My diary

155. My diary

10. ledna 2015 v 13:26 | Das
Nějak se moje prsty bojí po klávesnci rozběhnout tak, jako dřív. Bojí se, že už to zapoměli a zároveň jim mozek toho říká tolik, co by mohli napsat, že neví jaká písmenka zmáčknout jako první..
Mrkám na poslední článek - 4.9.2014 a na poslední deníčkový článek - 31.5.2014. A dnes je 10.1.2015.

Počasí je divný, času je málo, lidi jsou sráči, peněz furt málo, školy moc a prázdniny krátky,..

Přijde mi, že čas letí neskutečně rychle. Mrkla jsem a byly Vánoce. Mrknu a bude léto.

Školní tejden vždy tak nějak přežiju, spánkový deficit doháním moccacinem z automatu a nebo (když si dovolím utrácet) karamelovým lattém z DéKáčka a s kofeinem v žilách se snažím přesvědčit mozek ke spolupráci při písemkách a nebo neusnout.

Občas mám štěstí a tejden zpestří něco záživnějšího - přednášky od studentů z rúzných zemí, něcí narozeniny nebo cokoliv co člověka vytáhne z rutiny spát, stávat, usnout v autobuse, škola, neusnout na hodině, spánek v buse, učit se doma (občas se i fakt učím), spát,...


O víkendech jsou většinou jen dvě možnosti - zápas nebo práce. Basket už je jen o tom dohrát soutěž, dosáhnout toho, aby nás na zápase bylo aspoň těch 5 lidí, co musí být na palubovce. O trénincích ani mluvit nemůžu, žádný nejsou. Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale už se tak těším až to skončí...

Skoro celé vánoční prázdniny za barem taky nejsou moc fajn. Sice jsem si vydělala, ale chci něco nového na sebe, nutně potřebuju boty, litr šel na řidičák (děkuji svým nejlepším bráchům za to, že mi k vánocům dali skoro všechny peníze na něj a jási tak doplatím jen minimum)..

Také stát za barem, usmívat se a koukat se na ty lidi, kteří tam chodí každý pátek a vy máte buď zápas nebo jste v práci a volný pátek prospíte, taky fajn, fakt. Taky mě neskutečně rozčiluje, že v jediné hospodě, kam bych u nás šla, pracuju, takže si to tam nikdy neužiju tak, jak bych chtěla. Ale včera to bylo fááááájnové. Oslava kamarádky mé ségry ve znamení pár piv, jointa a fotbálku.

154. My diary

31. května 2014 v 20:29 | Das
Protože žiju životem.

A také tu právě zírám do prázdného pole a přemýšlím co všechno (ne)napsat nebo snad raději použít to červený políčkem a bílým křížkem nahoře a zapnout další díl Jak jsem poznal Vaši matku. A právě jsem se trochu rozepsala a.. chybělo mi to, takže možná bude mít tento článek nejen začátek, ale i konec.

Uběhl asi měsíc a půl od té doby, co jsem naposledy psala. Mám ale pocit, že je to daleko delší doba, třeba půl roku, protože se toho stalo tolik, tolik jsem toho zažila a prožila. A možná proto nevím, kde začít.

Pročetla jsem si poslední zápisek, tak asi navážu na něj. Zmiňovala jsem se, že mě čeká zaučení v jedné hospůdce. To už mám úspěšně za sebou. A nejen to - už několikrát jsem byla makat a měla na starost celou hospodu a to i se zavíračkou. Nedávno jsem zavírala až v půl čtvrté ráno. Ale baví mě to, teď už znám i většinu lidí, kteří tam pravidelně chodí, takže pohodička. Musím říct, že šéf je pohodář, znám ho přes bráchu skoro od mala. Docela sranda byla, když jsme otvírali ještě jednu hospodu v nedaleké vesnici. :D Šéf to trochu přepískl s pitím (a asi i hulením), že pomalu nemohl chodit a korunu tomu nasadil, když rozkopl na cestě ceduli, která se snažila upoutat na znovuotevření hospody.

Některé z vás možná zarazí, že tu píšu o trávě jako by nic. Řeknu to takhle - já nikdy nehulila, ale nebudu přísahat, že nikdy nebudu, protože "nikdy" je dost silné slovo. Ale nemám to zapotřebí. Ovšem dnes hulí každý druhý a já marihuanu nevnímám jako něco úplně špatného. Samozřejme, když to člověk nepřehání... :)


Tohle je Gaudí. Velký milovník piva, kterému vůbec nejsou cizí útěky a návštěvy všech hospod ve městě. Takhle na mě štěkal ať mu ještě naleju pivo, když ho páníček (šéf) poslal na bar. Samozřejmě jsem mu nic nenalila - to zvládli jiní dříve.

153. My Diary

13. března 2014 v 21:46 | Das
Live life to the fullestTaky to máte tak, že když je venku hezky, teplo, modrá obloha a sluníčko hřeje na plné obrátky, máte skvělou náladu? Já tedy rozhodně! Člověk si uvědomí, co všechno má v plánu a co může uskutečnit. Protože den je najednou delší a veselejší. Tím netvrdím, že je veselý furt - to bohužel ne. Nikdy jsme nemívala moc depresivní náladu, vlastně jsem v podstatě pozitivní a veselý člověk, ale poslední dobou... Ovšem teď, hlavně poslední dny je hrozně fajn!

Díky bráchovi a jeho manželce jsem se s nimi a ségrou vydala na koncert skupiny Kryštof. Kde byla skvělá atmosféra a člověk je poslouchá před koncertem - aby uměl písničky a po koncertu - protože je totální blázen do Kryštofů. Ovšem pak už se přeposlocuhá. :D A stejně lituju, že jsem si nestihla koupit ten kelímek!

Normálně - nekecám - jsme vyhrály! Přísahám! Aspoň jeden zápas sezóny. No ještě nás čekají dva zápasy, tak třeba ještě jedna výhra přibude, šance je. Ovšem člověk se bojí doufat a snaží se jen věřit. Ne že by to fungovalo. :D A basket ve škole je taky suprový, hlavně když se k nám připojí i profesorka, když je nás málo. Krásné vzbuzení o sedmej ráno po půlhodinovém vyspávání v autobuse.

Znáte Adriana Ivaškova? Eddieho Castila? Belikova? Sydney, Jill,.. Ne? Tak to koukejte napravit a vrhněte se na Vampýrskou akademii a hned potom otevřte spin-of Pokrevní pouta. Jo, právě jsem dočetla Ohnivé srdce a zas přemýšlím, že dám repete VA i BL. :D Konečně jsem se po dlouhé době vrhla do bezhlavého čtení.

152. My diary

20. ledna 2014 v 20:57 | Das

"V životě nevěř tomu, kdo tě klame, ale nezklam toho, kdo Ti věří."

Koukám, že poslední deníčkovský článek jsem zpatlala koncem října. A od té doby se toho stalo tolik.. Něco pro mě znamená víc a něco míň, na pár chvil nikdy nechci zapomenout, ale některé bych zas rychle vymazala. "Delete" & "Uložit jako.."

Sedmý listopad byl den, kterého jsem se dlouho nemohla dočkat. V O2 aréně měla koncert skupina Nickelback! Bylo to úžasné, atmosféra jako prase. Se ségrou a sestřenkou jsme si to parádně užily. Dokonce jsem se tam potkala i se svou spolužačkou a jejím přítelem. Večer, který jsem si užila naplno.. Vlastně naplno jsem si užila už i cestu o Prahy vlakem. Předskokanem Nickelbacků byla skupina Skillet. Byli naprosto úžasný, ten zpěvák si to na pódiu umí užít! Samozřejmě od té doby mám v mobilu x písniček od Skilettů a právě teď mi hraje Cumatose. A Chad, zpěvák Nickelbacků, je také naprosto úžasný aneb "Ladyyzzz!". Bylo to nepřekonatelné! Celý víkend jsem měla strávit v Praze, ale kvůli zápasu jsem se musela vrátit hned druhý den. Pro basket vše.


Skillet, 7.11.2013 - O2 arena Praha

151. My diary

19. října 2013 v 18:58 | Das
Download Wallpaper ID 1336663 - Desktop Nexus Nature"Láska je jako vítr. Nevidíš ji, ale cítíš." - Marcus
Zamilovaná.... (??) ....ale bojím se zklamání... A přiznávám se, nějak nejsme schopná se tady, celému světu, otevřít.
Koukám na podzimní listí a děsím se toho, jak rychle je z pondělí pátek a ze září polovina řijna. Dochází mi, že momentálně kašlu na celý svět internetu a že mi to vůbec ale vůbec nevadí. Kdybych chtěla, tak se čas najde, ale já nechci. Na druhou stranu tohle místo mám fakt ráda, i když je jen virtuální.
Škola je už v plném proudu, ale já mám pocit, že jsem zaspala a mám furt prázdniny. Málokdy se opravdu učím a to se samozřejmě ukazuje na známkách. Nejhorší je, že je mi to prostě jedno. Ale na druhou stranu, některé známky tak špatné nemám a jedna pětka žádná pětka! Škola mě nebaví, ale chodím tam ráda. Hlavně po zaříjové exkurzi, při které jsem poznala desítky nových lidí, a tak si ve škole připadám jako doma. Na chodbě mám koho zdravit a pokecám si i s lidmi z jiných tříd. Navíc nedávno náš gympl oslavil 145. výročí založení školy, takže jsme pořádně slavili a účastili se sposty bezva akcí. Nejdříve jsme celá škola vyrazila na Kleť. Byla parádní zima a zpáteční vlak jel zbytečně pozdě, ale byla jsem tam se všema lidma, co jsem chtěla, takže to bylo opravdu fajn. Další den jsme měli průvod městem, kde jsem si málem vykřičela hlasivky, ale atmosféra byla naprosto božská! Ten večer se ještě konal ples, kde bylo fajn, když do sebe člověk hodil pár panáků. Někteří lidé mi tam chyběli, s nimi (nebo s ním) by to bylo lepšejší, ale i tak musím říct, že to byla dobrá akce a bavila jsem se. Dokonce jsem i tancovala a to jsem v životě žádný společenský tanec nepodstoupila. :D A přežila jsem bez (doufám) ztrapnění, ačkoliv jsem tancovala s klukem, co se společenským tancům několik let věnoval. Poslední výbornou akcí bylo přespávání ve škole v rámci filmové noci. Ne že bych viděla alespoň jeden celý film. :D Samozřejmě se pilo, a pokud člověk narazil na dva učitele ze tří, tak byla flaška zabavena, ale třetí dozor to jako vždy vůbec neřešil. :D Spát jsem šla v šest hodin ráno a vstávala jsem v 7:40. Luxusní akce! :) Školu bych neměnila, vybrala jsem si dobře a nikdy toho nebudu litovat. Miluju tuhle školu!
Basket jsme zachránili tím, že jsme do týmu přibrali ženy, když už tedy hrajeme v soutěži proti ženám. No, mám dojem, že se nám každý tým jen vysměje. Na konci měsíce nás čeká další zápas a jelikož spoluhráčka vytvořila událost na fb a napozvalo se tam XX lidí, tak doufám, že se nás sejde více než 6. Hlavně, když někdo chce přijet. Mimo svých tréninků chodím i na basket ve škole, kde si poslední dobou zamakám víc..
Hrozně se těším na koncert skupiny Nickelback, už 7. listopadu! Hodlám si to tam pořádně užít! :)
Nutně potřebuju brigádu, ale kvůli zápasům nevím, jestli bych to časově zvládala. Ale asi příští měsíc vyrazím do Unicallu se zeptat nebo jim napíšu e-mail. :)
Článek o Slovinsko-chorvatské exkurzi určitě napíšu, ale momentálně mám notebook v opravě, takže až se mi vrátí, budu se nudit a budu mít chuť k psaní. :D
Nic není dokonalé, ale jsem šťastná. Doufám, že i vy!
Vaše Das
zdroj obrázku: weheartit.com

150. My Diary

1. srpna 2013 v 17:10 | Das
TumblrPrázdniny letí rychlostí blesku a najednou už máme půlku za sebou. Zbývá jen ten pocit, že se člověk zas tak moc u těch seriálů neválel.
První dva týdny jsem trávila venku s kamarádkou nebo u seriálů se ségrou. Posledních čtrnáct dní v červenci naše rodina strávila v nedalekém kempu, kde se věnovala vodnímu lyžování. Já tam byla kvůli soustředění s basketbalem jen týden, ale i tak jsem si to maximálně užila. Lyžování bylo dosti, válení se na pláži také. Udělali jsme si každoroční výlet na Orlík, kde jsme si se ségrou a bráchou dali turnaj v lukostřelbě jako minulý rok. Na to místo nás jezdí opravdu velká tlupa a možná proto je to tak fajn dovolená! Rodiče se švagrovou a neteřemi tam zůstali i třetí (tenhle) týden. Zážitků bylo moc a moc - večerní čištění zubů, turnaje v šipkách, kotvení plachetnice, procházky se psem... Jednou jsem šla se čtyřletou neteří do hospody pro pivo (bylo asi půl dvanáctý) a trochu jsem jí popíchla, aby něco řekla bráchovi (jejímu strejdovi). A ona na celou hospodu: "Matesi, táhni domů! Už máš dávno spinkat!". Celá hospoda byla mrtvá smíchy. :D
Vůbec se mi nechtělo domů a odjet na soustředění. Hlavně proto, že se nám pomalu tým rozpadá a jelikož nás jelo málo, tak s náma jbyly i mladší holky. Nakonec jsem si i soustředění maximálně užila. Až na to příšerné vedro - v tělocvičně jsme měli 30°C v deset hodin večer. Dvakrát jsme navštívili koupaliště a nalila jsem do sebe litry ledové kávy. Jednou při rozchodu ve městě jsem se s kamarádkou vydala do Lidlu, jelikož už neměla žádné sušenky. Koupila si jich asi kilo! Tahli jsme to k pokladně v tričkách - aneb když si člověk nevezme košík. :D Trenérka nebyla (většinou) moc milá, a tak jsme musely makat a makat. Musí se ale nechat, že jsme se toho hodně naučily, což se nejvíce ukázalo na zápase s tamnějším týmem holek, který hraje ligu. Zhrozila jsem se, jelikož náš basketbal a ani klub na takovou úroveň nemá. Nakonec jsme
prohrály o blbý tři body! Byly jsme pěkně nasraný. Kdybych ubránila sedmičku, nebo proměnila nedaný dvojtakt a LOVE! | via Facebooktrestný hod... Středeční volný den jsme strávili na Šumavě výletem k Černému jezeru, kde bylo krásně i když cesta dost hrbolatá. Poslední večer nás čekalo rozhodnutí o příští sezóně. Toho jsem se dost bála. Pár holek jde na intr nebo (a) na taneční, takže nebudou stíhat tréninky. Těm, kdo na sousku byl, na basketu opravdu záleží, a tak uděláme maximum pro to, aby byl basket dál a nerušily se tréninky a soutěž. Poptáme se pár holek jestli nechtějí hrát, ozveme se bývalým hráčkám, jelikož hrajeme v soutěži proti ženám, tak s námi mohou hrát starší. A kdybychom neměly auta na zápasy, tak se klidně složíme na benzín. Také jsme řešily kapitána, kterým jsem nakonec já.. Těší mě to, ale je to další odpovědnost.. Poslední den před odjezdem jsme - jako každý rok - jsme si zasoutěžili v různých disciplínách a pak vyhodnotily soustředění. Měla jsem nejlepší trestné hody (šestky) a celkově jsem byla druhá (z šesti). Všechny starší holky včetně mě dostali nové basketbalové kraťasy. Jsou mi větší.. ale to nevadí. :) Soustředění bylo zakončeno pokřikem na nádraží. Nejsou důležité ceny ani výsledky, ale to že atmosféra soustředění byla lepší než jsem čekala a smíchu bylo také plno.
Po příjezdu domů jsem se nemohla ani vyspat, jelikož byly v mém městě slavnosti. S pár lidma z party jsem šla něco popít a pak jsme vyrazili na laser show, která by se nám určitě líbila víc, kdybychom se na ní koukali z lepšího místa.
Momentálně si se ségrou a milovanou sestřenkou užíváme prázdného baráku, jelikož rodiče pořád kempují. Přišla nám vodnice, takže jsme ji hned vyzkoušely.. no, ještě to budeme muset vychytat. Upekly jsme několik buchet a zkoušíme různé druhy ledových čajů. Bohužel dnes přijede prateta s druhou sestřenkou, a tak skoro celý den uklízíme. Taky jsme praly, třebaže jsme vůbec netušily, jak se ta pračka zapíná. A musím přiznat, že jsme závislé na sledování seriálu True blood. A ještě se pochlubit - mám obarvené vlasy! Na čokoládově hnědou. :) Moje přírodní barva je normální hnědá, ale mám několik blonďatých pramenů od sluníčka, což mě někdy pěkně štvalo.. Taky cvičíme podle nějaké svalnaté ženské a já se večer chystám jít běhat. :)
Doufám, že si užíváte léta alespoň tak, jako já!
Vaše Das
zdroj obrázků: weheartit.com

149. My diary

12. června 2013 v 15:37 | Das
9637_e1e1_480.jpeg (480×309) picture on VisualizeUsByly povodně.
Třebaže bydlím v Jižních čechách, tak se nás voda zas tak moc nedotkla. Člověk si ale uvědomí jakou ta voda má sílu, že proti ní nic nezmůže i kdyby milionkrát chtěl. Bydlíme nedaleko řeky, takže ji máme pěkně na očích. Díky bohu se k nám voda nevyšplhala ani v roce 2002.... a snad ani nikdy nevyšplhá. Voda už je dávno zpátky v korytu řeky, ale pořád člověk pozná, že řeka byla i tam, kde být neměla. (V parku, na cyklostezce,..)
Koukám, že jsem nic nepřidala už tři týdny. Jak je to možné? No, ani nevím. Jednou člověk ví, co psát, ale nemá čas. Pak má chuť, ale neví co. Pak už prostě není co, protože o blogu nepřemýšlí.
Prázdniny jsou už na dosah, tak moc se těším na ty dva měsíce, kdy nebudu muset přemýšlet, kde jsou jaká pletiva, proč mi příklad v matice zase nevyšel a proč jsem zase všechno učení nechala na poslední chvíli...
Minulý týden jsem se válela doma, jelikož jsem měla infekci v oku, tak jsem si dala dva dny oraz, ale pak jsem chytla od sestry angínu, takže jdu do školy až zítra. Krásně na test biologie a fyziky. Ani jedno jsem se ještě nenaučila. Ale válení v posteli jsem si opravdu užila (když jsem zrovna neměla horečku), takže jsem přečetla celou sérii Smečka a sérii Čarodějnice z Hex Hall a také dokoukala šestou sérii dr. House a začala se koukat na další. Už jsem skoro zapoměla, jak je to nic nedělání krásné. Bohužel se ale na mě teď navalí škola a písemky, na kterých jsem nebyla a budu si muset dopsat.
Vlastně ani nevím, co se v uplynulých týdnech dělo. Byla jsem si jedno úterý zahrát ve škole basket. No, zrovna tam přišli jenom kluci z maturitního ročníku, tak to bylo zajímavé. :D Jinak... nějak si nevzpomínám.
Tenhle víkend máme u nás pouť, takže je na plánu tříšť a smažák v housce a plno dalšího žrádla. V sobotu navíc přijede sestřenka a bude tu snad co nejdéle. Ten samý den se u nás koná i streetball, takže držte palce, ať se s holkama dostaneme co nejdál. Na stejný datum připadl i street v ČB, kde jsem měla taky možnost hrát, divím se, že mě pozvali kluci ze školy, když mě viděli jen jednou. No, chápu, holky do týmu jsou nedostatkové zboží. Další víkend chci oslavit své narozky a maximálně si to užit. Doufám, že to bude nezapomenutelná akce. :)
Ráda byhc napsala nějaké smysluplnější články, snad se najde čas a hlavně ta chuť.
Adios, přátelé.
Vaše Das
(zdroj obrázku: weheartit.com/)

148. My diary

26. dubna 2013 v 23:44 | Das
LargeNaposledy jsem, co se týče deníčku, psala na apríla. Od té doby bylo několik krásných, ale i těžších okamžiků, třebaže mám pocit, že ty kladné naštěstí převažují. To mi připomíná to, jak mi náladu snadno dokáže zkazit pesimistický človek. Spolužačka má často špatnou náladu, kdy sotva slovo prohodí.. Chápu, že ne vždy má člověk náladu a ještě když to zrovna nemá moc jednoduché, ale to neznamená, že musí být nepříjemná na lidi okolo. Dalším a horším případem je spolužák. Nevzpomínám si, že bych ho snad někdy slyšela říct něco pozitivního. Snad jen, když si vychvaloval svou oblíbenou lékárnu. Pokud totiž nědo pořád myslí jen negativně, mám tendenci mít špatnou náladu.. Lidi, buďte veselí!
Začala jsem být nevěrná ČSAD, jelikož bratr má práci v městě mé školy, takže se vyspím jen při cestě ze školy. Aneb v buse se spí nejlépe! Rodiče ušetří díky tomu 600,- měsíčně a já si můžu trochu pospat. Jen bych někdy vynechala to, že musím poslouchat sourozencovo kecy - stížnosti na celou rodinu a problémy, které se mě skoro týkají, ale nemám chuť o nich vědět, natož se jimi trápit a přemýšlet o nich. Stejně s tím nic neudělám, i když bych ráda.
Jelikož jsem včera odevzdala zálohu, tak skoro jisto jistě mohu tvrdit, že v září jedu na týden na Slovinsko a do Chorvatska. Nejdříve budeme tři dny pod stanem v Julských alpách, kde budeme podnikat pěší výlety a pak se přesuneme k moři do Chorvatska. Bude to skvělé, se stanem ještě větší sranda a to že je to s mojí třídou nebo spíše ročníkem je ještě lepší. Aneb miluju mojí školu - s ní se tam podíváte jen za 4 tisíce.
Významnou událostí mého života je, že mám konečně brigádu. To znamená, že budu mít prachy. Nemusím čekat na narozeniny nebo Vánoce, abych si koupila slušné boty nebo šíleně dlouho šetřila na nový mobil. Většina první výplaty půjde na hadry, ať si udělám radost. Bude se ale i snažit šetřit a časem si možná pořídím nějaký ten lepší foťák. No, momentálně by stačil jakýkoliv a ne ten 5 let starý digitál. A cože to dělám? Proklady pro jednu firmu - aneb olepuju klacíčky izolepou. :D
Bohužel ale brigáda má i druhou stránku - zabere dost času, i když k poměru času stráveného čistou prací si vydělávám dost. Je mi líto každé promarněné chvíle, o víkendu se mi nechce chodit spát, i když jsem úplně vyřízená. Vždyť je víkend, nemohu jít spát brzy a prospat ho! Největším žroutem času je samozřejmě škola. Vážím si vzdělání, ale když vidím to krásně počasí za oknem, tak se mi chce vyběhnout ven a dělat cokoliv, jen ne tam sedět! Snažím se udělat si čas na psa, kamarády, bruslení, běhání,.. Bohužel třeba knížku, když nepočítám učebnice a knihu, ze které jsme na dějepise (!!) psali test, jsem neviděla skoro měsíc. A přitom mi jich tolik leží nepřečtených na poličce. Do povinné četby bych se taky už měla, sakryš, pustit.
Pěkného počasí se snažím využít jak jen to jde. V úterý jsem byla chvíli venku s kamarádkama a pak jsem zamířila na basket. Ve středu jsem byla vyvenčit psa, ale ne žádnou pořádnou procházku - málo času a hlavně moc velké vedro na tak chlupatého psa, pak jsem byla opět s kamarádkama venku. Včera (ve čtvrtek) jsem měla ve škole až do čtyř, což znamená, že domů přijíždím v pět. Ale našla jsem si dvě hodiny na to, abych si šla s kamarádkou zahrát basket. Dokonce
Largenás viděl trenér - muhehe. :D Dnes jsem byla se psem a na tréninku. Zítra ráno jdu na procházku se psem a snad se dokopu i k běhání, které mě sice moc baví, ale je těžké se vykopat ven a opravdu jít běhat. Pak budu makat na brigádě a na večer snad půjdu bruslit, odpolední procházka se psem je samozřejmá.
V pondělí jsme o tělocviku byli bruslit, což se mi moc líbilo a snad v pondělí půjdeme zase. Dnes bylo Poslední zvonění éčka, což jsem si užila - hlavně dražbu "skvělých" předmětů (náš arabský spolužák nám vydražil varnou konvici za 500,- - a to nevíme jetsli funguje :D) a jejich video. Octem jsem byla zkropená jen trochu a peněz jsem jim taky moc nedala. :P Těším se v úterý na áčko a béčko. Jinak mám celkem dobré známky, chtělo by to zamakat a možná se na vysvědčení objeví více jedniček než jen ty z výchov a chování. :D Bohužel z němčiny to asi bude trojec jako v pololetí.. já tu učitelku fakt nenávidím!
Těším se na Majáles, chci zajít do posilovny, jít s kamarádkou ven (ne na dvě hodiny, ale pořádně pokecat na celé odpoledne!), mít u sebe sestřenku, něco napsat, dočíst Erininy povídky.. je toho moc a moc, ale člověk nemůže mít vše.
A jak si vy užíváte dnů plných sluníčka?
Vaše Das
obrázky: weheartit.com

