Falčí

Střípky fotek a událostí velkého medvěda

16. března 2015 v 20:55 | Das
Už je to rok, co jsem se naposledy zmiňovala o Falkovi. Tak je na čase to změnit, ne?

Bohužel už nemám tolik času se mu věnovat - hlavně škola a brigáda zabírají moc času. Ale dost o mně!
Každopádně na procházky chodíme, tento rok se mnou už byl i na longboardu, jednou za týden či dva opakujeme nějaké triky a cviky poslušnosti. Je ale znát, že se ním nechodím tak často jako dříve, vidím to i trochu na poslušnosti.


Ještě letní fotka z dovolené. Moje oblíbená.

Prosluněná neděle

23. února 2014 v 21:48 | Das
Přiznávám, zimu už nechci vidět, protože tohle počasí je hrozně hrozně fajn!

Sobotní odpoledne stráveno na dvouhodinnové procházce a dnešek byl ještě vydařenější. Za tento víkend mám tak skvělou náladu, jako už dlouho ne. Život je pes a žít ho je psina!

Ranní venčení bylo ale docela mrazivé, na teploměru jsem zahlédla -3°C. Odpoledne však bylo podstatně tepleji. Dopoledne jsem byla nucena Falkouše vykoupat, jelikož se včera rozhodl, že se vyválí v mršině a jeho plavecké výkony v řece smradu moc nezabránili. Ale teď je čistoskvoucí a voňavoučký (teda byl než podstoupil bahenní lázně), i když jsem ho do koupelny musela doslova dotáhnout.

Běhání, běhání všechny smutky zahání

12. února 2014 v 17:45 | Das
Jsou jarní prázdniny, únor a za oknem hora sněhu, teploměr praská mrazem a před barákem sněhulák jasně modrá obloha a ani špetka sněhu. (No dobře, v době dopsání článku už je za okny tma. :D) Vlastně se mi to teplo líbí, ale.. je to prostě nepřirozený. Pes leží vedle mě v hlubokém spánku, taky by uvítal horu sněhu.

Na druhou stranu sníh tu aspoň chvíli byl. Taky jsme toho využili a s Amálkou vyrazili venčit na jednu louku. Půjčila jsem si sestřenky foťák, ale psiska byla odemě moc daleko, takže fotky stojí za velké h...

Jdeme, ale v myšlenkách letíme

13. ledna 2014 v 19:35 | Das
Včera odpoledne jsme dvě hodiny ťapali po lese, po tom nejkrásnějším lese, co znám. Nezáleží, kam a kudy jdeme, myšlenky mi stejně bloudí všemožně a nechtějí se zastavit, ať už na ně křičím "Dost!", jak hlasitě chci.

Přijde mi, že Falkouš najednou hrozně oživnul a má zas energie na rozdávání. V lese běhal všude možně, což taky proto, že furt po něčem čmuchal. Nejdříve jsme šli po kraji lesa na louce, odkaď jsme zabočili přímo do lesa. Tenhle les miluju právě proto, že každá jeho část je jiná. Na jednom konci sousedí s loukou, na druhém s polem a nebo řekou. Sem tam smrky (a srnky), ale část lesa je i listnatá a mýtiny a potoky se tu také najdou. Tady musel být Falkouš na vodítku, jelikož kousek od nás byli jiní psi a navíc čmuchal až moc zběsile, což se mi nelíbilo. Nakonec jsem mu dala volno už po pár desítkách metrech, takže ihned letěl dopředu s přilepeným čumákem u země. Při přivolání mě ignoroval, a tak jsem si za ním došla (jakmile jsem se k němu rozešla, tak usoudil, že jsem na přivolání zapomněla a tak si běžel dál) a dostal vynadáno. Pak už si mě hlídal lépe, uličník jeden!

Život trochu popoběhl..

14. prosince 2013 v 20:31 | Das

.. a Falkoušovi už jsou 4 roky.

Vlastně byly a to už 1. listopadu. (Znáte to; člověk neví kam dříve skočit a když leží celý den v posteli tak ho napadne zapnout blog, ale nic nenapíše.) Holt už nemáme doma žádné štěně.

Řekla bych, že už je na něm vidět, že není nejmladší, alespoň se mi zdá, že dříve býval akčnější. Teď už je z něj trochu klidnější pes, ale rošťák je to pořád stejný. Vždy když ho na večerní procházce pustím z vodítka a konečně ze mě vypadne "volno", tak se rozběhne a skáče na všechny okolní stromy. To ho za chvíli přejde a je z něj zas normální pes a ne veverka.

Musím se přiznat, že se mu už nevěnuji tolik jako dříve. Z části je to tím, že mám méně času, ale hlavně kvůli tomu, že když domů dorazím ze školy chvilku před čtvrtou a za hodinu je tma, tak si moc procházek neužijeme. Ani počasí není nejskvělejší. Ale dost výmluv. O Vánočních prázdninách mu chci věnovat více času a začít taky pravidelněji cvičit. Bylo by škoda zahodit tolik triků, co umí. :) Samozřejmě ven chodíme stále, jen ne na tak dlouho. Dneska jsem chtěla opustit vyhřátou postel a vydat se na delší procházku, ale nakonec si Falčího vzal na celé odpoledne brácha. :)

Na závěr pár fotek, abyste si vzpoměli, jak to zvíře vůbec vypadá. (Stále nemám foťák, takže omluvte kvalitu..)

Podzimní blbnutí v areálu otáčivého hlediště.

Strašpytel

25. září 2013 v 19:35 | Das
Léto se přehouplo na podzim a já kvůli škole a tréninkům nemám tolik času kolik bych chtěla, ale na druhou stranu je chladněji, takže s Falkoušem můžu vyrazit na delší procházku bez toho, aby měl jazyk až na zemi a táhla jsem ho na konci vodítka. Podzim je také pro procházky jako stvořený. Sice hodně pršelo, takže to zrovna na toulání se v lese nebylo, ale v posledních dnech je nádherně, možná až moc teplo. Procházka je pro mě skvělým odreagováním, ale taky si vždy dobře popřemýšlím.

Před dvěma týdny jsme byli u veterináře na očkování. V ordinaci se teď střídají dva zvěrolékaři, takže je tam někdo každý den, což je skvělé. Falkovi se samozřejmě nelíbila ani nová veterinářka, nejradši by utekl. Ale nedalo se nic dělat, očkování dostat musel. Potom jsem chtěla vyřídit ty jeho špatné uši - rád se koupe, takže se mu do nich dostává voda a nedělá to dobrotu. Veterinářka se mu do nich chtěla kouknout, ale on se skoro nedal udržet, takže nám dala kapky, které by měli být skoro na všechno plus jedny na čištění. Kapky pomohly, v neděli měl uši už dobré, ale teď jak se venku válel v trávě, tak je má trochu červené, tak doufám, že se zánět nevrátil.

Na mé oblíbené louce. Já si fotila kytičky a on se vedle svalil.

Minulou sobotu jsme navštívili kamarádku, která má úžasná štěňata. Za pár dní jim budou už dva měsíce a půjdou do světa. Pokud byste někdo měl zájem, tak pošlu fotku a případně kontakt - mají volnou ještě jednu fenku a pejska. (Jde o křížence, ale opravdu krásné.) Bohužel jsem si nevzala foťák, ačkoliv jsem kvůli tomu nabíjela baterku... Ze štěňat jsem samozřejmě byla unešená, ale Falkouš zas tolik ne - bál se jich a utíkal před nimi. Potom se už trochu oťukal a nebyl tak vyjukaný, ale viděla jsem, že by nejraději šel pryč. Alespoň se ale prolítal s mámou od štěňátek - Amálkou, o které jsem zde už několikrát psala.

Letní nicnedělání

14. srpna 2013 v 13:57 | Das
Ráda bych napsala jak každý den trávíme na dlouhých procházkách, ale bohužel nemůžu. Vysoké teploty nejsou pro velkého chlupáče zrovna to pravé. Energie veškerá žádná a chuť leda k válení.

Velkou část prázdnin strávil Falkouš kempováním v karavanu. Tam je celodenně venku, ale ne vždy - občas si lehne k nám do postele, když ho pustíme dovnitř kvůli bouřce nebo necháme otevřené dveře do karavanu přes noc. Brzy ráno vyráží na procházku s páníčkem, potom když vstanu, tak ho občas ještě vezmu na procházku před obědem. Po obědě vyrážíme do lesa, nejčastěji k potůčku, aby se osvěžil. Od dvou do šesti pak s paničkou hlídá karavan, jelikož zbytek rodiny jede lyžovat na dráhu, kam ho s sebou nebereme, jelikož je to pro něj utrpení sledovat, jak mu členové smečky při lyžování odjíždí. Musel by tam být přivázaný, takže je jednoduší, když si zaleze pod karavan do chládku a čeká na nás. Po návratu ho skoro hned vezmu k řece, aby se také vykoupal a zaplaval si. Většinou se do vody hned vrhne a když mu tam hodím klacek, tak je tam ještě rychleji. Ještě než se setmí, tak vyrážíme na poslední a většinou nejdelší procházku do lesa. Ten les mám moc ráda, jenže hned na začátku se přes celou šírku lesa táhne hluboká rokle, která je třeba přejít, aby se člověk dostal do další části lesa. Na to jsem většinou moc líná, jelikož se mi nechce drapat nahoru. Ale skoro vždy slezeme po cestičce dolů, jelikož v rokli teče ledový potůček, ve kterým se Falko osvěží a pak se pomalu vydrápeme z rokle ven. Jednou jsem s sebou vzala mobil, abych si ho tam vyfotila, jelikož je všude spousta velkých kamenů. Falčí mi překvapivě sám pózoval!

Procházky s Gaučákem

21. dubna 2013 v 11:59 | Das
Už bylo na čase zas napsat o tom velkým, slintajícím, línajícím, líným, milujícím psovi. Chtěla jsem počkat s článkem až budu mít stažené fotky do notebooku, ale mám problém s nabíjení baterií, přesouvání fotek do počítače.. prostě mám problém s foťákem. :D Takže fotky jen z mobilu.

Skončili jsme s chozením na cvičák. Došlo mi, že od té doby, co jsme tam začali chodit jsem toho po Falkoušovi začala chtít moc. Dokonalé přivolání, oční kontakt.. prostě bezchybnost, kterou žádný pes nemá a já ani nechci, aby měl. Jen jsem si to neuvědomovala. Procházky jsme si už tolik neužívali, pořád jsem si hlídala, jak rychle reaguje na přivolání atp. Takže jsem se rozhodla na cvičák vykašlat. Navíc jsem cvičák na tenhle rok ani ještě nezaplatila. Pak tu je ještě jedna věc, mám brigádu. Sice to znamená peníze, ale přece jen sebere další čas. A já nedělní ráno raději strávím na dlouhé procházce, než na cvičišti. Samozřejmě to neznamená, že končíme se cvičením. Přivoláváme prakticky pořád a DD triky taky nezanedbáváme. Musím začít pořádně upevňovat cvik "princ" (packa přes druhou packu) a také jsem ho začala učit slalom mezi nohama. Na chůzi u nohy, odložení apod. také nezapomínáme. Zrovna před čtrnácti dny mi udělal hroznou radost svojí chutí o ochotou do práce. Teda tu má většinou, když není utahaný, ale tu sobotu jsem si myslela, že bude po procházce unavenější než byl.

Přichází jaro

9. března 2013 v 12:10 | Das
Jakmile po dlouhé zimě vyleze ven sluníčko, člověk má hned ještě větší chuť vyrazit na pořádnou procházku a odpočinout si. Až na tu vrstvu bahna na botech je všechno hned veselejší.
S jarem bohužel příchází i to, že začínají hárat feny. Falkouš vždycky vyvádí, ale minulý týden to s ním bylo opravdu hrozné.. Čumák zabořený do země, doma pořád jen kňučel a nemohl chvíli vydržet na místě a k tomu všemu vůbec nežral. Všichni jsme z něj byli pěkně na nervy. Já si dokonce vzala na procházku stopovačku, aby hned reagoval na přivolání. No, musím říct, že vymotávání vodítka z křovisek, noh psa a zmrzlé ruce z držení mokré stopovačky se mi nelíbilo. Ale je fakt, že přivolání měl pak opravdu pěkné. Všichni jsme si oddechli, když se konečně uklidnil, začal žrát a přestal kňučet.
Když už byl docela v klidu, tak jsem s ním vyrazila na cvičák. Vůbec mě nevnímal, jen chtěl pořád zdrhat za jednou fenkou, která je jen o málo větší než jeho hlava. Při puštění na volno ji pořád pronásleduje, za Falkoušem letí Rex a za všema štěně labradora Corny, takže to dopadá tak, že všechny psy vede ten nejmenší pes, což je docela k smíchu, protože často ani není vidět. :D Povyběhání psů se šlo ještě na chvíli cvičit, ale já jsem se na to vykašlala, jelikož mě Falkouš vážně nevnímal a zkazila bych si všechny povely.. Zůstala jsem tam trochu déle a jakmile mu fenka (Dafyna) zmizela z dohledu, tak zas cvičil pěkně. Chová se jako kdyby Dafyna hárala, i když nehárá. Do žádné jiné fenky takhle zblázněný není, tak nevím co mu to přelítlo přes čumák.
Jelikož mi utíká (= 50kg se nezastavitelně rozběhne jiným směrem), když je na cvičáku Dafyna, tak jsem už opravdu vyrazila pro ten ostnatý obojek, ale zas ho neměli, tak jsem koupila jen sušené kuřecí maso jako pamlsky.

Víkend s Amálkou

27. ledna 2013 v 18:55 | Das
Tenhle týden jsme sice nevyrazili na žádnou dlouhou tůru, ale i tak jsme si sněhu užili dost.
Ve středu jsem si řekla, že jsme dlouho nebyli na cyklostezce, a tak jsme tam vyrazili. Zřejmě tudy chodí hodně psů, jelikož Falkouš čuchal, čuchal a čuchal. Na konci cyklostezky jsme procvičili pár prvků z poslušnosti. Falčí byl šikovný, ale brzy ztratil pozornost. Domů jsme se vraceli za tmy a potkali černého velkého psa, na kterého musel Falko samozřejmě zavrčet....
V pátek jsem neměla moc času, takže jsem Falkouše vzala jen na krátkou půlhodinovou procházku. Dopoledne byl s bráchou u babičky, kde na louce běhal vedle auta (jsem proti tomu, aby pes běhal poblíže auta, ale vím, že ho má brácha naučeného a hlídá si ho), takže jsem si mylně myslela, že bude utahaný. Při návratu domů jsem v parku zahlédla lítat černého psa, a tak jsem si ho připla na vodítko. Ale za chvíli ten pes letěl k nám a já poznala Amálku, Falkoušovo kamarádku. Okamžitě jse ho pustila, aby se spolu vyblbli. Bohužel jsem musela skoro hned jít, ale domluvili jsme se na další den.

Brodění sněhem

19. ledna 2013 v 23:26 | Das
Ve středu začal padat sníh.. a sněžilo.. a sněžilo i celý čtvrtek... až ho i tady v nížině máme snad skoro půl metru a já čekala na autobus přes hodinu. Ale je to krásné - k zimě sníh patří a právě proto zimu miluju.

Nejdříve se ale trochu vrátím v čase. V neděli jsme byli na cvičáku, kde podlouhé době byla i fenka bandoga, se kterou si vždycky Falko hrál. Hned jsme je pustili, aby se spolu trochu prolítali. Cvičení šlo celkem dobře, dokud jsme nešli psi vypustit ven. Falkouš se popral s Buddym kvůli fence bandoga, jelikož měla falešnou březost a oni to cítili, takže jsem se s tím blbečkem od skupiny odpojila a s vlčandou Miou jsme se šli kousek projít. Majitelka Mii (mimochodem moje bývalá sousedka) se docela dost divila, že si Mia s Falkoušem hraje, prý nemá psy ráda. Ale spolu se vyblbli. Potom šlo cvičení z kopce - Falkouš by si chtěl ještě hrát a nesoustředil se na mě. Po dlouhé době jsme šli na kladinu, i když byla namrzlá a poprvé ji přešel v klidu a pomalu. Alespoň nějaký úspěch! :)

Vánoce s Falkoušem

2. ledna 2013 v 22:07 | Das
Prázdniny jsou fajn v tom, že má člověk více času a tím pádem i na procházky se psem. Nejen proto jsem se těšila na Vánoce, ale jelikož tu byly sestřenky, tak jsem zas tolik volného času neměla, ale procházky byly i tak pěkně dlouhé.

Den před Štědrým dnem - neděle 23.12. jsme vyrazili na cvičák, i když jsem váhala jestli jít nebo ne, protože padal sníh se sněhem. Nakonec jsme za základního výcviku byli jediní, ale přidali se k nám dva psi, co tam jsou vždy a cvičí sami a později dorazila fena pitbula (ze základního výcviku). Falkouš vyjel po jednom černém psovi, takže jsem mu vynadala. Pak už byl v pohodě, jen všechny psy pak znervóznila fena pitbula, která měla před prvním háráním.

Na Štědrý den jsme odpoledne vypadli ven na procházku. Pilovali jsme přivolání na louce (kde zřejmě cítil háravou fenku) a pěkně jsme se prošli. Z vánočních dárků měl největší radost Falkouš - ode mne dostal míček a od bráchy dvě kosti. Nejdříve ho uchvátil míček, ale pak přišel na to, že pod stromečkem ještě něco leží a hned si z pytlíku vyndal tu větší kost. Do teď z ní nic nesežral, jen si s ní hraje. Míček jsem mu uklidila a dám mu ho až sežere kost.

Zimní Kožich

9. prosince 2012 v 23:03 | Das
Myslím, že už můžeme prohlásit, že zima přišla. Za oknem se momentálně pěkně chumelí, řeka trochu zamrzla a ráno bylo na teploměru -13°C. Je to úžasné jít venku, sníh křupe pod nohama, mráz lehce štípe do tváří, sluníčko svítí, pes se válí ve sněhu,..

Nejdříve se vrátím k minulému víkendu, přesněji řečeno k minulému cvičáku. Moc skvělý nebyl, jelikož tam byla fenka, která má doma kamarádku fenku, která hárá a přestože ji majitelka vykoupala, tak to z ní Falkouš cítil, tudíž o nějaké poslušnosti se mi mohlo jen zdát. Jako by nestačilo, že háraly další čuby v okolí. (Ty nejspíše teď dohárali, jelikož se Falko včera po dlouhé době pořádně nažral.) Ale stejně to bylo srandovní, jak za tou malou fenkou pořád běhal, když jsme psiska vypustili a ona se mu akorát tak proplétala mezi nohama. :D

Přiznám se, že jsem celou sobotu proležela, ale alespoň večer jsem se zvedla a došla vyvenčit psa. Na krajích řeky se udělaly docela silné ledy, z čehož byl Falčí mírně mimo, jelikož skoro pořád z řeky pije a najednou měl smůlu. Tak si hezky machrovsky na led zaštěkal a pustil se do jeho probořování. To samé dělal dneska ráno, když jsme šli na cvičák, tak jsem to vyfotila, ale jen mobilem.

Mega procházka, cvičák a venčení s Amálkou

26. listopadu 2012 v 19:57 | Das
Jak už jsem psala v minulém článku, tenhle celý víkend jsem věnovala Falkoušovi. V sobotu jsme vyrazili po dlouhé době na opravdu dlouhatánskou procházku, časově byla skoro tříhodinová. O víkendu je skvělé, že člověk má čas jít ven třeba hned po obědě, a tak se nevrací za tmy. Cílem procházky byl vzdálenější les, nebo spíše potok vedle lesa. Nejdříve jsme se prošli kolem řeky, od které jsme zabočili nahoru, do kopců. Naše město je v dolíku, takže prakticky skoro vždy jdeme do kopce. Cesta k lesu vedla mezi chalupama, ovcema, kohoutama a koňma. A tam skoro u lese je za plotem berňáček, ke kterému Falčí hrozně musí jít. Až na to, že teď už na sebe nekňučí, ale vrčí. Zalezli jsme do lesa a já se rozhodovala, jakou cestou budeme pokračovat. Měla jsem hned asi tři možnosti. Lákala mě cestička zpátky dolů z kopce, ale chtěla jsem dojít k potoku, kde jsme byli minulý rok v zimě, tak jsem zvolila tmavou, nelákající cestu. Za chvíli zabočovala a už byla sympatičtější, i když já jsem netušila, jestli je to právě ta cesta, po které se dostanu na kraj lesa a k potoku. Falkouš zřejmě uviděl nějakou srnku a hned se za ní pustil, ačkoliv to bylo poprvé, co to udělal. Ale na zavolání byl skoro hned sprintem zpátky.

Zánět

21. listopadu 2012 v 22:02 | Das
Možná si někdo pamatuje, že jsem se zmiňovala, že se Falko pořád drbe. Nejdříve jsem to přisuzovala línání, pak jsem měla podezření na blechy, ale po x-tém prohledání jsem usoudila, že to blechny nebudou. A tak jsem se snažila dokopat tátu nebo bratra, aby s ním došli k veterinářovi, přece jen kožních nemocí není zrovna málo. Po nějaké době, když se pes drbat pořád nepřestával a já každý den vtloukala do rodičů, že to přece jen něco bude, se konečně brácha sebral a k veterinářovi došel. Došla bych tam sama, ale Falčímu se u veterináře opravdu nelíbí a já ho těžko přesvědčím, že tam musí jít, když náš váhový rozdíl není ani deset kilo. Už jednou jsem si osvědčila, že já tam s ním sama jít nemůžu, byla bych opět odtažena pryč. :D Navíc náš veterinář nemá zrovna moc dlouhou ordinační dobu a já to proto moc nestíhám se školou. Veterinář prohlásil, že má ucpané anální žlázy, takže mu je vyčistil a píchnul mu injekci. Mělo se tam s ním dojít znovu, jelikož po týdnu se opět začal drbat, ale brácha nestíhal (asi kvůli práci), takže tam šel až po čtrnácti dnech - tento týden. A má zánět análních váčků. Což není zrovna skvělé, ale alespoň se momentálně skoro vůbec nedrbe, protože jsem se málem začala drbat i já. V pondělí by měl jít k vetovi znovu. Ještě jsem mu pro jistotu aplikovala takovou tekutinu proti blechám, co mu byla zřejmě doporučena. Také by se mu neměla měnit strava, což se mění, když mu dojdou granule - místo granulí dostává rýži s konzervou. A právě tenhle týden mu došly, ale do konce týdne by měl být balík předražených granulí doma. Ale myslím si, že je to jen pojistka, kdyby měl alergii na určitý typ potravy, což si myslím nemá, jelikož toto žere celý život.
Ucpáním análních žláz trpěla i naše fena malamuta, snad měla i zánět, takže pro rodiče to není nic nového. Já jen předpokládala, že bude "sáňkovat", jak to prý dělávala Norina. (Moc si na ni nepamatuji, byla jsem malá, když odešla.)
Plyne z toho ponaučení, že holt budu muset na rodiče víc řvát, aby se to nenechávalo na poslední chvíli jako vždycky, nebo si tam psa fakt dotáhnout sama. Chápu, že veterinář pro padesátikiového psa není zrovna nejlevnější záležitostí, ale nemělo by se váhat.

Falkoušovo narozeniny a sněhová procházka

1. listopadu 2012 v 23:11 | Das
1.11.2009 se Falko prodral na svět, vyrostl v nádherného medvěda a najednou už mu jsou tři roky. Praštěně jako štěně se chová pořád, jen už neroste, leda tak trochu mohutní. Vyrostl ale do krásy, to musíme uznat. Za ty tři roky se mu naštěstí nic nestalo a nikdy jsme nemuseli k veterinářovi kvůli něčemu vážnému. Doufám, že to tak zůstane. Věřím, že by se možná už konečně bránil, kdyby na něj nějaký pes zaútočil a neschovával se nebo neutíkal, ale je pořád stejně přátelský ke všem psům. Zvířecí a vlastně i lidské narozeniny moc neřeším, takže žádné psí dorty nečekejte. Ale samozřejmě jsem mu koupila hračku, několik pamlsků a náležitě mu popřála. Schválně jsem mu potřásala packou co nejdéle; "Ať Ti to pořád tak krásně štěká, ocas pořád vrtí, ať máš hodně psích kamarádů, ať nejsi takový lenoch.." A on na mě celou dobu skákal, takže mám trochu podrapaný břicho. :D Nakonec jsem mu dala jeden pamlsek, který jen rozkousnul a vyplivl a hned čapnul hračku, kterou za 15 minut zlikvidoval. Pak jsem se s ním přetahovala jen o tu šňurku, ale bůh ví, kde je jí teď konec.
Samozřejmě kdyby bylo více času, vyrazíme na dlouhatánskou procházku, ale ze školy jsem přijela až v pět.
Jinak mi trochu dělá starosti, že se Falčí pořád drbe. Blechy nemá.. Musím už konečně někoho donutit, aby s ním došel pro jistotu k veterinářovi. (Utíká od taď, já bych ho neudržela, když naše váha není zas tak rozdílná. :D)
K narozkám ještě možná něco dostane od zbytku rodiny. :)

