Já a moje kecy

Gruzie (část druhá)

4. září 2014 v 21:51 | Das

Ráno jsme se všichni vzbudili šťastný. A kdo ne, tak se mu nálada prostě musela zlepšit při pohledu na okolní hory. Naše tábořiště mělo být výše než česká Sněžka. Když zavřu oči, stále vidím ten božský výhled, noční oblohu,..
Samozřejmě jsme nelenili a hned vyrazili k nedalekému vodopádu. Cesta mě zklamala v tom, že jsem čekala větší tůru, ale když to porovnám s "ice breaking games", které jsme původně měli hrát v jiné části Gruzie, tak jsem si vůbec nestěžovala.

Pánská část výpravy využila příležitosti a ve vodopádu si dali pořádnou ranní sprchu. Mně osobně tedy stačilo, jak mě stříkající voda pocákala, když jsme se hromadně fotili. :D

Gruzie aneb spousta krav a piva

17. srpna 2014 v 22:28 | Das
Díky mé úžasné škole, konkrétně jednomu skvělému učiteli, jsem na konci července vyrazila na osm dní do Gruzie. Poprvé jsem letěla, poprvé byla tak daleko od domova a ještě k tomu jsem absolutně nevěděla, co mě tam čeká. Ach, ta organizace! Na stan jsem byla domluvená s holčinou, kterou jsem sotva znala.. Ovšem obě jsme z dvojčat, tak jsme si rozuměly. Hlavně, když jsme cestou na letiště zjistily, že jsme spolu ležely v porodnici. :D


Po lehké panice při balení jsem se uklidnila a už jsem se jen těšila a těšila. Hlavně, že mám nový foťák, pohory (které se mi rozpadly) a pas. Let trval jen pár hodin, časový posun dvouhodinový, ale nás po příletu do Tbilisi (hlavní město) čekala ještě několikahodinová cesta minibusem do Lagodekhi, kde jsme měli kempovat všech osm dní hned za vesničkou Puna. Cesta byla celkem adrenalin - ujeli jsme 200km za 2 hodiny a to jsme sem tam jeli po prašných silnicích a projížděli stádem krav. Jak jsme brzy zjistili, v této zemi si s rychlostí hlavu moc nelámou.

Vysoké cíle, přání a lenivá realita

16. června 2014 v 20:31 | Das
Každý by chtěl, aby se mu něco splnilo. Sny a přání jsou součástí našeho života. Mám pocit, že já toho chci až moc a přitom se bojím, že vše vzdám a nezbude mi nic. Nechci být další ovce v davu, to raději ať jsem ta fialová s růžovýma puntíkama. Chci za to bojovat, ale co když se vzdám a pak zapomenu, co bylo mým snem. Vzpomenu si v pětatřiceti a budu brečet, že jediné co mám je hypotéka, dvě uřvané děti a manžel, co už není, co býval.

Tenhle školní rok začal vyházet Brainstorm magazine. Lidi, o kterých se v něm píše jsou mojí inspirací. Nebojí se totiž vypadnout na vejšku do (například) Dánska nebo se zúčastnit programu work and travel (nejen) v USA. To mě hrozně nakopává a říkám si, proč ne? Ale jak se v článku "Jak zabít léto" rozčiluje Petra Novotná, češi jsou prostě líní. Než by si sehnali informace a zajímali se o své možnosti, raději promarní léto každoroční brigádou, chlastáním a cachtáním v rybníce.

České školství mě tak rozčiluje, že bych opravdu nejraději na celou vysokou školu vypadla pryč. Nemluvě o tom, že většině škol jde hlavně o tom, aby na počtu studentů vydělali. Státní maturity jsou jeden velký průser. Ale myšlenka toho, že pod slovem "maturita" si představím zkoušku, která je jednotná pro všechny, se mi líbí. Jen realita gymnázia vs. učiliště je trochu jinde.. Bohužel většina zahraničních vysokých škol jsou zaměřeny na ekonomiku a obchod, čímž se moc zabívat nechci a navíc o tom vím houby. (To radši ty houby!) Mojí slabinou je chabá angličtina, ale na tom se vždy dá zapracovat. Největším problémem budou finance, ačkoliv třeba v Dánsku je škola zadarmo, ještě s příspěvkem od dánské vlády. Jak je tomu ale v realitě, když znám jen letáčky a nic neříkající webovky, nevím.

Asi nejvíce se mi líbí představa toho, že bych na půl roku odcestovala s programem work and travel. Erasmus pro studium v zahraničí taky nedělá zrovna málo. Už vím, že chci cestovat, poznat různé země, lidi a zažít toho hrozně moc, protože teď můžu. Znovu odkazuji na Petru Novotnou, která výstižně píše o poutech, které člověku přistanou na rukách jakmile pracuje a má po škole. Momentálně mě okouzlil životní styl Kluků Janů, kteří procestovali USA, Nový Zéland, ale i Evropu. Vždy díky práci, kterou si na daném místě našli. Mají můj obdiv! Můj projekt na němčině Traumurlaub byl o tom, jak se ségrou vezmeme ruksaky na ramena a procestujeme Evropu - jako Gilmorky! Jo, to by byla paráda!

Poslední střípky z Mostnice, Postojanských jeskyní a Umagu

1. února 2014 v 10:51 | Das

Rozhodla jsem se zbytek povídání o školním výletě na Slovinsko a do Chorvatska smrsknout do jednoho článku. Co si budeme povídat, psát o něčem, co se stalo před půl rokem.. :D

Mostnice

Poslední den jsme dostali na výběr ze dvou výšlapů. Jede vedl na horu Komarču a druhý podél řeky Mostnice až k jejímu vodopádu. Kromě 20 odvážných všichni vyrazili na Mostnici.

Koryto řeky bylo opravdu nádherné - aneb co vše voda dokáže.

Postcrossing

30. prosince 2013 v 20:27 | Das
Ano, už i já posílám pohledy do celého světa a vesele registruju ty, co mi přijdou.
Nevíte, co to Postcrossing je? Jednoduše - Pošli pohlednici náhodnému člověku, kterého si vylosuješ a přijde Ti pohlednice od človíčka z jiného koutu světa. Vše funguje přes web - postcrossing.com, krásný soupis toho, co vlastně postcrossing je a jak funguje najdeš zde.

Zaragistrovala jsem se v létě, ale neposílám pohledy zas tak často. Poslala jsem 5 pohledů, z toho jeden nedošel nebo ho příjemce nezaregistroval a dva jsem hodila do schránky v sobotu. Už jsem posílala do Holandska, Německa, USA a dvakrát do Ruska.

Zatím mi přišly tři pohledy. Vždy mi to tak krásně zvedne náladu, když přijdu domů a čeká tu na mě pohled nebo když mi mamka napíše smsku, že mi přišel pohled. Taky už znám tu chvilku napětí, když si člověk losuje adresu, kam bude pohled posílat. A teď zpátky k pohlednicím, co mi přišly. :)

Tahle ruská karta je od Olgy, která mi píše, že je vdaná, zatím nemá žadné děti, ale má dvě kočky. Její koníček je postcrossing a křížovky. Hrozně se mi líbí známka s kosatkou. O:)

Julské Alpy - Rodica

19. prosince 2013 v 22:20 | Das
Po delší době přicházím s povídáním o mé školní exkurzi do slovinských Alp, tentokrát ze dne číslo dvě. :)

Ráno bylo zmatené - obléct se, vyčistit zuby, uvařit čaj, dojít pro pitnou vodu na cestu (povinně minimálně 2 litry), nasnídat se a sbalit bágl. Pravda, čaj jsem si vypít nestihla a vyběhla jsem s rozvázanýma pohorkama, ale těšila jsem se kam se podívám.

Prvním cílem byla kabinková lanovka, která nás vyvezla na Vogel do výšky 1535 m.n.m. Bohužel byla hustá mlha, takže výhled veškerý žádný. Pak už jsme pokračovali hezky po svých. Cesta byla náročná, do prudkých kopců po štěrku. Musím ale říct, že jsem se držela statečně s první půlkou výpravy. Potkali jsme paní venčící kavkazského ovčáka, na kterém jsem mohla oči nechat. Tam v horách se musí mít úžasně. (Taky že mu to moc slušelo, ale mně přišlo blbé si ho fotit.)

Julské Alpy - Zgorni Martuljkov

29. října 2013 v 21:34 | Das
Už jsem se tady zmiňovala, že jsem se díky mé milované škole podívala na Slovinsko a do Chorvatska. Také jsem slibovala, že se tu objeví článek a plno fotek, což se teď snažím splnit. V tomto článku se budu věnovat pobytu v Julských alpách. :)

Den první

V ranních hodinách 3.9.2013 náš autobus dorazil do slovinského městečka Kranjska Gora, které je proslaveno Světovým pohárem ve sjezdovém lyžování. Náš autobus byl samozřejmě lepší než ten druhý. Ostatním dvěma třídám jsme se vysmívali, jejich bus rozhodně luxusně nevypadal. :D Měli jsme možnost se ještě trochu prospat, najíst se a protáhnout si nohy než se vyrazilo na první výšlap.

Kranjska Gora

Nejdříve jsme prošli městem, ze kterého jsme pokračovali po cyklostezce, ale brzy se nám civilizace ztratila z očí a my stoupali lesem po úzké pěšině či schodišti. Nacházeli jsme se v Triglavském národním parku. Také jsme přešli pár potůčků, kde proběhlo první focení tříd a skupinek. Potkali jsme několik vodopádů, ale ty byly nic proti našemu cíli - vodopádu Zgornji Martuljkov.

Rychlé tempo našich profesorů v čele nebylo nic neobvyklého.

1950 metrů nad mořem, 120 metrů pod zemí a v moři

12. září 2013 v 20:14 | Das
Přesně tak.. byla jsem 1950 m.n.m., 120 metrů pod zemí i přímo na moři. A to vše jen za jeden týden!

V rámci exkurze se školou jsem strávila tři dny na Slovinsku (v Julských alpách) a další tři dny v Umagu (Chorvatsko).
Náplní výletu byly tůry po horách a pak relax u moře. Byla to nejlepší akce všech dob, poznala jsem spoustu super lidí z ostatních tříd, poprvé jsem viděla moře a byla v tak velkých horách. Při cestě ze Slovinska do Chorvatska jsme se zastavili v Postojánských jeskyních, kde jsme se pokochali krápníky a svezli ve vláčku.


Prostě nezapomenutelná akce, na kterou budu vzpomínat hodně dlouho. Nemyslím si, že by se všechno dala popsat v jediném článku, a tak plánuju minimálně dva články plné fotek. Sestřenka mi půjčila foťák, takže jsou fotky kvalitný a musím říct, že některé i povedené. O:)


Doufám, že se tu najde alespoň pár lidiček, co si rádi přečtou o mých zážitcích. :) Momentálně nemám čas, ale snad po víkendu se tu něco objeví.

Vaše Das

Hlídala jsem krysu

29. srpna 2013 v 23:27 | Das
Skoro čtrnáct dnů u nás doma přebývala potkaní slečna bez své majitelky, která se k nám kvůli vysoké škole stěhuje.
Pro mě to byla první velká zkušenost s hlodvacem, jelikož jsem nikdy žádného křečka, morče nebo potkana neměla. Rodičům se představa malého zvířátka nelíbila, máma mi vždy řekla: ,,To radši psa."


Potkan se původně jmenoval Stuart, ale po zjištění správného pohlaví byla přejmenována na Sťuina. Sestřenka k ní přišla úplnou náhodou, když ve škole pitvali potkany a poslední se měl nechat druhé skupině. No, samozřejmě ji tam nemohla nechat. Bohužel ale není moc velký mazel, vlastně skoro vůbec. Čas od času někoho kousne a z klece ven občas taky nechce.

Můj kontakt s ní nebyl moc velký, jen jsem jí každý den krmila a jednou za pár dní přeměnila podestýlku. Nechtěla jsem riskovat, že jí pak nechytím nebo že mě kousne, když už mě po pár dnech trochu hryzla. Ve své poměrně velké kleci je ale spokojená a často jí ani sestřenka ven nepouští, protože sama nechce. Ale už jen to krmení a "povídání si" mě bavilo. Každý den dostávala těstoviny s kapsičkou pro kočky. Mimo to zeleninu, sýr, piškot, jablko nebo granuli pro psy (zdroj bílkovin). Úplně nejvíc ale miluje banánové dropsíky.


Tak jen doufám, že mě má Myšák teď radši, když jsem ji tak dlouho krmila. :D Vlastně ji krmil i děda, protože jsem byla o víkendu pryč, a tak se musel někdo postarat. Včera jí sestřenka pustila na postel, tak mi podlejzala nohy a běhala v peřinách nebo se opřela o mojí ruku. :) Je nádherná i přes ty červené kukadla.

Někdy v budoucnu bych chtěla svého potkana, možná si se sestřenkou pořídíme dva, ale to až někdy.. Momentálně plánujeme pořízení křečka, protože se tu válí jedna nevyužitá klec a plno zrní, který Sťuina nežere. Takže tu možná od října občas přibude článek o džungarském křečkovi jménem Chase.

Fotky jsem s povolením ukradla ze sestřenčinýho blogu.

Závislost na seriálech

9. července 2013 v 12:23 | Das
Přiznávám se, že posledních pár let neustále sleduji alespoň jeden seriál a jsem schopna bez rozmýšlení koukat na další a další díl. Chodím po bytě, jdu ven se psem nebo s kamarádkou, ale pořád mám někde v koutku hlavy onen seriál. Tričko s nápisem "Sleduju seriály a nehodlám přestat" by mi měl někdo koupit k Vánocům.

Samozřejmě jsem od mala koukala na Simpsonovi a na všechny ostatní seriály, co v televizi neustále opakují. To bylo ale takovéto sledování-nesledování, jelikož jsem se vždy vecpala k bráchům do pokoje a koukala s nimi ať už to bylo cokoliv. Úplně prvním seirálem, kde jsem viděla skoro všechny díly, bylo Dva a půl chlapa. Je to asi tři roky zpátky, když brácha nastahoval do počítače všechny díly. Já se ségrou jsme začaly koukat s ním, zpočátku hlavně kvůli tomu, že počítač byl u nás v pokoji. Občas jsem nějaké díly prošvihla, ale to mi vůbec nevadilo.

Když jsme shlédli všechny díly Dva a půl chlapa, přišlel na řadu seriál Přátelé. To je podle mě klasika mezi seriály, kde už jsem viděla hodně dílů. Okamžitě mi to přišlo lepší než Dva a půl chlapa, ale tak je to skoro vždy - seriál, na který momentálně koukám, mám nejraději.

Vorařská padesátka

20. května 2013 v 22:08 | Das
S kamarádkou jsme dlouho dopředu plánovaly, jak se zúčastíme každoroční akce "Vorařská padesátka", kde člověk ujde vybranou cestu v okolí města. Trasy jsou různě dlouhé a my jsme myšlenkama hrdě mířili k rovných 50km. No, když z nás nadšení trochu opadlo a přišel rozum, tak jsme si řekly, že něco kolem 20km bude stačit. A taky, že stačilo.
Cestou na místo, kde byl start, jsem se divila, že je všude tolik lidí. Cyklistů, lidí s kočárky a všichni měli batoh na zádech. Aneb naše malé městečko na chvíli ožilo.
Zaplatili jsme malé vstupné (20kč za osobu) a dostali letáček s informacemi a mohli si vzít i mapy, takže jsem hned po jedné chňapla. My orientační smysl neznáme. Trasy pro pěší byly: 11km, 23km a 33km, padesátka se zřejmě letos vůbec nekonala. Cyklistům ale dali zabrat více - 23km, 60km a 97km.
Trochu jsem znervózněla, když jsem spatřila instrukce k trase o 23km. Byly velmi stručné: Od stratu jdeme stejně jako trasa 11km po červené značce přes kontroly č.1, 2, 3 a 4. Po červené značce pokračujeme i dále od Vesnického mostu přes osadu ,,A" až k hájovně č. 1... Naštěstí jsem první dvě stanoviště velmi dobře znala, takže jsem se hned trochu uklidnila a vydaly jsme se na cestu - obě s malou sváčou, pitím a hlavně odhodláním, energií a úsměvem.
Po chvíli jsme uviděli první značku, která nás pronásledovala i dalších pár kilometrů a my jsme se jí, s hromadou dalších lidí, drželi. (Často bývali vzhůru nohama - někdo je nakreslil jen jendním směrem. :D)

Kouzelná knihovnička 2

30. prosince 2012 v 11:24 | Das
Rok se s rokem sešel a je na čase porovnat změny v mé knihovničce. Tento projekt pořádá Abyss a jde o to, abychom představili svoji knihovnu a za nějakou dobu napsali článek znovu, abychom porovnali změny. Kouzelná knihovnička poprvé.

Za rok mi přibylo hodně knížek a mimo jiné i nová polička. Bohužel nemám vlastní knihovnu, ale jen poličky nad stolem. No, zatím se tam knížky vejdou, ale do budoucna by to určitě chtělo malou knihovnu pořídit. Celkově máme doma opravdu hodně knih, jelikož má mamka velkou knihovnu v obýváku, ve které se najde skoro všechno přes historické romány a encyklopedie až k pohádkám. Pak má ještě ségra svojí poličku s knížkami, kde má svoje místo například oblíbená série Cherub a Hunger games. Jako minule se ale zaměřím jen na svoji knihovničku, kterou jsem tento týden předělala, aby se mi sem vešly i nové knihy.

Blogové letadlo

2. prosince 2012 v 22:56 | Das
Do této hry mě přizvala Gauri.

Tento dotazník spočívá v tom, že:
A. Na sebe prásknu 11 věcí
B. Odpovím na 11 otázek, které mi dal bloger, který mě přizval
C. Napíšu 11 otázek pro další blogery, které přizvu

Tak sama jsem zvědavá, co na sebe prozradím, co vymyslím za odpovědi a které blogery nominuji, aby odpověděli na moje otázky a pokračovali dál. Samozřejmě je to nepovinné.
Já sama oběžníky tohoto typu ráda nemám, ale tenhle mě zaujal svou originalitou. Navíc skvěle řeší to, že poslední dobou nejsem schopna vymyslet vlastní téma na článek a také se o mě zas dozvíte něco více. (Což nevím, jestli je dobře nebo ne.)

A. 11. věcí o mně
  1. Nemám žádný hudební sluch. A výtvarku většinou nesnáším.
  2. Můj orientační smysl je na nule. Dokážu se ztratit i na polích za městem.
  3. Dokážu všechny buzerovat a zkritizovat. (Hlavně rodinu.)
  4. Někdy, když mám rýpavou náladu, tak se mnou nechtějte mluvit.
  5. Jsem náladová, ale občas se rozveselím kvůli maličkosti - skvělé písničce, vzpomínce,..
  6. Bojím se hororů. Knížky klidně, ale filmy ne!
  7. Jsem hodně nerozhodná.
  8. Nesnáším bordel, ale nemohu říct, že jsem pořádná a uklízím. Ten svůj bordel asi přehlížím.
  9. Miluji svou rodinu. Mám tři strarší bratry a sestru.
  10. Se ségrou jsme si hodně podobné, alespoň někteří lidé to tvrdí. Často nás od sebe nerozeznají. Asi to bude tím, že jsme dvojčata.
  11. Nevadí mi, že mám v posteli bahno a jehličí od psa.

Exkurze na Šumavu

18. května 2012 v 21:40 | Das

Včera jsem se školou vyrazila na exkurzi do nádherné Šumavy, kde byl naplánován 10km pochod s GPS, úkoly a to všechno s průvodcem, kterého jsme nabrali ve Vimperku.
Nebyla to akce přímo pro moji třídu, ale se dvěmi kamarádkami jsem se připojila k té třetí z áčka. Když už to bylo zadarmo, proč se nepřidat.

Vyskákali jsme z autobusu a na parkovišti jsme se rozdělili do tří skupinek, které stejně později neměly žádný význam. Do každé skupiny byla přidělena jedna GPS navigace. Chvíli trvalo než se nastavila trasa a než jsme se shodli na směru, ale brzo jsme už pochodovali správným směrem. Byla docela velká zima, takže se člověk ani tolik nedivil, že místama byla i trocha sněhu.

I have Vampire Academy komix!

2. února 2012 v 18:13 | Das
http://1.bp.blogspot.com/-jpHDZJE9ahg/TlNnhpvsZoI/AAAAAAAABEI/otHyCnJtSYc/s1600/9780141338606H.jpgMuhehe!
Se ségrou jsme si za vysvědčení 'poručily' právě komix Vampýrské akademie. Dneska nám došel, takže čtu. Přestože je to v angličtině, rozumím skoro všemu, jen mám omezenou slovní zásobu.
Je to pěkné, Emma Viegeli, která je autorkou kreseb je velice šikovná. :) Návíc je všechno podle knihy, takže jsem maximálně nadšená. Už jsem přelouskala pár stran. Škoda, že je to tak tenké. :D

I love Vampire Academy, I love Dimitrij, Adrian, Abe Mazur. It's good reading. :)

Škoda jen, že moje angličtina není perfektní. Snad jednou bude! :)
Vaše Das

Ohlédnutí za dobou, kdy jsem psala povídky

25. ledna 2012 v 19:08 | Das
Párkrát jsem zmiňovala, že bych ráda něco napsala nebo pokračovala v rozjetých povídkách. Na to pár lidí odvětilo překvapeně, že vůbec netuší, že bych kdy něco psala. A tak jsem prolezla archiv, abych dohledala všechna moje literární 'díla', co jsem tu kdy zveřejnila.

Tumblr_lvb4nmmode1qeik1zo1_500_large

Zabrousila jsem do upířoviny a pročetla si pár dílu. Popravdě jsem se zhrozila - kraťounké kapitoly, hrubky, nesmyslnosti a celkově špatné. Ale dobře jsem si zavzpomínala.
Vlastně k psaní mě to táhlo už jako malou, i když slohovky jsem moc nemusela, ale to se mi do vlastních pocitů spíše vnucovala mámina nechuť. Taky témata typu: Nejlepší prázdninový zážitek, byla opravdu 'nejlepší'. Slohovky jsem začala mít ráda někdy v páté třídě a od druhého stupně exceluju ve slohových pracích. (Neberte to tak, že se chci chlubit.)
Samozřejmě mimo slohovek jsem psala i 'knížku', která byla o jednom klukovi, co dostal psa k narozeninám a potom si našel kamaráda, pak mu přišlo špionážní vybavení od záhadného strýce a nakonec cosi o ostrovu a věži. Následně jsem propadla fantasy, takže další příběh byl o elfce, proroství a tuším - něco s řekou. Bohužel tyhle moje dávné první pokusy o prózu jsou dávno pryč - nejspíš už shnily někde na skládce.
Na delší dobu jsem své amatérské pokusy pohřbila a znovu začala psát až někdy s povídkářskou mánii na blocích - v první polovině roku 2009. Směju se textům, kde jsem psala 'w' místo 'v'. Taky se divím, že třeba Plamen naděje jsem napsala oproti Katy, lovkyně upírů opravdu pěkně. Tedy když to porovnám.

Určitě bych ráda někdy něco napsala, ale asi se budu spíše vyžívat ve článcích. Počkám si na dobu, kdy mne osvítí nějaké spisovatelské světlo a vydám světoznámou knihu. :D Dělám si srandu, ale nevadilo by mi to. Vlastně vydat knihu je mým snem, i když ho sním až na dobu někdy za dvacet let. Kam spěchat, že?
Poslední dobou se mi začíná zamlouvat poezie, takže třeba něco.. zbásním. :)

Spisovatelské střevo?

