Iris Iris | E-mail | Web | 8. února 2015 v 15:35 | Reagovat

je vidět, že si život užíváš plnými doušky, a snad ti výjde všechno, co sis naplánovala, není toho málo, ale já ti to schvaluji :-)
k řidičáku ti popřeji hodně štěstí, pak dej vědět, jak to dopadlo ;-)
já chci taky na další svatby, dokud su mladá, abych si to maximálně užila :D takže si to užij i za mně 8-)
ze školy né na bus, ale do hospůdky? OMG, těším se, až malýmu bude 15 O_O  ???  :-D

Se přiznám, že mně taky stačí jen Agoš, žádnýho jinýho psa bych si asi netroufla, ale ta fotka na té studni se ti povedla, Falkouš je tam jak rozený generál :-D

Ta fotka z té hospudky je krásná, hlavně ty karty, taky si ráda dám partičku, jenže mám problém, nikdo se mnou nechce hrát, páč každý hned říká, že ví, že prohraje :D tek nevím

A ty jsi dostala nový foťák, já chci taky a moc a moc a moc :-( tak foť

Tak ti přeji ve všem hodně štěstí a určitě sem zase něco napiš ;-)

4 sarushef sarushef | Web | 15. března 2015 v 13:07 | Reagovat

Longbord byl vždycky můj sen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama