Jednorázovky

Drrable - Darovaný život

30. března 2011 v 16:34 | Das
Mám chuť někdě nějaké slovo přidat, předělat věty a napsat to lépe. Ano, teď mám trochu potíže s limitem 100 slov, ale aspoň jsem trochu utišila svoji touhu psát. :)
Žádné mistrovské dílo to není, potřebovala bych více slov. Snad jsem slova spočítala nakonec dobře. :D


Malá pricezna vyhlédla z okna zámku. Zachmuřila se, protože pes, kterého viděla přivázaného ke stromu na kraji lesa, tam pořád byl. Vztekle pohodila zrzavou hřívou a vyběhla ven ze zámku.
Hrubé dláždění jí škrábalo do nahých chodidel, když přebíhala přes cestu k lesíku. Sklonila se nad velkým hnědým huňatým psem, který ležel pod stromem, k němuž byl přivázán řetězem. Její slyzy plny smutku a zlosti máčely psův kožich, když ho odvazovala. Výtahlá z kapsy kousek sušenky a dala mu ji. Potom ho odvedla na nedaleký statek, kde se pejsek bude mít dobře. Darovala mu překrásný dlouhý život bez utrpení.

Pohádka

10. března 2011 v 17:22 | Das
Napsáno do soutěže o nejlepší pohádku. :D
Nic moc.. :D

Jednoho dne ráno Márinka vstala z postele s nepříliš dobrou náladou. Byla od jakživa nafoukaná, líná a sebevědomá, ale to si samozřejmě neuvědomovala. Ve tváři byla celkem hezká, měla světle hnědé vlásky a modré oči, nosík se jí mírně natáčel nahoru, ale ani to ji neubíralo na kráse, když mělá mladou štíhlou postavu.
Oblékla se, nasnídala se a s nechutí zamířila do chléva pro jejich krávu Rozárku, protože její jediná povinnost byla, že ji musí každý den vyvést na pastvu na pár hodin a hlídat jí tam, aby se nezaběhla. Tatínek byl v lese - připravoval dřevo na zimu a maminka byla za domem na poli, kde okopávala brambory.
Márinka tedy rychle vstoupila do chléva, popadla krávu za řemen a hnala se ven, aby nemusela dýchat zatuchlý vzduch, kterého bylo ve chlévě dostatek.
'Ta kráva je líná!' nadávala při cestě do kopce, protože Rozárka byla již starší 'dámou' a neběhala tak čiperně jako dříve. Na pastvinu to bylo dobrých dvacet minut chůze, ale Márince to připadalo jako dvě hodiny.
Když už tedy na louku došla, pustila Rozárku a sedla si na veliký pařez, co tam zůstal od mohutné lípy. Přemýšlela o tom, proč její rodiče nemohou vzít Rozárku na pastvinu sami, vždyť mají přece dost a dost času. Asi neviděla, že se její otec dře co nejvíce, aby v práci vydělal hodně peněz a přitom stačil opravovat dům a starat se o jejich maličký lesík. Nedocházelo jí, že maminka má hodně práce na poli, na zahrádce, v kuchyni a také, že pečuje o všechny ostatní zvířata.
Nebavilo ji už hloubat nad životem a tak se zvedla, že si půjde k lesu natrhat pár jahod, aby si osladila život.
Trhala, trhala -hlavně ty velké jahody-, když se před ní objevila jahoda ze stříbra. Vykulila oči, honem ji vytrhla ze země a schovala do sukýnky. Tu zahlídne další a další. Rychle k nim popoběhne a ukrývá je pod sukýnku. Jde hnedka k dalším, které ji zavádí do temného lesa. Ona však ani nezaváhá a jde dál a dál.
Již má sukýnku plnou a neví, kam má stříbrné jahůdky dávat. V tu chvíli zahlédne krásnou červenou sametovou taštičku přes rameno a hnedka ji zvedá ze země a ukládá do ní všechny jahůdky, potom si ji nandavá přes rameno.
Pár chvil ještě sbírá stříbrné jahůdky, když najendou zmizí a před ní se tyčí vchod do nějaké jeskyně. Trochu zaváha, co kyby ji tam něco ublížilo? Nakonec přece jenom pravou nohou vstupuje do jeskyně. Otevírají se před ní tři tunely. Vybírá si prostřední, který ji zavádí k obrovské truhle. Odřela si ručku o hrubé stěny tunelu, ale to ji nevadí a dychtivě otvírá truhličku. V ní nalézá měšec plný mincí. Kupodivu je měšec daleko menší než truhla. Malýma ručkama ho cpe, do skoro plné taštičky. Na tváři má úsměv, skoro se usmívá jako blázen.
Netuší kam dál má jít, protože tunel je slepý a rozhlíží se kolem sebe. Napadne ji vlézt si do truhly, protože je ještě malá a nedochází jí, proč by tam měla lézt, ale zdá se jí to jako dobrý a legrační nápad. Jednu nožku tam už má, chytne se za okraj a přehoupne dovnitř i druhou.
Najednou se pod ní víko propadne a ona padá a padá. Křičí, ale to ji nepomáhá. Snaží se něčeho zachytit, ale kolem není nic.
Márinka spadla do velmi hluboké vody a začala se topit. Zvedly se vlny a vyhouply ji do vzduchu a pak se zas potopila. Chvíli si s ní vlny pohazovaly, ale nakonec i vyplivly na břech. Sedla si a ustrašeně se objala rukama. Uviděla nápis v písku, co tam někdo nechal jistě pro ni.
V písku stálo: 'Zamysli se nad tím, jak se ke všem chováš a jestli by jsi své chování mohla změnit! Jinak to může špatně dopadnout!'
Najednou ji všechno vyplavalpo na mysl, jak nevhodně se chovala k rodičům, jak ubližovala Rozárce a zajímala se jen sama o sebe. Chtěla vyhodit nalezenou taštičku, protože to stříbro a peníze nechtěla, ale zjistila, že ji už nemá. Asi jí ji voda sebrala. Kupodivu byla ráda, že ji již nemá.
Rozhlédla se kolem a uviděla řeku a les. Lesem prošla zpět na pastvinu, ale Rozárku nemohla najít. Volala naň, ale ona pořád nikde. Moc se oni bála, proto začala běhat sem a tam, pořád dál a dál a hlasitěji volala, když ji zahlédla jak se pase na sousedovic louce. Doběhla k ní, pohladila ji a odvedla ji domů, kde ji dala do chlévu, který ji vyvětrala a vyčistila. Nakonec doplnila vodu a slámu.
Usmála se. Od teďka bude hodná holčička.

Jak si slíbila, tak činila. Stala se z ní poslušná, pracovitá a ochotná holčička.

Sen

15. února 2011 v 11:23 | Das
Tato povídka je napsána na motivy mého sna, proto prosím, berte ohledy na jisté nesmyslnosti, nebo na přeskakování děje. ;)

Byla jasná letní noc, měsíc se předváděl na obloze a hvězdy kolem něj jen tak líně odpočívaly.
Probudila jsem se s myšlenkou, že jen tak asi už neusnu. Odhodila jsem těžkou peřinu, pod kterou jsem vždy u babičky lehávala a vyšla z místnosti na dvorek. Tráva mě zastudila na bosých chodidlech a vánek mi ovanul tváře.
Nahoře uprostřed lesa, kde se stromy snažily ukrýt silnici, která tam vedla, jsem slyšela občasný hukot aut. Rozhlédla jsem se kolem dokola; všude se povalovaly stíny, což na mě působylo dost strašidelně. Ale přes to všechno jsem byla ráda, že tu stojím. Ani jsem nevěděla proč.
Uslyšela jsme dychtění nějakého zvířete. Počkat, ona budou asi dvě. Napnula jsem zrak do tmy a uviděla dva malé psy, jak se ke mně ženou. Ke každýmu byl připnut jeden konec vodítka, nebo to byl kousek provázku, takže bez sebe nemohli udělat skoro ani krok, protože ten špagát byl dlouhý necelý metr. Jeden měl plavou, dlouhou a huňatou srst a dosahoval mi asi ke kolenům. Druhý byl bílý a byl o něco menší. Ten hnědý na mě skočil, bylo vidět, že je velice přátelský.
Vzala jsem oba dva zpátky domů a snažila jsem se ještě vyspat, i když to moc nešlo, protože ten větší byl pěkný kašpar.
Ráno jsem je ukázala mamce a sestře, potom jsem zavolali do útulku, jestli je tam můžeme přívést.
Moc jsem si jednoho chtěla nechat, ale všichni byli proti, tak jsem s tím nemohla nic dělat.

Stála jsem s mamkou před chalupou a ona mi říkala: 'Můžeš si vybrat jednoho z tamtý smečky,' ukázala dolů k lesu, kde sedělo asi pět dospělých psů a pár štěňat. Skoro se nehnuly, ale občas jeden přeťápnul, druhý zívnul a třetí zavrtěl ocasem.
Okamžitě jsem se do nich zamilovala! Hádala jsem, že jsou to asi Němečtí boxeři. Pocítila jsem nehorázný štěstí, že jsem si myslela, že se rozplynu nebo vzlétnu.. Prostě mě přepadl ten největší pocit blaha.
Mamce bylo líto, že jsem si nemohla nechat ani jednoho z nalezených psů, proto mi nabídla pořízení jiného psa. Psa plemena, který se jí moc líbil a mně také.

Zanedlouho jsem měla doma fenečku s bílím zbarvením srstí. Bílé zbarvení sice není uznávané, ale já jsem si ji zamilovala. Začala jsem s ní každé ráno chodit na procházky a odpoledne a večer taky. Cvičila jsem ji, a protože byla moc šikovná, naučila jsem ji spoustu dalších triků.
S naším psem si bezvadně sedla a dodnes si spolu hrají celé hodiny.

Jo, vím, že se mi vůbec nepovedla. :D Neměla sjem psát svůj vkastní sen.. To fakt dopadlo blbě.. řadši neřeším o.O :D
Aspoň bylo co napsat do soutěže, když je libovolný téma. :D

Život žaček puberťaček

15. prosince 2010 v 19:25 | Das
Povídka se torchu protáhla, ale to bude tím, že jsme ji psala tři dny. :D Moc se omlouvám za zpoždění, ale po škole mi nešel net. Nevšímejte si prosím chyb, nemám čas to kontrolovat, za chvíli mě vykopně bratr.

vystupuje: Áda, Coo, Domi, Hakky, Werri, Denuleta, Bůů

Čtete v celém články, prosím.. :))
btw, dneska asi možná neoběhnu. Pokud ano, tak až po desáté..
 
 

Reklama