147. My diary

1. dubna 2013 v 20:52 | Das
Tumblr_mbolvm3hhp1qhgr5lo1_500_large..Aneb úžasné Velikonoce.
Tedy když zapomenu na to příšerné počasí (sníh, který k večeru skoro všechen roztál a přes noc vždy zas napadl), tak skvělé byly. Bezkonkurenčně, neopakovatelně, stoprocentně skvělé prázdniny! A proč? Sestřenka (Niff) utekla z velkoměsta k nám do městečka.
Ve středu jsme hlídali neteře a ve čtvrtek jen jednu. Vzaly jsme i psa a šli na procházku - já, Niff, ségra, neteř a pes. Bylo to jen na chvíli, byla šílená zima, ale provětraly jsme se.. Noc ze čtrtka na pátek byla docela dost akční. :D Já jsem se sestřenkou spala v dalším bytě našeho baráku, takže jsme si udělaly kafíčko a čaje. Pak jsme byly nějak moc naspeedované, že jsme usly až ve čtyři ráno a v sedm kvůli psovi a nákupám vstávaly. Nejde o to, že jsme nechtěly usnout, ale ono to prostě nešlo.. měly jsme moc energie, pořád co povídat, díl Dr.House se taky stihnul.. Nákupy byly také fajn, až na to, že jsem si nic nekoupila. Po nákupech, při kterých jsem spolu se sestřenkou na sebe natáhla několikery šaty, ke kterým mám normálně odpor, jsme zamířily do KFC na žranici. Pak jsme šly směrem ke čajce, kde ještě neměli otevřeno, tak jsme se stavili v antikvariátu, kde jsem objevila spoustu knih, co jsem četla a moc se mi líbily. V čajce jsme měli vodnici - granátové jablko a čaj bílá perla. Ani jedno mi moc nechutnalo, ale vodnice je vodnice. Večer jsme slintaly nad Klausem v TVD. V sobotu jsme k večeru všechny vyrazily ven s kamarádkou, což se nakonec zvrhlo k menší disco - párty u kámoše. :D Ale bylo to moc moc fajn. Při "tancování" jsme vystřízlivěly a pomalu jsme šly domů, kde jsme zas zkoukly pár dílu Dr.House. Neděle už byla trochu smutnější, protože se blížil odjezd sestřenky domů. Rozhodly jsme se při procházce se psem se projít trochu dál až na Velký Depot, čehož se ségra dobrovolně nezúčastnila. Zato my jsme si užili tříhodinového výšlapu v blátě a sněhu. Před spaním jsme ještě vypily vínko, co jsme měly doma už od pátka. Překvapilo mě, že mi chutnalo víno.. Hrůza kam to se mnou a tím alkoholem spěje. A taky jsem po čtvrt roce měla v ruce cigáro. Ale já prostě kouřit nikdy nebudu, maximálně tak na akcích. To jsem si řekla už dávno a stojím si za tím! Dnes jsme se odpoledne procházely městem a pak bohužel došlo i na loučení.. Tak snad zas brzy..
Tenhle prodloužený víkend byl prostě fajn, i když byl pořád krátký, ale i přesto jsem stihla přečíst Divergenci, na kterou snad napíši i recenzi. :)
A co Vaše Velikonoce? Já na prdel dostala jen od Dědy. :D
Takže, hurá do školy.
Vaše Das

146. My diary

2. března 2013 v 23:23 | Das
Cítím jaro.
Už se opravdu těším na to, až vytáhnu jarní bundu a sluníčko začne opravdu hřát...
Mám toho tolik, co říct, ale nevím kde začít. Sedím, s rukama na klávesnici a nějak nenacházím úvodní kecy, možná proto, že jsem nenašla žádný citát, co by mě nakopnul.
O mé aktivitě tady snad ani psát nebudu. Když není co psát, nepiš. Ono je co, ale čas a ta nálada ke psaní chybí. Někdo možná sedne k počítači a hned mu jedou prsty po klávesnici a píše jako zběsilý, ale u mě to tak nefunguje. Musím si článek dopředu promyslet, vědět o čem budu psat (i když to nakonec dopadá úplně jinak) a hlavně mít náladu na psaní. Takže ve finále mám dva články za únor. :D
Právě teď je mi fajn. Dneska bylo krásně a já jsem se s kamarádkou a psem šla projít na soutok. Jako vždy jsme si s kamarádkou bezvadně pokecaly až se nám zdála ta cesta nějak kratší než dříve. Potom jsme si šly sednout ještě do parku a koupit něco dobrýho. Aneb jídlo nade vše.
Tenhle týden jsem si dala trochu pauzu od školy, do čtvrtka jsem byla nemocná. Zkoukla jsem pár dílů Dr. House a po dlouhé době jsem si i trochu četla. Vzpomínky na dobu, kdy jsem jednu knížku četla maximálně týden.. teď minimálně měsíc.. (Ovšem vyjímku tvoří vampýrské série od Richelle Mead.)
Dost času trávím na skypu se sestřenkou, nedávno jsme přišly na to, jak je skvělé si přes webku zahrát kámen nůžky papír. Nebo doučování matiky, poslouchání ťukání do klávesnice té druhé, hraní dobyvatele.. Nedávno, když přijela k nám, jsme byly v čajce na vodnici a bylo to hrozně fajn. Milujeme vodnici, ty malé šálky na čaj a polštářky na sezení. Je to prostě člověk, se kterým mám tolik společného, tolik krásných chvílí a tolik plánů do budoucna... Škoda, že je tak daleko, ale já věřím, že za půl roku tomu tak nebude... :)
Minulý pátek jsem měla dvojzápas. Bohužel mi nebylo dobře, takže jsem si moc nezahrála, ale ty nervy, ta atmosféra druhého zápasu.. vyhrály jsme o tři body! Ale musím říct, že ty dva dvojtakty přes celé hřiště se mi povedly. :D
Ve škole se mi teď daří, ale i nedaří. Nějaké písemky se mi opravdu povedly, za některé bych se zahrabala do země. A to jsem si zas jednou říkala, jak se budu poctivě učit. Zítra naše třída odjíždí na lyžák, kterého se neúčastním, tudíž budu své škole celý týden sloužit jako levná pracovní síla. Bude sranda. :D Navíc nás ředitel bude pouštět domů už ve 12, takže pohoda. Plánuju chodit ven a jít nakupovat.
Další dobrou zprávou je, že brácha našel práci ve městě mé školy, tudíž se ráno o trošku víc vyspím, jelikož budu jezdit s ním autem. :)
Zítra jdu se psem na cvičák, odpoledne na procházku i s kamarádkou a její fenkou. A budu se flákat, flákat, flákat.. aneb žádné učení!
Vaše Das
P.S.: Uvědomila jsem si, jak ráda fotím a že v budoucnu opravdu fotit chci a že nejde jen o to, jak fotka vypadá, ale i o to jaké vzpomínky v člověku vyvolá. Pod perexem je pár fotek, co jsem složitě vyhrabala z mobilu..
P.S.: Jaký program na úpravu fotek byste mi doporučili? Popřípadě kde ho stáhnout..

145. My diary

4. února 2013 v 20:28 | Das
Kompromis je umění rozdělit koláč tak, aby si každý myslel, že z něho dostal největší krajíc. - Ludwig Erhard
Jarní prázdniny jsem si představovala strávené se psem (na běžkách), partou, psaním článků a čtením. Sníh roztál, takže běžky nepřicházejí v úvahu (pokud bych si na ně nenamontovala kolečka). K napsání jakéhokoliv článku jsem se nedostala (nedokopala) a do knížky se nemůžu začíst pokud čtu něco jiného než Vampýrskou akademii a Pokrevní pouta.
Čtvrtek, den vysvědčení, byl úžasný. Tři trojky a poukaz do knihkupectví za sportovní reprezentaci školy. Po škole jsem s kamarádkou v rámci čekání na druhou kamarádku prolezla pár obchodů, najedla jsem se v KFC i v Dékáčku a moc jsme si to užily. Taky si myslíte, že barevné kalhoty na klukách vypadají absolutně příšerně? Pak jsme ještě čekaly na zbytek party (=kluky) a jeli domů.
V pátek jsem byla s kamarádkou venku a večer na přáteláku mužů (basket). Byla sranda, jen mě naštvala neschopnost mé spoluhráčky... a celkově to, že náš tým spěje k rozpadu. Ale já nechci s basketem skončit, protože je to opravdu sport, který mě pohltil a který mě maximálně baví. To, jak mi jde, je věc jiná.
Neděle byla oproti sobotě docela akční. Dopoledne byl cvičák, kam jsem s Falkoušem vyrazila. No, Falčí mě vůbec ale vůbec nevnímal, několikrát mě odtáhnul kam chtěl (je jen o necelých 10kg lehčí) a celkově to byla katastrofa. Takže "mám nařízeno" pořídit ostnatý obojek. Nemyslím si, že je to špatně, jelikož po tom, co Falkouš na cvičáku předvedl, je potřeba a jelikož s tím budu naučena zacházet. A použiji ho třeba jen párkrát, aby pochopil, že to dělat nebude. Ironií je, že když jsme na cvičák začínali chodit, tak cvičil krásně a že normálně na procházkách chodím s úplně prověšeným vodítkem. Odpoledne jsem byla u babičky, kde byl i brácha s rodinou a druhý brácha s.. autem (:D). Babička vysypala pokladničku a hned jsem o litr bohatější.
A jinak... válím se v posteli a se ségrou koukám od začátku na úžasný seriál Gilmorova děvčata. Ale na plánu je venek s kamarádkou, návštěva neteří, trénink a zápas. Takže zas tak proležené ty prázdniny nejsou, však pořád chodím se psem na procházky - třeba dneska jsem po dlouhé době s sebou vzala házedlo a tenisák.
A abych nezapoměla - před týdnem jsem byla se školou na jeden den na horách. Bylo to úžasný. Kámošce jsem nejdříve připoměla jak se lyžuje, ale pak jsem s pár lidma jezdila i na skokánek, bez skokánků by to přece nebylo ono. A ještě musím zmínit úžasné hranolky v hospodě pod sjezdovkou. :D
O svém vysvědčení (tři trojky) si myslím, že na prvák na gymplu není špatné, ale stejně bych chtěla v příštím pololetí trochu zamakat. Ale bojím se, že to o moc lépe nezvládnu, jelikož se neumím dokopat k učení a už vůbec se neumím učit. :D
Nejvíc mě štve to, že si pořád stěžuju, že nemám žádný čas a když už ho mám, tak ho absolutně nevyužiji. A taky mě štve, když mám blbou náladu. Takže se stůj co stůj snažím držet optimismu. Zkuste to někdy - zakázat si pesimistický myšlenky a hledat na všem něco světlého a užívat si každou fajn chvilku.
Takže... hurá do využití volného času. A ti co si "užívají" školu, tak ať jim to rychle uteče. :)
Adios.
Vaše Das
obrázky ukradeny od strýčka Googla

144. My diary

10. ledna 2013 v 22:58 | Das
Tumblr_mf6xs2a5oc1qc91i1o1_1280_largeJednou jsi nahoře, podruhé zas dole..
Silevestrovská akce sice byla povedená (až na to, že jsem domů táhla připitou sestřenku), ale od začátku roku 2013 mám pocit, že jde všechno do háje a tenhle rok bude ve znamení všeho špatného.
A úplně nejhorší ze všeho je tenhle týden. V pondělí, když dorazím ze školy, tak zjistím, že bratranec je v pr.. Trpí maniodepresivní psychózou a ta se zas přesně po třech letech projevila. Hodně mě to vzalo, jelikož tu byl na návštěvě po Vánocích a bezvadně jsme si pokecali. Sice ho skoro vůbec nevídám, teď jsem ho viděla po třičtvrtě roce a předtím asi před .. šesti lety? No, možná přeháním, ale opravdu si nevybavuji kdy jsem ho viděla. Ale je to skvělý, chytrý muž. Ale svět je krutý a on má tuhle nemoc. Jeho rodiče nevěděli kde je, doma nebyl.. Naštěstí ho našla policie a odvezla do ústavu. Snad mu bude lépe. Musím na něj pořád myslet.. A ještě více nechápu, jak někdo může věřit v Boha, když se dějí takovéhle a ještě horší věci. Možná to nechápu právě proto, že závidím těm, co našli pevnou víru.
Pak nastalo úterý. Přijdu ze školy a zjistím, že Falkouš má průjem (a následně zácpu) a má něco s levou zadní nohou. Chudák nemohl si lehata a sedat, jak ho bolela, tak jen stál. S bráchou jsme vyrazili k veterináři, který nám oznámil, že má zřejmě jen nataženou šlachu nebo sval. Naštěstí je dnes už v pořádku, už má i energii a je veselý a vítací jako vždy. Nepřeju nikomu zažít ten pocit, když jeho zvíře (rodina) trpí. Jednu noc jsem měla kvůli psovi přikryté jen nohy, jelikož mi zalehl peřinu a já ho nechtěla odhánět kvůli bolavé noze, a tak jsem spala v mikině.
V úterý jsem též měla trénink, kde jsem zjistila, že nemáme žádný odvoz na sobotní zápas. Pak jsem dostala na starosti dresy, ale jeden pohřešuju. Celkově se nám tým rozpadá - tři holky všechny buzerují a pak už nikdo nemá ani chuť se na tréninku ukázat. Navíc mi basket opravdu "šel".
Už 14 mám rýmu, což člověka také zrovna nepotěší, ale snad jsem se jí dnes už konečně zbavila. Stejně tak bolesti hlavy.
Ve škole je to písemka za písemkou. Na gymplu se mi líbí, ale pořád jsem se nenaučila se učit. Nedokážu se na učení pořádně soustředit, ale musím se pochválit, že z biologie mám za 1. No, z dnešní písemky z fyziky to bude za 3 nebo za 4 a úterní test z němčiny stejně tak. Víkend bych měla strávit s učením - poznávačka z biologie (rostliny), poznávačka egyptských bohů + písemka, v pondělí písemka z bižule, (povinně) vypočítat 4 příklady z fyzikální olympiády a dál bych radši nepřemýšlela...
Myslím, že když člověk delší dobu prožívá špatné věci, tak najednou začne být více pesimistou a dobré věci maže, jako kdyby se nestaly. Proto se je snažím vydolovat z mozku.. Tenhle týden jsem se dvakrát vezla do školy a dvakrát ze školy autem, což je celkem 120,- Kč ušetřených. Ze zkoušení z angličtiny mám za 2. Čtu Pokrevní pouta. Tenhle týden jsem s bráchou docela vycházela. Už mám na dvoře basketbalkový koš (zatím tam jen leží). Příští pátek a na konci ledna si jednu na jeden den zalyžovat, jednou s rodinou a podruhé se školou - už se těším, po třech letech budu stát na lyžích!
I tak ale mám tendenci vybavit si na všech těchto věcech tu negativní stránku. (Např.: Že koš budem muset dát níž než má být a že na čtení nemám vůbec čas..) Ano, všechno má svou dobrou, ale i špatnou stránku. To mi připomíná slohovku z češtiny, díky které se mi vybavilo, jak miluju psaní, ale moc jsem se nedržela zadaného slohového útvaru, který byl dán u mého vybraného tématu. :D
Takže.. Don't worry, be happy. Zas přijdou skvělé dny. Meybe.
Vaše Das
(obrázek ukraden z: weheartit.com)

143. My diary

25. prosince 2012 v 19:51 | Das
3114926831_1_4_6zwfibnf_largeTak úspěšně hlásím, že se mi kost z kapra v krku nezasekla a pořád žiju. :)
Vánoce u nás neprobíhají nějak přemrštěně, vlastně už ani dárky tolik neřešíme, hlavně aby měly pěkné Vánoce neteře.
Kvůli těm Vánocům jsem dokonce uklidila. Už taky bylo na čase, byl tu bordel jak v tanku. (A už tu je zas.) Na Štědrý den jsem odpoledne zdrhla ven se psem, abych náhodou nemusela ještě někde něco dělat a vrátila se až před večeří. Nesnáším ryby, protože nemám ráda kosti, ale chuťově mi chutnají. Po večeři jsme si rozbalili těch pár dárečků. Mámě jsem koupila hlavolam, od kterého jí hned táta sebral návod a rozložil ho. No, složit ho úplně se nepovedlo nikomu (ani s návodem) a to jsem se bála, že je moc jednoduchej. Ségra měla radost z knížky "Lékárnička Dr. House" a kruté sudoku se mámě vyluštit nepodařilo anijedno. A co jsem dostala já? Notebook, společně se ségrou. Pak knížky - nový díl Cherub, Zlatá lilie, Čarodějnice z Hex hall 3. Pak drobnosti jako sprchové gely, gumičky, propisky,..A pak peníze. Brácha mě překvapil tisícovkou! Hned v pátek plánuji na nákupech část utratit, hlavně za tašku na basket. :) Největší radost z dárků měl ale Falkouš, ale o tom jindy a v jiné rubrice.
Dnes jsme se u nás sešli celá rodina - babička, děda, sourozenci s přítelkyněmi a dětmi, strejda s dědou a bratranec se sestřenicí. Ano, jsme velká rodina, takže nás tu bylo jak smetí. :) Bylo fajn se takhle sejít, ale jelikož jsem bohužel trochu víc nachcípaná, tak jsem toho měla chvilkama plné zuby. Pak jsem šla se psem ven - stavila jsem se pro bráchovu přítelkyni a šli jsme k babičce, kde si brácha opravoval auto. Vzali jsme to oklikou přes louku a pak lesem...
Je úžasné, když mě ráno nebudí budík, nemusím strávit většinu dne školou a hlavně mám spoustu času a můžu se věnovat Falkoušovi. Pak samozřejmě potěšil nový notebook, jelikož starý počítač funguje jen když se mu chce. Prázdnin však ještě není konec.. Chci číst, napsat pár článků, procházkovat, jít ven s partou,.. Také ve čtvrtek přijedou skoro na týden sestřenky, z čehož mám radost, ale jen kvůli Niff, mé duši nejmilejší a nejbližší. V též den mám také v plánu jít na Depot (sousoší), místo, které máme s kámoškou rády a rády se tam vracíme. V létě jsme tam byly hodněkrát, i když to je kus cesty. V pátek jedu nakupovat, v pondělí slavíme s partou silvestra. Takže plánů mám dost, jen aby všechno vyšlo tak, jak chci.
Mimochodem už delší dobou přemýšlím o pořízení foťáku - starý digitál se mi pomalu rozpadá a navíc vůbec nefotí tak, jak bych si představovala. Nepotřebuji zrcadlovku, výkonější kompakt mi postačí. Chtělo by to sehnat si na léto brigádu, abych na něj sehnala peníze. Ale jde o to, jestli brigádu seženu. Nechci nic plánovat, abych pak nebyla zklamaná.
Doufám, že si svátků uživáte a přeji šťastný Nový rok!
Vaše Das
(obrázek ukraden z weheartit.com)

142. My diary

15. prosince 2012 v 20:54 | Das
Vzpomínám si, jak jsem první školní den zakopla na schodech ve škole a jak jsme se spolužačkama nemohly najít, kde jsou naše skříňky. A teď je za týden Štědrý den.. Čas hrozně letí, v pondělí je ještě pondělí, ve čtvrtek je už čtvrtek.
Ve čtvrtek jsem byla naštvaná kvůli testu z biologie - dvojka mi utekla o jeden jediný bod! A to jsem tam udělala dvě úplně zbytečné chyby.. Opravdu jsem byla vytočená. Ale pak, cestou na autobus, jsem potkala kluka v kabátě, který vypadal jako holčičí. No, zas tak vtipné to nebylo (možná vůbec), ale já se tlemila ještě před nástupem do autobusu. Mimochodem, náš autobusák je nejlepší. A ten debil, který jezdí ve čtyři a v půl třetí je na zabití. Ještě, že ho občas vystřídá nějaký jiný.
Páteční škola byla docela odpočinková - první tři hodiny jsme psali scio testy, kde jsem totálně pokazila hned ten první a na třetí se už všem odvařil mozek. Následoval zeměpis, na který jsem měla referát, který měl být místo zkoušení, ale uznal mi to jen jako referát. Ach jo. Poslední dvě hodiny byly stejně nejlepší! Máme dvouhodinovku počítačů, na které jsme rozděleni na dvě skupiny. Druhá skupina má profesorku, od které všichni chytají trojky a hůř. My máme profesora, se kterým jsme si udělali vánoční hodinu a koukali na Simpsonovi.
Jen tak mimochodem, prohlížela jsem si maturitní videa našich bývalých maturantů a umírala jsem smíchy. A abych ukončila téma o škole, tak nemám ráda praktika a testy z fyziky, ale hodiny jsou boží. Umírám tam smíchy. Za profesora máme mladšího punkera s dredama do půli zad. Látku vysvětlit dokáže a navíc je s ním sranda..
V úterý jsem byla nakupovat dárky. Pro ségru jsem koupila fakt boží, pro sestřenky taky krásné, pro neteř omalovánky a karty a pro mámu sudoku a hlavolam. Přiznávám, že ten hlavolam bude primitivnější než jsem si původně myslela, ale co nadělám.. :D A neodolala jsem a v Levných knihách jsem si pořídila knihu, kterou jsem už četla a moc se mi líbila - Holky na vodítku - Jmenuju se Alice od Ivony Březinové. Pro tátu jsem dnes koupila fusekle a taky dárek pro sestřenku k narozkám. A taky pro sebe zinek a odtentovač na bradavice.
V pátek jsme hrály poslední turnajový zápasy. (basket) Jeden jsme prohrály, druhý vyhrály. Za tu první čtvrtinu prvního zápasu bych si fakt nafackovala.. Kdyby jsme nebyly tak rozjukaný, tak bychom měly nějakou šanci. Ale můj osobní výkon nebyl špatný, nekazila jsem to tolik jako vždy. Jen nám chyběla kapitánka, což bylo znát a také to znamenalo, že jsem ji zastupovala já. Vždycky nevím, co mám pořádně dělat. :D Teda, teď už jo.. Po zápasech jsem se šla najíst na vánoční basketbalovou besídku. Od trenérů jsme každá dostala potítko a my hlavnímu trenérovy daly flašku něčeho silnějšího a jeho synovy (který nás trénuje momentálně více, což je dobře, protože pak není trénink prožvaněný) víno. Měli radost. Mladší trenér při rozbalování dárku: "Jsem vám holky zapoměl říct, že po Vánocích vás už nebudu trénovat, protože nastupuju na protialkoholickou léčbu." po rozbalení: "Tak já to asi ještě odložím.." Opravdu byla sranda, jako vždycky. :)
Je bezvýznamné sem vypisovat všechno, co se stalo a ani to všechno, co má nějaký význam se sem nevešlo, tak už jen pár věcí ve zkratce.
Zítra jdu na cvičák a snad ještě dnes zabalím nějaké dárky. Máme nové dveře, sice jsou namontované jen vchodové, ale jsou krásné. Sekající počítač mě jen a jen vytáčí, už aby byl Štědrý den a funkční notebook. Sněhu jsme měli moc a moc, ale dneska všechno pokazil déšť. Po měsíci a půl jsem konečně dočetla knížku Železný král a vrhla se na Cherub - Motorkáři. Ujíždím na Dr. Housovi a The Vampire diaries. Chtělo by to nový vzhled. Preferuji Ježíška, nemám ráda Santu v Čechách.
Přeji všem krásné pohodové svátky a bohatého Ježíška,
Vaše Das

P.S.: Miluji balení a nakupování dárků, když vím, co dotyčnému koupit. A sestřenka si založila blog, živoří tam pod přezdívkou Niff. Určitě se koukněte, přidává pěkné fotky, povídky a články.

141. My diary

18. listopadu 2012 v 19:04 | Das
"Upřímný přítel je ten, kdo Tě napomene, kdo Ti řekne pravdu do očí; toho si važ!" - Božena Němcová
A zas je další víkend pryč. Možná, že byl moc krátký, ale rozhodně byl krásný.
V pátek jsem myslela, že se ze školy zblázním. Učila jsem se na matiku, kterou ze srdce nenávidím, a byla jsem šíleně ráda, že jsem konečně něco pochopila, že mi to jde, vychází. Ale profesorka musela do testu dát ještě něco z přechozích stran, což byl sice příklad, který bych zvládla vypočítat, ale byl tak na čtvrt hodiny.. Druhá skupina měla stejný styl, ale kratší. Ach jo. A já doufala, že si známku vylepším. Ale jinak bych snad měla mít dva ze čtyř dobře. Před matikou byla ještě angličtina, ze které jsme psali na celou lekci. No, čas naučit se kvůli matice nebyl, takže to nevidím nijak slavně, ale předchozí známky špatné nemám, tak se to zas nezblázní. Po matice následovala němčina, také test, o kterém jsem se dozvěděla při příchodu do školy. Jsem ve skupině pokročilých, proto bych si sama doma potřebovala projít gramatiku, co jsme brali na základce, ale nějak nenalézám čas. Z testu mám 3-. Místo zemáku byla biologie, moje milovaná, ale ještě že nezkoušela, jelikož jsem jako jediná z celé třídy nebyla zkoušená a neuměla jsem skoro nic. (To mi připomíná že zítra bude zkoušet určitě..) A pak jen dvouhodinovka počítačů, kde jsem v převodech soustav pokazila jen jeden říklad, tak snad to bude ok. Jen mě mrzí, že tenhle profesor nám už nebude (na naše přání) vykat. Byl jediný, kdo nám vykal a ač to bylo nezvyklé, líbilo se mi to.
Doma jsem si oddychla a pak vyrazila na trénink. Domů jsem šla s kamarádka, tak jsme zavolaly ségře se sestřenkou (která přijela na víkend, sama!!), aby nám šly naproti a šli jsme jetě na sídliště si zahrát basket. Byla tma, ale nám to nevadilo. :D Potom jsme přece jen razily dom.
Sobota byla nádherně proležená. Z pyžama jsem se se sestřenkou převlékla až ve tři odpoledne. Aby se neřeklo, že jsme tak moc lenošily, tak se musím pochlubit, že jsme ušili tunel, provázek a hamak pro potkana, kterého sestřenka zachránila. Jsme to ale šikovné! Pak mě naštval bratr, pes si vyjel po psovi a on ho za to seřezal podle mě až moc. Kretén. Jak já ho někdy nesnáším! Večer jsem se sestřenkou šla na oslavu tří lidí z party. Jako dárek jsme koupily amundsena a zlatopramena.. a šlo se. Byli jsme na staveništi, občas jsem byla fakt vyplašená, že přijednou policajti, kteří se tam občas zastavují, ale naštěstí nikdo nepřijel. Krásně jsme pokecali, já moc nepila, třásli se zimou a už v jedenáct jsme to zabalili všichni. Kamarádka s přiopilími kamarády nás šli ještě dorovodit domů. Byl to nádherný večer, nikdo to s pitím nepřehnal. Naše parta je prostě nejlepší! V noci mi psal ještě kámoš, jestli bych o něj neměla zájem.. tak jsem ho slušně odmítla. Je to fajn týpek, ale..
Dnes jsem měla zápasy v basketě. První jsme prohrály o jeden koš!! Což docela naštvalo, ale kdyby si vzal trenér time, tak to mohlo být naše. Jelikož syn trenéra, který nás také trénuje, na zápas nejel, tak holky z týmu povolaly trenérku ze soustředění. Jsem ráda, že jsem ji viděla. :) Druhý zápas jsme hrály líp, i když skórově jsme prohráli. Musím přiznat, že mě to dneska prostě nešlo, ještě víc než obvykle.. Ale už s tím nic nenadělám. Domů jsem dorazila až v pět. :/ Takže na mě čekají věci do školy, musím mrknout na tu biologii, naučit se na test z literatury a zopakovat si vzorečky na test z chemie. Ach jo. Nejradši bych se zahrabala pod peřinu a spala.
Na cvičáku jsem už nebyla asi tři týdny, nehledě na to, že bych ho taky mohla zaplatit. Čtu knížku Železný král, docela se mi to líbí, i když na začátku byla slabší část. Určitě napíšu "recenzi". The Vampire Diaries se mi tentokrát líbilo docela hodně, vlastně i minulý díl byl vydařený. Mimochodem, už mám shlédnuty první tři série Dr. House, ale čtvrtá není na ulož.to. Naštěstí to zachránila kamarádka, která pár dílů ze čtvrté série má.
A víte, co je skvělé? Mám noťas! Sice je starší, nový bude až k vánocům, ale konečně se mi nic neseká ani se počítač nevypíná sám od sebe. Sice je pomalejší, ale když je člověk trpělivý, tak se to dá přežít. :)
A už by tu mohl být další víkend..
Vaše Das
zdroj pbrázku: weheartit.com