Na cvičáku potřetí

23. října 2012 v 20:50 | Das
V neděli bylo psů na základním výcviku celkem dvanáct nebo třináct, což už je fakt docela dost.
Začali jsme chůzí u nohy. Poté přivolání, které se nám na první pokus vůbec nepovedlo, ale škubnutí stopovačkou pomáhá. Následoval povel lehni a zůstaň s rušivými prvky (šustění pytlíku). Falkouš se asi dvakrát zvedl do sedu, ale jinak úspěšně odolával. Poté se odložení cvičilo i ze sedni a vstaň. Pak jsme si všichni stoupli vedle sebe do prostřed cvičáku, do takové linie, která oddělovala jednu půlku pozemku od druhé. Výcvikář psa podržel a majitel psa odešel na druhý konec cvičáku a pak ho přivolal, takže pes musel proběhnout mezi ostatními. To se Falkovi povedlo, letěl ke mně, vrazil do mě a přeběhnul mě. :D Pak jsme pejsky na chvíli pustili, ať se vyběhají. Docela potěšilo, že jsem si mohla Falkouše pustit, jelikož snad všichni ostatní psi zůstali přivázaní, aby se nepoprali. Hlavně jeden opravdu dominantní belgický ovčák. Po asi deseti minutách jsme si je přivolali a zas procvičili přivolání. Poté se šlo na áčko a kladinu. Áčko Falčí poprvé úspěšně zvládl! Snížili jsme mu ho, ale přelezl ho jedna báseň! Na kladině moc chvátá, musím ho brzdit, ale moc se mi to nedaří. Snad si tam bude jistější a trochu zpomalí.
Tentokrát se mi Falkoušovo výkon moc líbil, i když k perfektnímu máme daleko, ale to ani nechci a nemůžu po něm chtít. :)
Fotka ze srpna minulého roku.

Podruhé na cvičáku

16. října 2012 v 22:07 | Das
Tenhle víkend jsme opět navštívili místní cvičák. Ještě před začátkem se Falko proběhnul s fenkou bandoga a drobnější černou fenkou. Pak dorazili i ostatní, celkem nás bylo asi osm, a tak se začlo cvičit.
Nejdříve jsme zas dělali chůzi u nohy s očním kontaktem, sedni, lehni. S tímhle takový problém nemáme, ale budu muset s Falčím potrénovat to místo u nohy, rád by se cpal někam dál. Potom jsme cvičili potkávání psů s jiným psem, což nejdříve tak skvělé nebylo, ale pak to i docela šlo. Po tomto jsme psy na chvíli pustili, ať se vyběhají. Chudák novofundlačka, ta se hrozně bála všech psů a ještě teď, když nás tam bylo víc, to bylo ještě horší. Ale když pak byla puštěna jen s jedním menším pejskem, tak se otrkala. Falkouš se během tohoto volna dál seznamoval s fenkou bandoga, hodně si spolu hráli. Však velikostně k sobě šli nejvíce. Pak jsme pejsky přivolali (naše přivolání žádná sláva, i když teda přišel) a šlo se cvičit dál. Tentokrát jsme procvičili zůstaň, dokonce i s rušivým prvkem pejsků, kteří procházeli kolem nás. To Falkoušovi šlo, odložení má dobré, i když jsem od něj odešla jen na krok, dva. Pak jsme u nohy dávali povel 'vstaň' dlouhodobě, což nám teda vůbec nešlo, jelikoš na 'vstaň' u nohy není zvyklý, vždy jsem po něm chtěla, aby si sedl. Takže moje chyba, snad alespoň částečně zítra napravíme. Naposledy jsme přivolávali a nám bylo nařízeno si pořídit dlouhý lano, jelikož Falkouš sice přijde, ale rozhodně ne hned.. Takže byl táta vyslán a už mi na parapetu leží desetimetrová stopovačka. Úplně na závěr se překonávalo áčko, které jsme po pokusu nalákat Falčího na psa jdoucím před ním vzdali, je to prostě strašpytel. :D Ale kladinu oproti prvnímu cvičáku přešel. Naskládali jsme mu tam pamlsky, které stejně všechny nesežral, ale zvládl to! A jsem na něj pyšná! :)
Celkově si myslím, že tenhle cvičák byl povedený, líbilo se mi, že jsme nechali pesany vyběhat a že Falko zvládl kladinu. Ale ostatní cviky nic moc. Snad se do příště polepšíme. :)


Kvůli škole na Falkouše přes týden nemám moc času, ale středy mám vyhrazený pro něj, tudíž zítra vyrážíme na procházku a i si něco málo zacvičíme! :) Tento víkend byl ale výborný, hlavně sobotní procházka. Bylo krásně, tak jsme také blbli za lesem na louce a trénovali dálkové odložení. To byla hrozná sranda, jelikož do mě po následném přivolání Falčí šílenou rychlostí vrazil. :D V neděli odpoledne se jelo k babičce, tak jsem se nakonec vykašlala na učení a jela taky. Na fotce je Falkouš po příjezdu k babičce - jako vždy s ukradnutým polenem z hromady.