30. prosince 2011 v 18:01 | Das
Jak už jsem psala, jsou u nás sestřenky. :) A s Ženuš♥ jsme se opět pustily do společné povídky, když už nás chytla psací nálada. :)
Povídka (první část) je publikována na našem společném webu, který bohužel dost.. pustne. :D Snad se tam bude časem něco objevovat. Určitě napíšu i něco sama (mám dva nápady) a uveřejním to zde.
Jen tak pro info, můj blog s Ženuš určitě někdy v dohlednu projde vzhledovou a vnitřní rekonstrukcí. ;D

Tak zas k té povídce. Byla bych ráda, kdyby si ji někdo z vás přečetl. Nezajímají nás pozitivní komentáře, ale i kritické, klidně můžete napsat, co se vám líbilo a co naopak ne. Chceme se přece jen zlepšovat. :) Trochu se omlouvám za téma, kterého je všude plno. ;)

Ukázka: Ta bledá dívka ze snu, byla tady, krvácející s šípem v boku. Vůně její krve mě obklopovala, na okamžik ve mně vyhrál predátor a já se k ní začal sklánět s vytasenými tesáky, ale když jsem se zaměril na její jemné rysy, odolal jsem svému nutkání a přestal jsem krev vnímat.

Kouzelná knihovnička

23. prosince 2011 v 19:56 | Das
Kouzelná knihovnička je projekt od Abyss a v podstatě jde o to, abych vám fotkou představila svoji knihovnu nebo poličku - prostě místo, kde mám svoje knížky. A za nějakou dobu knihovničku vyfotím znovu, abychom porovnali jaké se udály změny.

V obýváku máme obrovskou knihovnu plnou převážně mámininých knih, ale jsou tam i knihy našeho dětství. Z matčiny knihovny jsem několik knih četla, ale myslím, že nemá smysl fotit 'neznámou a cizí' knihovnu. Proto vám radši představím moji poličku, která asi za chvíli pod tou tíhou upadne - chuděrka malá, proto doufám v budoucnu v pořádnou knihovnu nebo aspoň ve slíbenou poličku. Pár knih má ještě u sebe sestra.

Závislácká hra!

30. listopadu 2011 v 17:55 | Das
Zjevuju se tu. Není inspirace, nálada, chuť.. Proto mi promiňte tento přihlouplý článek..

Křečkův úlet 2

Poslední dobou se i na počítači šíleně nudím. Tak jsem zabrousila na superhry a porozhlédla se po hrách, které mne dřívě bavily. A momentálně jsem šíleně závislá na Křečkovo úletě 2. >ZDE<
Jde o to, doletět vypáleným křečkem, co nejdále. Můj rekord na jednoho křečka je 365. O:) Hra se ovládá poze myší - levým tlačítkem. Začínáte klikem, čímž se vám křeček vypálí do vzduchu. Následně kliknete, když se křeček ocitne u křečka s polštářem. Let řídíte jen pohybem nahoru - v pravo nahoře vidíte 'zásobu' možnosti toho pohybu, který se zvyšuje při samotném letu -, který ovládáte přidržením levého tlačítka myši.
Při letu můžete sebrat nějaké užitečné věcičky, tak vám popíšu, na co jsou.
Raketa - zrychlí let vpřed
Vrtule - Popožene křeka nahoru
Růžová bublina - při dopadu dolů vymršťuje nevysoko kolo nahoru
Zelená bublina - při dopadu na zem vymršťuje dál a výš než růžová
Skate - pokud dopadnete na bříško, trochu vás popoveze
Dřevo s pružinou - nachází se na zemi, vymrští nahoru

Tak doufám, že jsem na nic nezapoměla. :) Na tý hře jsem absolutně závislá, tak doufám, že mne to brzo pustí. :D
Ještě obrázek s momentkama ze hry.

Nulový výtvarný talent

21. listopadu 2011 v 21:51 | Das
Všichni už snad dobře víte, že nenávidím výtvarku. Nejde mi, nebaví mne.
A samozřejmě náš úžasnej učitel vymyslel, že budeme kreslit portrét podle plakátu. Plakát jsme si měli donést z domova, tak jsem vytáhla jediný použitelný - s Paulem Wesleyem. Litujte ho! Plakátu mám sice mrtě, ale to ještě z éry, kdy jsem milovala koně, takže je vám jasné, co na nich je.
Za velký spolupráce spolužaček a hlavně nadaného pana učitele to nějak vypadá.
..ale k hodnocení až později. Porovnejte s originálem.
http://houseofvampires.files.wordpress.com/2011/09/paul-3.jpg
 
 

Reklama