140. My Diary

12. listopadu 2012 v 14:05 | Das
Tenhle víkend jsem měla volný a proto jsem toho chtěla pěkně využít. V sobotu byla na plánu dlouhá procházka se psem do vzdálenějšího lesa, kterou jsem už dlouho odkládala, a v neděli jsem se těšila na cvičák. Navíc jsem s Falčím chtěla zapracovat na poslušnosti.. Ale místo toho jsem celý víkend proležela. Ani nevíte, jak moc jsem naštvaná, ale s horečkou asi těžko vyrazím na mega procházku. Takže víkend totálně nevyužitý.. Navíc mě čeká za dnešek a minimálně ještě za zítřek pěkného dopisování sešitů.
Se školou jsem ve čtvrtek byla na okresním kole v basketbalu. Vůbec jsme nečekaly, že porazíme více než jednu školu, ale nakonec jsme dopadly první! A já mám svoji první medaily, a to dokonce zlatou! Bylo to docela fajn, pěkně jsem se naběhala, jelikož mě tam, jako basketbalistku, profesorka nechávala pořád. Za ostatní školy hrály moje spoluhráčky z našeho týmu, tak to bylo docela zvláštní a musím se pochválit, že jsem jim ani jednou omylem nepřihrála. :D
Basket je prostě hra, která mě šíleně baví ač nejsem nejlepší a nikdy nebudu. Náš tým (nemyslím školní, ale BK) postoupil (nebo se spíše propadl?) do dalšího kola soutěže, takže máme jiné soupeře a snad lehčí. No, v neděli první turnaj, tak uvidíme, jak na tom soupeři jsou.
Škola za tím dobrá, nepropadám, matice stále nerozumím, fyzikálním příkladům též, ale biologie mě bavit nepřestává. Mimochodem mám pocit, že brzo budu závislá na kávě.
Na tento víkend k nám přijedou sestřenky a v sobotu jdu na oslavu. Blbé je, že hned druhý den mám zápasy, proto se tam asi ukážeme jen na chvíli. Takže zas víkend totálně narvaný, na Falkouše tolik času mít nebudu a ani nevím jestli stihnu cvičák. :(
Tak já jdu s Falkoušem procvičit aspoň nějaké kraviny, když už jsem doma. :)
Vaše Das
(zdroj obrázku: http://weheartit.com/)

139. My Diary

27. října 2012 v 19:29 | Das
Il_570xn.285027121_largeTo už je doba, kdy tu byl naposledy nějaký ten deníkový nudný článek. Hmm, čas to napravit, ne? Aneb nudných keců není nikdy málo.
Kdyby nebylo podzimních prázdnin, tak to tu snad pořád hnije neaktivitou. Čas prostě není. (Ale divím se, kde se tu občas vzalo tolik lidí.. Děkuji za krásnou návštěvnost.) Během týdne nestíhám, jsem ráda, když toho mám málo do školy a spát chodím, co nejdříve, abych se alespoň trochu vyspala. Vstávání v 5:30 se mi opravdu líbit nezačalo. O víkendu jsem pak nejvíc s Falkoušem, takže většinou i o víkendu vstávám brzo, ale oproti stávání do školy je to nádhera. Taky chci být s partou, se kterou se vidím leda tak v autobuse. To se bohužel někdy ani moc nestíhá a když jo, tak je venku neskutečná zima..
Zima mi nevadí, ale teď ten sníh za oknem? Přijde mi, že je konec listopadu, ne října. Minulý rok poprvé sněžilo na Mikuláše, tak je tohle docela šok. Ani jsem nečekala, že i u nás bude sněžit, přece jen bydlím spíše v nížině. Ale sníh se dokonce drží i na zemi.
Jinak škola.. No, připravila jsem se na to, že se budu muset opravdu začít hodně učit, ale zas tak hrozné to není. Asi proto, že hodně věcí odkládám až do autobusu. :D
S basketem hrajeme turnajové zápasy. Vždy hrajeme nejdřív s jedním týmem a po nějaké té pauze s druhým. S jedním prohráváme, s druhým vyhráváme. Stejně je to trapné, když máme ve skupině tak malé kluky. Ale snažíme se. A myslím, že se i zlepšujeme. Přece jen vždy bude vidět, že s míčem hrajem jen dva roky (a některé holky z týmu i půl roku) oproti našim soupeřům, kteří můžou hrát klidně i od pěti let. Mimochodem jedu na konci listopadu na zápas Francie s Prahou. Nehorázně se těším!
Ještě bych si mohla postěžovat na počítač. Děs, hrůza a běs. Pořád dokola se seká, bojuju s ním, aby se vůbec zapnul, někdy se jen tak (asi proto aby mě naštval) sám restartuje. Ještě, že k Vánocům bude nový notebook.
O knížkách ani nemluvím, čtu tak pomalu, že se za to skoro stydím.
Když už byl konečně nový díl TVD, došlo mi, jak mi tenhle seriál chyběl. Hlavně Damonovi vtípky. První díl čtvrté série nebyl zas tak dobrý, ale druhý byl úžasný! Teď nový jsem ještě neviděla.
Tyhle prázdniny si užívám jak se dá. Ve čtvrtek jsem byla s Falkoušem na kole, včera s kamarádkama venku a dneska.. no, vzhledem ke sněhu jsem vylezla ven jen abych ráno a odpoledne vyvenčila psa. Na plánu jsem měla dlouhatánskou procházku, ale počasi překazilo. Tak sedím u počítače, hraju kriskros, píšu si s lidma a dočetla jsem všechny napsané díly jedné úžasné povídky (odkaz). Zítra je cvičák, ale ještě nevím, jestli tam půjdu nebo ne. Ráno bude hrozná zima a pokud bude pořád sněžit, tak se bojím, že nikdo nepřijde. Uvidím ještě. Chci hlavně vyřešit to Falkoušovo drbání..
Doufám, že si tyto podzimní prázdniny, které spíše vypadají na zimu, užíváte. (Ale stejně jsou moc krátké.)
Vaše Das
(zdroj obrázku: http://weheartit.com/)

edit (19:42): Důležité za zmínku - dnes jsem také, po několika (tý)dnech odkládání, trochu uklidila. :D