Poprvé na cvičáku

8. října 2012 v 20:11 | Das
Minulý týden jsme byli cvičák jen očíhnout a domluvit se, zjistit jak to tam funguje. S Falkoušem jsme šli na 'pohovor', což vlastně bylo, že jsme vyšli z areálu pryč, aby nás nerušili ostatní pejskové, předvedli výcvikáři přivolání a prohodili s ním pár slov, proč tam chceme chodit. Důvod je prostý - více kontaktu se psy, další aktivita, poslušnost v přítomnosti psů a možná i naučení či vylepšení (nových) povelů. A také jsme drželi týmového ducha s Amálkou a její paničkou.
Na pochvalu našeho cvičiště musím říct, že je to docela levné; 350kč na půl roku a 4 první lekce zdarma.

Včera jsme vyrazili "naostro". Amálka s paničkou vyjímečně dorazily na místo srazu jen o deset minut později, ale i tak jsme ihned vyrazili. Cestou jsme nechali psiska proběhnout a hádaly, jestli cvičák vůbec bude, když chčije a chčije. Když jsme dorazili na místo dění, vůbec to nevypadalo nadějně. Byla tam jen jedna paní s teriérem, která vypadala stejně bezradně jako my. Během pár minut se naštěstí začali objevovat další pejskaři a nakonec i vážený pan výcvikář.

Čas se rozhodně neztrácel. Skoro hned jsme se seřadili do řady a trénovali chůzi u nohy, zastavení se sednutím a později i lehni. Jsou to základy, které už Falko dávno umí, ale se psy kolem sebe je to těžší a navíc k tomu všemu přidáváme i přesně sednutí u nohy a oční kontakt. Abychom docílili pěkného očního kontaktu je prý dobré, abychom se naučili plivat piškoty z pusy a pes je chytat. No, myslím, že zůstanu u házení. :D A na tom očním kontaktu budeme muset zapracovat, hlavně během chůze.
Pak se přešlo na přivolání. Já, lempl, jsem si nevzala dlouhý špagát, takže jsem Falčího vypustila úplně na volno. Vyrazil pryč, na druhou stranu cvičáku, seznamovat se. Po pár zavolání tryskem přiběhl. No, nic moc pěkného na tom nebylo až na ten trysk. Takže příště nezapomenout dlouhý vodítko doma.
Jako poslední cvičení, protože pršelo, se šlo na kladinu. Tu jsme po prvním krátkém pokusu vzadli, jelikož jsme nechtěli ve Falčím nechat negativní zkušenost. Jak byla kladina mokrá, tak mu to hned uklouzlo a navíc podle mě s jeho velikostí.. mám obavy, jestli se tam vejde. No, snad se zkusí příště. :D
Skončili jsme dříve, jelikož pršelo, s tím, že příště lekci prodloužíme.

Na základním výcviku bylo celkem pejsků pět. Kromě nás Amálka (drobný kříženec labradora a NO), štěně křížence pitbula, štěně novofundlanského psa a kokršpaněl.

Náš výkon hodnotím jako.. ne hrozný, ale ani ne dobrý. Ale bylo to poprvé, příště to určitě bude lepší. :) Už se těším (a věřím, že i Falko) na další neděli.

Fotka z jara.

Probouzení z letní lenosti

24. září 2012 v 19:37 | Das

Jako většina velkých a chlupatých plemen i Falkouš ztrácí přes léto energii a stává se z něho neskutečný lenoch. Vedra prospí a více energie má jen když je ve vodě. A že je zdatný plavec! Někdy první nebo druhý týden v záři jsem s ním a s bráchou byla plavat a on přeplaval bez přestávky na druhý břeh a zpátky a to zrovna v místě, kde je řeka opravdu široká. Letní naštěstí už skončila a můžu s ním vyrazit na dlouhou procházku bez toho, abych ho domů táhla.
Minulý týden jsme byli na procházce. Sice nebyla mega dlouhá, ale dlouhá byla dost. A poté jsme zašli ještě na hřiště cvičit poslušnost a aportovat klacek, přesto ještě energii měl, i když jsme byli venku dvě hodiny. Možná se vám to zdá málo, ale dvě hodiny rychlé chůze nebo běhání je pro tohohle psa dost. (Když nepočítám letní mrazy, kdy má energie ažaž.)
Nestačila jsem se divit tomu rozdílu. Na téhle trase by se v létě už jen ploužil za mnou, ale v tu středu pobíhal, čmuchal kde se dalo a i ke konci procházky se pustil do zápasení s klackem, čemuž jsem se musela hrozně smát, jelikož ho vyhazoval do vzduchu, kutálel čumákem a nakonec si lehl a kousal ho.
 
 

Reklama