138. My diary

29. září 2012 v 20:09 | Das
Ze všech lásek nejupřímnější je láska k jídlu. - G.B.Shaw
Asi neuhádnete, co je s kamarádkou naše nejčastější téma. Jídlo. :D I když se o něm bavit nechceme, většinou u něj nějakou divnou souvislostí skončíme. No, pochopíte to? (Taky jste někdy přemýšleli, jak by chutnal smažák v listovém těstě?)
Určitě jste si všimli, že i o víkendu moje aktivita v blogovém světě upadá. Bohužel. Nemám náladu ani trpělivost na sekající se počítač a taky chuť vůbec u počítače sedět. Často ani čas. Doufám, že až bude nový notebook, tak se tu budu zjevovat častěji. Ale nic neslibuju.
Mám za sebou první měsíc na nové škole. Dojmy jsou dobré, jak z profesorů, tak ze spolužáků. A taky z jídla v jídleně. :D Tenhle týden byl trochu flákací, v pondělí dvouhodinová exkurze ve vědecké knihovně a ve čtvrtek celodenní. Přesto mi dává škola docela dost zabrat. Nehledě na to, že se musím učit, je nejhorší to dojíždění a ranní vstávání. Většinou přijdu domů, hoďku si odpočinu, jdu se učit a spát. A ještě do toho občas vměstnám basket.
Basket je další věc.. Hrozně mě baví, ale naše hra opravdu jako basketbal nevypadá. A nikdy nebude. Za týden máme první zápas, projedem to, jak jinak. Štve mě to, ale na druhou stranu si říkám, že to bude další zkušenost a že nejhlavnější je, že mě to baví. musím učit, jsem mrtvá z toho vstávání a dojíždění. A matiku nenávidím! Zatím ale známky celkově dobrý, uvidí se pak. Nicméně kvůli škole mám hrozně málo času. Někdy přijedu domů, hoďku si odpočinu, jdu se učit a pak spát. Někdy do toho ještě vměstnám basket.
O víkendech pak doháním to, co se přes týden nestíhá. A to je Falkouš. Mrzí mě to, ale zas si myslím, že mu to o víkendech vynahrazuju, navíc procházku ve středu stíhám. :) Teď zas chodíme hodně ven s Amálkou, drobnou kříženkou. Hrozně se spolu vydovádí, ale je vidět, že Falkouš má přece jen tý energie milionkrát méně. Třeba dnes jsme byli venčit (tři hodiny! :D) a taky očíhnout cvičák. Teda hlavně očíhnout, kde vůbec je. Taky by je nezabilo, kdyby tam dali nějaký značení. Jdeme po cestě, kterou jsem nastudovala na mapách.cz a hledáme onu branku, kterou se tam má vcházet. Došli jsme až k nějaký fabrice, věděli jsme, že za plotem, podel kterého jsme šli, ten cvičák je, ale jak se tam skara dostat? Ohlédli jsme se a na cestě nějaká ženská s bíglem, vynořila se od nikud. Šli jsme to prozkoumat, ale pořád jsme netušili. Nakonec tam dojelo nějaký auto, ze kterého vystoupil jeden chlap a zřejmě mířil taky na cvičák, tak jsme sledovali kudy šel. Takže už víme kudy a možná, že se zítra na cvičáku stavíme. :)
Dnes jsem se ségrou taky byla u babičky sbírat jabka. Vykupují je, takže budou prašule. Máme zatím sedm pitlů a minimálně tři ještě zítra sesbíráme. Prachy se hodí.. už šetřím na Vánoce.. A jiný příjem než malý kapesný nemám, tak jsem ráda za těchto pár stovek.
Jediná kladná věc na vstávání v půl šestý - o víkendu jsme v osm už vyspalá, tak mi nedělá problém vstát a jít s Falčím ven.
Ten nádherný pocit, když jsem si včera myslela, že je sobota a přitom byl teprve pátek! Ten boží pocit, když si myslím, že dnes je neděle a přitom je sobota! Tak boží víkend, bez rodičů! :)
Doufám, že si prodlouženého víkendu užíváte stejně jako já.
Vaše Das
(zdroj obrázků: http://weheartit.com/)

137. My Diary

8. září 2012 v 12:01 | Das
318422_307723419239513_125214154157108_1327803_1227661142_n_largeVždy je lepší hovořit s rozumným člověkem o něčem hloupém, než s hlupákem o něčem rozumném. - Paul - louis Courier
A tak skončili prázdniny. Musím uznat, že tyto byly opravdu dobré. Ne skvělé, ale možná, že ty nejlepší. Možná právě proto, že jsem se pořád stýkala s kamarády, místo toho, abychom přes prázdniny na sebe zapoměli. Samozřejmě byly i horší chvilky, ale celkově mám z prázdnin hodně dobrý pocit.
Z prvního školního týdne jsem sice unavená, ale docela šťastná. Stresovala jsem se dobrý půl rok dopředu (nebo ještě déle), ale nakonec jsem všechno hodila za hlavu, ráno vyskočila z postele a vyrazila na bus. (Mimochodem, vstávat v 5:30 není tak hrozné, horší je, že jsem odpoledne šíleně mrtvá.) Byla jsem domluvená s jednou holkou z našeho města, že pojedeme spolu autobusem, jelikož jsme ve stejné třídě. Nikdy jsem s ní nemluvila, ale je to opravdu fajnová holka. Vystoupily jsme ve městě našeho gymnázia a čekali na další kamarádku, kterou znám už hodně dlouho. Když jsme se jí dočkaly, tak jsme rychle vyrazily ke škole, abychom zabraly nejlepší místo. S kamarádkou č. 2 tedy sedím ve druhé lavici u dvěří. Třetí lavice je sice lepší, ale tohle je také dobré místo. Dojem ze spolužáku.. no, nebyl moc dobrý. Všude barbíny.
Druhý den jsme hned jeli na seznamovací kurz. Na sraz jsme dorazily mezi prvními, dojem ze spolužáků byl hned lepší. Samotný seznamovák byla opravdu moc dobrá akce, mohu jen doporučit, přestože mi některé hry už lezly krkem. Poznala jsem, že až na jednu vyjímku jsou všichni ze třídy moc fajn lidi a navíc si pamatuju všech 29 křestných jmen. Hrozně jsme se nasmáli při různých hrách, na pokojích, na chodbě, při karetní hře Bang!, při divadelních představeních,.. Opravdu seznamovák nemohu vynachválit!
Diky seznamováku jsem v pátek do školy vyrazila i trochu natěšená, i když vyučování podle rozvrhu jsme měli poprvé. Skříňky jsme našli bezproblémů (první den jsme se u skříněk o patrno níž divily, že nám nejdou otevřít. :D), pozdravili se se spolužáky a už tu byla první hodina a rozřazovací test z angličtiny. Podle mého očekávání jsem v horší skupině. V němčině jsem zas v lepší, jelikož jsem měla němčinu 3 roky. Jediný hrozivý dojem mám z matematiky, která byla docela drsná. Třídní je opravdu pohodová ženská a kolektiv zatím vypadá docela nadějně. Dokonce jsme se domluvili na společném objednání dvou učebnic, abychom to měli levnější. Po náročném týdnu jsem včera v autobuse domů pěkně usínala..
A co k rozvrhu? 2x do 16:10 (domů se dostanu až v 17:45, když skončíme dřív tak snad v 17:15), 2x do 13:40 (snad stihnu
bus a budu se domů vracet v 15:05) a jednou do 14:30 (autobus nezjištěn). Je to hrůzna, hlavně s tím dojížděním, ale není to
zas takový děs.. Třeba ségra má v práváku na osmiletém gymplu čtyřikrát do půl čtvrtý, což bych fakt nechtěla.
Celkový dojem ze školy je dobrý. Krásná budova, pěkný bufet, úžasný skříňky, čip ke vstupu do školy a do jídelny,..
Teď o víkendu relaxuju, těším se až se zítra pořádně prospím. Dneska jsem vstávala před osmou, jelikož jsem šla se psem ven. Procházka mi ráno nevadí, ale zítra se opravdu chci prospat.
Jinak teď o víkendu musím přečíst poslední díl Vampýrské akademie (už potřetí!) a chci se projet na bruslích.
Také se těším až budu mít tričko našeho basketbalového klubu, které je inspirované trikem Supermana. A budu si lupovat za peníze k svátku novou bundu.
Co Váš první školní den?A zítra na výstavu psů (jako divák), těším se! :)
Vaše Das
(zdroje obrázků: http://weheartit.com/)

136. My diary

27. srpna 2012 v 23:18 | Das
Výhled z našeho balkónu, když nad městem byly úžasné mraky.

Pijeme na cizí zdraví a ničíme si vlastní. - Jerome Klapka Jerome
Den za dnem.. týden za týdnem.. a je tu týden do školy. A že se mi "opravdu" chce opuštět pohodu a volnost prázdnin. Bude mi chvíli trvat než se probudím z lenošení a častému hození s partou a psem ven.
Mimochodem s partou byla tenhle víkend docela fajnová
akce - slavili jsme dvoje narozeniny. Stanováním nad sídlištěm. Nikdo se nezlil do extrémů, jen jsme se celou noc třásli zimou, jelikož pršelo a ráno vstávali v šest.
Přiznávám, že už potřetí čtu sérii Vampýrská akademie. Co na to říct? Prostě závislost.
Před pár dny měl Falkouš nehorázný průjem. Opravdu natom nebyl dobře, byla jsem docela dost vyděšená, ale naštěstí už ten den večer byl zas veselý, i když pořád mátrochu méně energie než obyvkle.
Už vím nový rozvrh - prvák, gympl. Rozhodně se na něj moc dobře nekouká (viz. 2x do 16:10), hlavně, když to spojím s dojížděním a když tak na to teď koukám, úterní trénink basketu skoro nebudu stíhat. :/ Navíc budu mít méně času na psa, méně času na internet (to mě zas tak nemrzí), méně času na čtení. Budu se muset začít učit. Už teď doufám, že učitelé nebudou zas tak hrozní.
Poslední dny prázdnin se rozhodně nechci jen válet doma. Dnes ráno jsem byla se psem, odpoledne koupit přezůvky a penál. Zítra se jdu ostříhat, ráda bych se projela na bruslích a přijede mámy sestřenice. Ve středu jedu do Č.B. zaplatit si seznamovák, pokusit se zařídit si obědy a koupit nové boty. (Ty staré už jsou opravdu v pokročilém stádiu rozkladu.)
Třetího záři pro mě začne mnoho nového. Mám trochu obavy, ale jsem i zvědavá a trochu se i těším. Nová škola, dojíždění, noví lidi, seznamovák, noví učitelé. Na seznamovák jedu hned čtvrtého. Sraz máme někde úplně jinde, vůbec netuším jestli tak trefím (se svým orientačním smyslem na 80% ne.)
Těším se na podzim a na dobu, kdy se ve škole už rozkoukám a zvyknu si na dojíždění..
Užijte si zbytek prázdnin!
Vaše Das

 
 

Reklama